Rothová, Rothová, ty se z těch problémů snad nikdy nevyhrabeš...Moje svědomí se po dlouhé době probralo znovu k životu a hryzalo do mě ze všech stran.
Reklama
Po hodině si mě učitelka zavolala k sobě do kabinetu. Jako bych už těch promluv do duše neměla za posledních několik týdnů taky dost. Co je jim vůbec po mě...Dobře, u rodičů se to ještě nechá pochopit, ale co ti ostatní?
,,Suzie...´´ no to mě podrž, ta fůrie mě oslovila jménem.
,,Copak se to s Vámi děje? Už od rána jste neřekla ani slovo a jen zamyšleně koukáte z okna...Stalo se něco? Můžu Vám s něčím pomoct nebo poradit?´´ normálně nekecám, a ona nejspíš taky ne, fakticky se mě zeptala se zájmem v hlase. N, že bych teda zrovna patřila k jejím oblíbencům...
,,No ani snad ne...Jenm...jen mi prostě není dobře...´´ byla to lež, ale vlastně taky ne. Rozhodně se nestalo nic, s čím by mi ona zrovna mohla pomoct, a špatně mi taky bylo. Jen ne tak, jak si asi myslela, když mě poslala domů, ať se vypotim. Na zhrzenou lásku asi paralen nepomůže.
,,Mám zavolat rodičům?´´
,,Ne, to proboha ne...Nemusí vědět o všem...´´ zarazila jsem ji, protože, kdyby se to domák táta, byl by schopnej doklusat nejbližším letadlem a dělat mi pečovatelku. O to v žádným případě nestojim.
,,A, už vás konečně poznávám...Tak běžte...´´ usmála se na mě a konečně mě propustila.
Dobře, bylo fajn se ulejvat ze školy, ale to bych dělala tak, jako tak...Jenže to bylo divný, když to teďka bylo legálně a nehrozil z toho žádnej průšvih. To už není takový dobrodrůžo.
No ale problém nastal, když mi hlavou proletěla otázka, co vlastně budu dělat. Učit se, či léčit žal?
Po, ne zrovna dlouhém, rozhodování jasně vyhrála ta druhá možnost :)
Dilema číslo dvě...Nákupy vs. alkohol? Jasně, beru za C...Moje máma.
,,Zdar a sílu tobě i tomu tvýmu...´´ vlítla jsem do jejího butiku jak torpédo, aby na mě nahned nic nepoznala.
,,Ježiši kriste, ty seš tady zase?´´ vykulila oči a ani nějak nevnímala fakt, že na sebe právě vylila celej hrnek kafe.
,,Jo, taky tě ráda vidim, takhle se vítá vlastní dcera? Ztracená navíc k tomu?´´ naoko jsem dělala uraženou.
,,Nejsi ztracená, byla jsi se svým otcem, tak to na mě nezkoušej...Co tady vůbec děláš? Nemáš být náhodou někde s těma tralala, nebo s kým?´´
,,Tlalala jo? Tak to pak jo?´´ neudržela jsem se a vyprskla smíchy.
,,No jako jo, měla, ale víš jak, zakouslo se od mě svědomí, že jsem tu školu trošku zanedbávala a nedalo mi pokoj, dokud jsem se nevrátila a nezačla se pilně připravovat do školy...´´ usmála jsem se, aby věděla, že její dcera není zas až tak zkažená, jak si doposud myslela.
,,Tak co tady děláš, když se teda tak pečlivě připravuješ na zkoušky?´´ oukey, 1:0 pro ni.
,,No přišla jsem se na tebe podívat...´´ zkusila jsem to, ale ani jsem nedoufala v úspěch.
,,Jasně, takže nějakej průser, nebo zas chceš peníze?´´ co???
,,Co s tím furt všichni máte? Ty jsi jak táta, kdykoliv za ním přijdu, spustí na mě se stejnou otázkou.´´ bránila jsem svou čest. Ne vždycky to tak je, to nemůžu přijít na drby k vlastním rodičům?
,,Dobře, omlouvám se tvému svědomí, tak mi pověz, co je teda novýho?´´ usmála se a utírala rozlitý kafe.
,,No ani snad nic...´´ hodila jsem batoh na pult a čekala...I když vlastně ani nevím na co.
,,Hele...Že ono to s to tvojí pohádkou o svědomí nebude zas tak horký? Mám takovej pocit, že za tvým příběhem o svědomí bude taky ještě něco jinýho...´´ hodila po mě podezřívavým pohledem.
,,Ani ne, co by?´´ani nevim, proč jsem vlastně zapírala, stejně jsem si přišla vylejvat srdíčko, i když jsem si to zatím nechtěla přiznat.
,,Ne jo? Znám tě moc dobře na to, abych věděla, že se něco děje. Tak to vyklop...Tušim, že jde o nějakýho kluka...´´ tak a má mě.
,,Ne, vlastně jo...možná teda...´´ úplně jsem se zakoktala, nějak jsem nečekala, že to trefí takhle na poprvé.
,,No tak šup, povídej, vždycky jsem se těšila na to, až mi moje dcera začne vyprávět o první lásce...´´ klepala se na tu story jak děcko na pytlík bonbónů.
,,Mami, je mi skoro dvacet. Myslíš, že jde o první lásku? To jako vážně?´´ fakt mě teďka pobavila.
,,No dobře, to ale nic nemění na tom, že to chci slyšet...´´ já se taky nenechala zrovna dvakrát pobízet a hezky rchle jsem to ze sebe vyklopila...a musim říct, že se mi fakt ulevilo. Zvlášť, když jsem to konečně řekla někomu nestrannýmu.
,,No páni...tohle ti vážně řekl?´´ máma koulela očima. Nejsem si teda dvakrát jistá, jestli ji to doopravdy tak šokovalo, nebo jestli to jenom hrála. Přece nejsem na tomhle světě ani první, ani poslední, který se tohle stalo. V dnešní době je to poměrně častej jev.
,,No jo, už je to tak...´´ pokrčila jsem ramenama a dělala, jako by mi to vlastně vůbec nevadilo. Ani máma nemusí vědět, jak moc jsem z toho na prášky.
,,No teda...a je aspoň pěknej?´´ vyzvídala vesele dál, jako by se nechumelilo.
,,Mami!!!´´ okřikla jsem ji, protože mi ta její poznámka přišla víc, jak nemístná.
,,Nop co...´´
,,no jo...Jo je hezkej, o tom žádná...Ale co z toho, když má mozek v kalhotech...´´
,,Jak to mluvíš?´´
,,A není to snad pravda?´´ na to už máma odpověď neměla