24. červenec 2020 | 13.57 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Bože, neřekla bych že ta zbraň může bejt tak těžká, málem se mi pod tou vahou podlomili kolena. Rohodla sem se, že se někam schovám a počkám až se kluci vyblnout.
Reklama
,,Takže až řeknu teď, máte každej 3 minuty na to, abyste si našli úkryt…´´ chvilku na to zakřičel to spouštějcí slůvko. Okamžitě sem věděla kam se schovat. Naštěstí tenhle les dobře znám, tak sem věděla, kde mě nikdo hledat nebude.
Asi 200 metrů od místa startu je malá jeskyně a za ní bude dokonalej úkryt. Neváhala sem a okamžitě sem za ní zalezla.
,,Au…´´ ,,Mám tě…´´ ozývalo se ze všech stran, začímco já sem si v klidu čistila nehty od hlíny a po očku pozorovala, jestli se ke mně nikdo neblíží.
,,Ani hnout…´´ ozvalo se za mnou a na zádech sem ucejtila studenou hlavěň.
,,Zbláznil ses z takový blízkosti?´´ vyjekla sem a bylo mi fuk, kdo za mnou stál. To mě, ale přešlo, když sem uviděla Toma.
,,Co se tady schováváš?? ´´ skloňil pistili dolů a opřel se o ni.
,,Nejsem na tyhle hry…´´ pronesla sem v klidu, abych mu nedala najevo jak moc mě jeho přítomnost znervózňuje.
,,A na jakýpak hry seš??´´ přiblížil se ke mně a já automaticky začala couvat.
,,Tahle hra se mi taky nelíbí…´´ dělala sem hrdinku, ale jen do tý doby, než sem narazila na skálu a už sem neměla kam utíkat. Toho Tom využil a přitisknul se ke mně.
,,Pusť mě…´´ procedila sem skrz zuby.
,,Nebo?´´ škodolibě se usmíval.
,,Začnu křičet…´´ řekla sem hrdě a Tom se zarazil.
,,Nechceš přece, aby nás tady tvůj táta takhle viděl…Copak by asi řekl na to, že se mu snažíš přebrat holku hm?´´ušklíbla sem se nad svým geniálním nápadem.
,,Zkus to…A já mu řeknu, že si po mě vyjela…´´ Tom mi dokonale zkazil radost.
,,Nech toho…´´ sebrala sem odvahu a odstrčila ho od sebe.
,,Nevim jak ti to mám vysvětlit, abys to pochopil…Já s tebou nechce nic mít…´´ stála sem si hrdě za svým, ale on se nedal odbít a znova se na mě nalepil.
,,Uvidíme…´´ zašeptal mi do ucha, usmál se a odešel.
Tak tohle je zlý…Ne co to kecám, to není zlý, to je přímo noční můra…Nadávala sem a kopala do všeho co se mi připletlo pod nohy.
,,Odjezd…´zavelel táta a všichni sme se sešli u auta…
,,Cože??´´ koukali všichni překvapeně, proč na sobě nemám ani jeden barevnej flek. Teda až na Tom, kterej jedinej věděl, kde sem byla.
,,Umim se prostě schovat…´´ nahodila sem úsměv a chtěla sem zalíst do auta, ale moje místo spolujezdce mi obsadil Bill s tím, že se mu vzadu dělá špatně.
Pro mě to znamenalo smrt. Sedět vzadu vedle Toma. Zlostně sem se na něj podívala pohledem ále seš mrtvej, jestli něco zkusíš. On se na mě jen nevinně zaculil.
Zpět na hlavní stranu blogu