Osudový turnaj... 11

25. červenec 2020 | 13.09 |
blog › 
Osudový turnaj... 11
VYPRÁVÍ MICHAL: Reklama Celou dobu sem věděl,že to její ustavičný trénování ji jednou zničí…tak moc jí záleželo na tom,aby byla co nejlepší.Chápu ji,býval sem stejnej,ale teď vypadá jako chodící kostra.Je vychrtlá na kost….Je hodně dobrá,ale nedala si říct.Už před tím než si šla s Tomem zaběhat sem cejtil že není všechno OK.Ale říkal sem si,že to asi nic nebude.Na tréninku sem si ji vzal k sobě a najednou….Najednou všechna její síla a energie nikde,jenom její pohublí tělo na nosítkách v sanitce….,,Konec tréninku…´´křiknul sem.,,Tome jeď do nemocnice,přijedu za váma,věci ti vezmu,nepřevlíkej se a jeď…´´řekl sem Tomovi a ten poslušně naskočil do sanitky….Během dvaceti minut sem dorazil do nemocnice.,,Slečno,kde leží Sisi Hirschová???Před chvílí ji sem přivezli….´´ptal sem se první sestry kterou sem potkal.,,Ještě je na vyšetřovně…´´řekla mi,ale to už se otevírali dveře a vezli mi Sisi napojenou na kapačky….,,Doktore…´´volal sem hned.,,Teď ne…Chvilku strpení…´´setřel mě doktor a až teď sem si všimnul Toma,kterej seděl zdrceně seděl na lavičce.,,tak co brácho dobrý???´´zeptal sem se ho.,,Je to moje vina Michale….Trápila se jenom kvůli mně…ublížil sem jí….Řekla mi že jednou možná pochopim co sem pro ni znamenal….Ona mě měla ráda a já….nenávidim se…´´brečel Tom.Bylo mi ho strašně líto.,,Tome ty za to nemůžeš….Chtěla prostě víc než mohla mít….Chtěla to moc rychle,záleželo jí jenom ta karate a na ničem jiným…Netrap se…´´uklidňoval sem ho,když se znova otevřeli dveře.,,Vy jste příbuzný té dívky????´´ptal se mě doktor.,,Ano já sem její bratr…´´řekl sem pohotově.,,Můžeme za ní??Jak jí je???´´ptal se Tom.,,Vy ste taky z rodiny???´´ptal se přísně Toma.,,Ano je….´´řekl sem,aby se tom z toho nemusel vykrucovat.,,Je na tom špatně.Má velmi zasažený imunitní systém a je silně podvyživená…´´oznámil mi doktor.,,A bude v pořádku???´´ptal sem se.,,Ano dostane se z toho,ale bude si tu muset nějaký čas poležet.Zatím je v umělém spánku,potřebuje hodně energie.Držíme ji na umělé stravě,protože její zažívací systém by žádné jídlo nepřijal.Musíme počkat až se z toho její tělo vzpamatuje a až nabere na váze….Víc vám teď říct nemůžu…´´omlouval se doktor.Pro mě i pro Toma bylo hlavní to,že bude v pořádku…,,Doktore můžeme za ní???´´ptal se Tom.,,Ano,ale jenom na chvilku.Nebude vás slyšet,spí,ale zítra ráno už by měla být vzhůru…´´řekl doktor a vedl nás k ní.Ležela na posteli úplně bílá a na rukách plno hadiček.,,Holčičko co mi to děláš???Víš jak sem se o tebe bál…´´mluvil sem na ní,ale nic….věděl sem že mě neslyší.,,Já tě tady s ní nechám…´´řekl sem Tomovi a šel na chodbu. VYPRÁVÍ TOM: Sednul sem si vedle její postele a držel ji za ruku.Měl sem strašný výčitky svědomí.I přesto že mi Michal řekl že to není moje vina,cejtil sem opak.,,Sisi odpust mi to.Nezlob se na mě…Nechtěl sem ti ublížit.Já tě miluju….Vím že mě neslyšíš a možná je to lepší,protože bych asi neměl sílu ti tohle říct do očí a…´´zarazil sem se.Ona mi stiskla ruku.Lehce,ale přece….,,Sisi ty mě slyšíš???´´zeptal sem se a ucejtil další stisk….

Měl sem strašnou radost….Dal sem jí pusu na čelo a odešel,protože mě už doktor vyháněl z pokoje.,,Michale ona mě slyšela.Stiskla mi ruku pokaždý,když sem se jí na něco zeptal….´´oznamoval sem to Michalovi a na něm bylo viděl že má radost. ZPÁTKY U MĚ: Viděla sem světlo…Takový zvláštní,hodně zářilo a pak sem slyšela hlasy…Pak už ale jenom jeden…Znala sem ten hlas,ale nemohla si vzpomenout čí byl…Ale jo…je Toma.Určitě je Tomův…Omlouval se mi.Říkal že mě Miluje.Chtěla sem otevřít oči ale nešlo to.Chtěla sem jít za ním,ale nemohla sem.Pak zas bylo ticho,jenom to světlo…Probudila sem se v místnosti a pozorovalo mě plno tváří…,,Mami???´´mluvila sem na hlavu,co ke mně byla nejblíž.,,Zlatíčko není ti nic???´´ptala se máma.Já ale neodpovídala.Těkala sem očima po místnosti.všichni na mě mluvili,ale já sem jenom hledala ten hlas…,,Kde je Tom???´´zeptala sem se,protože tam byli všichni kromě něho.,,Tady sem…´´řekl když otevřel dveře.,,Promiň mi to Tome…´´řekla sem a ukápla mi slza.,,Tak my vás tady necháme…´´řekl Michal a všechny táhnul pryč.Tom šel pomalu ke mně….,,Nezlob se…´´řekla sem ještě jednou když byl u mě….,,Nebreč…Já se na tebe nemám za co zlobit…Zasloužil sem si to…Ty odpusť mě…´´Tomovi taky tekla slza.Natáhla sem k němu ruce a pevně ho k sobě tiskla.,,Miluju tě…´´šeptala sem.,,Já tebe taky…Už budeme spolu.Jenom my dva…Už si na tebe dám pozor…´´řekl Tom.Byla sem šťastná.Měla sem Toma,už mi ho nikdo nevezme….Asi za dva tejdny mě pustili domů.Toma sem si hned přestěhovala k sobě do pokoje,aby měl Miška trochu klidu…No a po měsíci už sem začala s tréninkama.Ty probíhali tak,že mě Tom hlídal a nespustil mě z očí no a Michal???Ten vzal do týmu další posilu,ale tentokrát holku.Menuje se Sára a je jí 24 let…No a dál asi nemusim říkat proč už mě nehlídal Michal že jo.Prostě měl na starost taky někoho jinýho (Že mu to ale trvalo,než si našel nějakou babu.To i já sem byla rychlejší…=)). Ale to bylo všechno před rokem.Teď se s Tomem chystáme na další mistrovství,uvidíme jak to dopadne letos….=))) KONEC

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář