,,Bille pozor...´´křičí na mě brácha,ale já nevnímám.Na očích mám jenom ji a nikoho jinýho...Najednou ale ucítím prudký náraz a já padám k zemi.Ona se nade mnou sklání a mluví na mě hlasem s ozvěnou...Cítím její rty na svém čele,ten polibek mě uspává...Budím se v bílém pokoji a na ruce cítím něčí stisk.Ano byl to Tom,který jenom tiše brečel.,,Tome...´´řekla sem opatrně,nechtěl sem ho vylekat.,,Bille...Co si to proboha vyváděl???´´ptal se vyjeveně Tom.,,Brácho,byla tam,ona stála kousek ode mě,volala mě k sobě,musel sem jít za ní...´´sypal sem ze sebe všechno co se mi teď honilo hlavou.,,Kdo???Kdo tam stál Bille???´´ptal se Tom.Nechápal sem to,jak se může ptát???Jak moch přehlídnout tak nádherný stvoření jako byla ona...,,Ta holka,ta co se mi o ní zdálo....´´vysvětloval sem Tomovi co sem viděl.,,O jaký holce se ti zdálo??Nic si mi neřekl...´´divil se Tom.Pak sem si vzpomněl,že sem o tom snu nikomu neřekl...,,Víš Tome,zdál se mi sen.Byl sem někde v lese...Ztratil sem se,ale najednou se tam objevila ona....Její dlouhý plavý vlasy za ní jenom vlály...Byla krásná,ale ty oči...Hluboký černý oči,plný zla a nenávisti....´´říkal sem Tomovi,ten jenom koukal.,,Bille,musíš odpočívat....Spi...´´řekl Tom a já sem ho vyjmečně poslechnul.Zdálo se mi o ní,chtěl sem ji poznat,mluvit s ní...Ale nic...Probudila mě velká a silná bílá záře...Nad postelí se skláněla ta holka...,,Kdo si???´´zašeptal sem.,,To ti nesmim říct...´´šeptla a políbila mě....Najednou byla pryč...,,Vrať se!!!´´volal sem,ale přišla akorát sestra.,,Pane Kaulitzi sanitka vás teď odveze domů..
Byl sem rád,nemocnice nesnášim a doma aspoň nebudu myslet na...,,Počkej,stůj...´´volal sem na ni,protože sem ji viděl,když sem vystupoval ze sanitky.Byla krásná,pořád mě lákala k sobě.,,Kdo si??´´křičel sem,ale rozplynula se jako sen.,,Pomalu začínám blbnout...´´říkal sem si.Ale ne,přece se mi jenom nezdála,to není možný,aby se mi jenom zjevovala a hned zase mizela.
Uvnitř už mě čekala mamka a Tom.Přivítali mě,jako kdybych byl pryč roky...Nechtěl sem nic slavit,byl sem unavenej,chtělo se mi spát.Vlastně sem nebyl ospalej,ale chtěl sem ji vidět....
Lehnul sem si do postele a zavřel oči....Během chvilky sem usnul a ...Přišla za mnou,vrátila se.Ve snu sem s ní mluvil...Nechtěla mi říct svý jméno,ale řekla mi něco jinýho,něco co mě potěšilo a zahřálo u srdce,řekla že mě miluje.
Ráno sem se probudil zklamanej,že všechno byl jenom sen,ale...Na polštáři ležela černá růže...,,Co to znamená???´´ptal sem se sám sebe.Najednou mi začalo svítat.Ona nemůže bejt živá.Ne je to blbost,samo že je živá jak by jinak mohla...Vlastně nemohla,kdyby byla živá,nemohla by jenom tak mizet...Chce mi něco říct...Byl sem si jistej tím,že mi chce něco říct,ale co??Proč zrovna já???
Další dny sem ji neviděl,byl sem jako tělo bez duše,toužil sem jenom po ní,chtěl sem ji aspoň na chviličku spatřit,ale ne...Vrátil sem se zpátky do školy,nudil sem se a celý dny sem nedokázal myslet na nic jinýho než na ni.Jednou o přestávce sem seděl venku a pročítal sem učebnici,když sem uslyšel nádhernej andělskej smích...Rozlíhal se mi v uších.Zvedl sem hlavu a uviděl ji..,,Bille,lásko poď za mnou...Miluju tě,potřebuju tě....´´volala a při tom se tak nádherně smála.Šel sem za ní.Dovedla mě do staré části školní budovy.Nepoužívala se už roky...Stál sem uprostřed jedný místnosti a ona se vznášela jenom pár metrů ode mě.Ale najednou se něco hnulo a ozvala se rána....Uvolnil se trám na stropě a všechno se na mě řítilo,ale něco mě zachránilo,něco mě odneslo ven,ale ji tam nechali,ona tam zůstala...Viděl sem další holku,vypadala úplně stejně,ale...Jasně oči...Měla je úplně jiný,modrý a plný lásky...,,Co si zač???´´zeptal sem se.Ta dívka se jenom usmála.,,Jsem anděl....´´řekla a rozplynula se....
Pár dní byl zase klid,ale pak mi to došlo,všechno už sem pochopil...,,Jak sem moch bejt tak slepej...´´nadával jsem si.Pokaždý,když se něco stalo,byla u toho ona a pokaždý jí šlo o to,aby mě zabila...Běžel sem ven,pryč z domu,hledal sem ji...Ale marně.Prochodil sem celý město a rozhlížel se kolem sebe jako blázen,ale neviděl sem ji.Marně sem doufal že ji zase napadne mě zabít,ale nic.Už se stmívalo a tak sem se rozhod,že se vrátim domů.Otočil sem se a viděl ji stát naproti sobě.Tentokrát už se netvářila tak mírumilovně,ale vražedně a nenávistně.Vztahovala ke mně ruce...,,Kdo si???Co po mě chceš???´´volal sem na ni.Jenom se ušklíbla.,,Sem anděl,anděl smrti...Tobě není souzeno žít,patříš mě....´´křičela a nebezpečně se ke mně blížila.Ale najednou se tam objevila ta druhá...Byly si tak strašně podobný,až k nerozeznání...,,Neee nepatří ti.Já vím že ho chceš,ale on je jenom člověk a ty si démon.Nemáš právo brát lidem život,jenom kvůli své touze...´´křičela na ni.Démon a anděl....Pak na sebe křičeli a anděl pak poslal cosi proti démonovi.Ten jenom s křikem zmizel....Nechápal sem co se stalo...,,Bille,já vim že se ti to zdá všechno nemožný,ale ty si jediný člověk na světě,který viděl anděla a démona.Nikomu o tom neříkej,je to tajemství na kterém závisí tvůj život,si vyvolený.Jenom ty máš dar vidět to,co ostatní ne.Jenom ty můžeš vědět to o čem ostatní vědět nesmí.Je to dar,ale i prokletí....´´vysvětloval anděl.,,Ale co se vlastně stalo???´´ptal sem se.,,Má sestra je démon,anděl smrti,který dává věčný život,plný utrpení...Nikdy se nestalo,že by se anděl nebo démon zamiloval do smrtelníka jako je člověk,ale moje sestra tebou byla posedlá...Měla v úmyslu tě zabít,aby tě mohla ovládat a ty aby si byl jenom jejíj...´´řekl mi anděl.,,Tak Bille teď víš všechno...Pamatuj si,že láska je věc,která se nedá získat násilím a proto je na tobě,jaké budeš mít v životě štěstí...Ty jediný nejsi v rukou osudu.Osud si musíš vytvořit sám...Pamatuj jenom ty můžeš ovlivnit svůj život...´´řekla a odešla,tentokrát už na pořád...
Uvědomil sem si,že měla pravdu,že láska se nedá získat násilím a že i ten nejhorší člověk na světě má srdce a dokáže milovat...A láska anděla,tu má každý ve své duši.Andělé nás přeci milují....