Osudový turnaj II.. 9

25. červenec 2020 | 13.16 |
blog › 
Osudový turnaj II.. 9
Lehla sem si na postel kde sem dřív spala s Tomem,najednou mi přišla hrozně velká…Před očima se mi přehrávali všechny scény s Tomem,všechno co sem s nim prožila v tomhle pokoji a pak sem si vzpomněla na náš poslední rozhovor,teda vlastně spíš hádku.Jak sem ho mohla nechat odejít?Kdybych se nenechala ovládnout tou touhou po ,,slávě´´ mohla bych tady teď bejt s ním…Ale ne…Já prostě musim všechno zkazit.Jak moc bych ho teď chtěla mít u sebe,strašně moc bych chtěla bejt s ním…Moment,já bych mu mohla napsat,nebo zavolat…Marně sem hledala v mobilu číslo,ale až pak sem si vzpomněla že sem ho vymazala,stejně jako sem chtěla vymazat i vzpomínky.Nejhorší na tom všem je,že měl Tom pravdu a za koho mě teď má?? Ale já to tak nemůžu nechat…Takhle to prostě nemůžu vzdát. Vyskočila sem z postele a začala se oblíkat,bylo mi jedno že je skoro půl noc…Sebrala sem mobila,peníze a rozběhla sem se dolů abych napravila tu největší blbost ve svým životě.,,Kam tak letíš?Zase utíkáš??´´chytil mě Michal u dveří.,,Ne…Míšo já…Udělala sem strašnou blbost a jeden člověk si nezaslouží mít na mě jenom ty špatný vzpomínky…Já se vrátim…´´řekla sem a rozběhla se na nádraží…Zase utíkám pryč,ale s pocitem,že sem konečně dostala rozum…,,Prosim vás jakej vlak jede do Magdeburku??´´ptala sem se nějakýho nádražáka.,,Taky ten jeden do Berlína a tam přesednete na spoj do Magdeburku….´´řekl nádražák a já sem běžela splašit jízdenku a pak sem se usadila ve vlaku. ,,Stanice Berlín….´´ozval se kdosi v rozhlase.Vyletěla sem z vlaku jak raketa a rozběhla sem se k vlaku,kterej se pomalu rozjížděl…. Byli tři hodiny ráno,když sem konečně vystoupila na Magdeburským nádraží….Teď už mi zbývalo jenom najít dům ve kterým Tom bydlí… To se mi podařilo asi po hodinovým bloudění….Stála sem před domem Kaulitzových.Věděla sem že tohle je to nejlepší co teď můžu udělat.Zběsile sem zvonila,ale všude byla tma…Neodradilo mě to a zvonila sem dál.Pak se otevřeli dveře a v nich stál rozespalej černovlasej kluk s naježenýma vlasama…,,Co je?Co chceš???´´řekl a až teď sem si všimla jak je Tomovi podobnej.,,Musim mluvit s Tomem,je to důležitý…´´řekla sem.,,Seš normální,víš kolik je hodin???´´vyjel po mě.,,Já vim,ale je to důležitý…Prosím…´´naléhala sem dál.,,Tak poď,já tě tam zavedu..´´řekla a vedl mě po schodech nahoru.,,Tak tady to je,ale dovnitř s tebou nejdu…jo a upozorňuju tě že spí…´´řekl protivně a šel si znova lehnout.Pomalu sem vešla do jeho pokoje a viděla ho jak sladce spí zachumlanej do deky.Sedla sem si k němu na postel,tak aby se nevzbudil.Dívala sem se jak oddychuje a ve spánku se usmívá…Zajímalo mě co hezkýho se mu zdá…Neudržela sem se,prostě sem ho musela aspoň pohladit po tváři…Jemně sem se ho dotkla,ale Tom se probudil.,,Kdo si?A co tady děláš???´´nadával rozespalej Tom a natahoval se po lampičce.,,Ne nerozsvěcej…Sem někdo kdo tě asi hodně zklamal…´´řekla sem potichu.,,Sisi???´´zeptal se pohotově…,,Jo ta stará Sisi co se do tebe šíleně zamilovala na jednom pitomým turnaji…´´řekla sem trošku provinile.,,Zopakuj to…´´řekl Tom a i přes tu tmu sem viděla že se lehce usmívá.,,Že sem se do tebe zamilovala….´´řekla sem.,,Ne ne,to potom…´´pochopila sem o co mu de.,,Že nebejt toho podělanýho turnaje,tak bych tě neznala….A kvůli blbýmu karate sem tě ztratila….Já …přišla sem se ti omluvit…´´řekla sem.,,Myslíš to vážně?´´zeptal se Tom.,,Jo myslim…Nic pro mě není tak důležitý jako ty…Kašlu na karate,kašlu na titul…Záleží mi jenom na tobě…´´řekla sem znova.Tom mě chytil kolem pasu a stáhnul pod sebe…,,Já věděl že dostaneš rozum…´´usmál se a pohladil mě po tváři…,,takže mi odpouštíš?´´zeptala sem se.,,Vypadám snad na to že bych to nemyslel vážně??´´usmál se a začal mě líbat….Sem strašně ráda že to takhle dopadlo…Řekla sem si že už nikdy se nenechám ničím zblbnout a ztratit tak všechno na čem mi záleží…Jak řekl Tom,kdo chce všechno,nakonec nemá nic…. KONEC

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář