Poslouchej své srdce

25. červenec 2020 | 13.18 |
blog › 
Poslouchej své srdce
Bylo nebylo!Za sedmero jedem otrávenými řekami a za devatero zakouřenými hospodami se odehrává náš příběh…. Reklama To byl vtip…. Je sobota a za chvilku končí T-music.Ještě se dívám,abych viděla,kolikátí sou Tokiáčci…Najednou sem zaslechla něco jako soutěž na utajený koncert v Praze…Posílala sem snad tisíce sms.A pak sem viděla na internetu svoje jméno…,,To není možný..´´vejskala sem radostí…Hned sem volala svý nej kamošce Marcele…,,Marse vyhrála sem,jedeme do Prahy,uvidim Toma…´´křičela sem do telefonu.,,Co blbneš,seš z těch puberťáků úplně na šlupky…No ale aspoň že uvidim Billa.´´řekla Marcela a práskla mi s telefonem.,,Seš vadná…´´říkala sem si v duchu.Začala sem balit věci,protože sme měli jet už za tři dny…Ukecala sem rodiče,aby sem tam mohla zůstat na celej tejden.Přemlouvala sem dlouho,ale nakonec mi to dovolili.Marcela sice nebyla nadšená tím,že tam chci zůstat tak dlouho,ale pořád lepší než doma.Občas ji nechápu.Jeden den by nemluvila o ničem jiným než o Tokio Hotel a druhej den,jako by na ně byla alergická…Ale už sem si na to zvykla a ani mi to do toho telefonu nepřišlo.Ještě ten den odpoledne sem ,,rozbila prasátko´´a vyrazila na nákupy.Vybrala sem si pár super kousků oblečení,který v mým kufru rozhodně nemůžou chybět….Dívala sem se taky po kosmetice..A dobře že sem měla oči otevřený,protože sem narazila na super zkrášlovadla.Hned sem je doma vyzkoušela a musím říct,že ty odstíny mi fakt sedly. Druhej den sem se oblíkla do svýho starýho oblečení,protože to new sem si chtěla nechat až na koncert.Dokázala sem se bavit jenom o Tokiáčkách a o tom koncertu.Ostatním už sem lezla krkem,ale pořád tady byl někdo kdo mě poslouchal,naše partička.Bylo nás sedm….Čtyři kluci a tři holky.Mezi nima samozřejmě i Marcela.S nikým jiným sem se tady nebavila,ani Marcela ne.Ne že by sme byly nějaký nafintěný pipky s nosánkem nahoru,ale prostě zdejší holky nás neměli moc v lásce.Ptáte se proč???Odpověď je jednoduchá.Prostě o nás byl zájem.My sme aky pokukovaly po klukách a pořád sme s někým flirtovali,ale nic vážnýho.Den,dva a konec,šluz.Často sme byly otitulovaný krásným slůvkem…Kurvy.Ale my přece nic takovýho nejsme,jenom nemusíme bejt jako všichni ostatní…. No tak sem se s nima bavila celej den a tak…Odpoledne sme šli všichni společně do kina na Rafťáky a pak sme šli ještě na chvilku zapařit.S Marcelou sme zase balili nějaký týpky…Jeden se mi tam strašně líbil,v jednu chvíli sem si myslela,že je to Tom z Tokio Hotel.Fakt vypadal zezadu úplně stejně.Ani nevíte,jaký to pro mě bylo zklamání i když sem věděla,že to není on,ale naděje tu přece jenom byla.No ale co,aspoň že mu je trochu podobnej…(To byl vtip,Tomííík je nej…).Tak sem s ním flirtovala celej večer,ale nic vážnýho to zase nebylo,aspoň z mý strany ne…Ale ten klučina byl bohužel trochu romantik a já…no nefim jak to říct…No to je ale vedlejší.Hlavní je že dva dny po tom už sme se loučili s rodičema.Byla sem šťastná jako blecha,ale na Marcele sem rozpoznala spíš nudu než nadšení.,,Marse můžeš mi říct co ti zase je???´´ptala sem se se zkaženou náladou.

,,Nevim proč sem se nechala ukecat a jedu s tebou na ty trapáky…to mi je.´´řekla a schovala hlavu za časopis.Na jeho úvodní stráne byl Tokio Hotel,takže bylo na co koukat.Celou cestu do Prahy sme spolu nepromluvili.Ne že by mi to nějak extra vadilo,ale to ticho mě žralo.,,Marse???´´ptala sem se opatrně,když sme vystupovali z vlaku.,,Co zase???´´vyštěkla na mě Marcela.,,Už radši nic..´´řekla sem uraženě a šla sem směrem k našemu hotelu.Na recepci nám chtěli dát jeden pokoj dohromady,ale nevim nevim jak bych to psychicky zvládla a tak sme si vzala každá vlastní pokojík.Když sme se zabydleli,přišlo mi líto,že je na mě Marcela naštvaná a tak sem se rozhodla,že se jí půjdu omluvit.,,Marse??´´ptala sem se,když sem zaklepala.Marcela se asi cejtila stejně,protože mi hned přiběhla otevříta skočila mi kolem krku…,,Marse,promiň nechtěla sem.Odpustíš mi???´´omlouvala sem se jí ještě ve dveřích.,,Poď sem prosim tě a nedělej všem divadýlko…´´řekla a zatáhla mě k sobě do pokoje.,,Ty mi to promiň,já vim sem hrozná,ale to jenom z toho že uvidim Billa na vlastní oči.Fakt,to mi můžeš věřit..´´řekla Marse a šibalsky házela očkem.,,Mám hlad,nepudeme se někam najíst a pak by sme mohli vyrazit do města na nákupy co říkáš???´´navrhovala sem.,,Tak fajn,jenom se převlíknu a hned sem u tebe jo!!´´řekla Marse a já sem s dobrou náladou otevřela dveře na chodbu.Taky sem se převlíkla a šlo se.,,Jéé co to máš na sobě,to je hezký..´´rozplývala se Marcela,když mě viděla v nových hadříkách.,,To sem si koupila než sme odjeli…Ale dobrý ne???´´promenádovala sem se před ní.,,Že dobrý,to úplně hustý!!Takhle Toma sbalíš jedna dvě…´´vtipkovala Marse.,,Ne ne,na konzík si beru něco lepšího,ale to ti ukážu až přijdeme ju!Teď už umírám hlady.´´ukončila sem debatu a šlo se na oběd.Cestou sem se dívala všude možně,jestli náhodou nezahlídnu Toma,nebo aspoň někoho ze skupiny,ale smůla se mi lepila na paty.Zalezli sme s Marcelou do jedný pizzerie a hned sme zabrali místo u okna..Objednali sme si každá jinou pizzu,aby sme si ji mohly když tak vyměnit a už sme začali spekulovat o tom,co si vezmem na sebe na ten koncík.,,Mno já asi pudu v těch maskáčových kapsáčích a k tomu to černý tílko…´´spustila Marcela.,,To je good.No a já si vezmu to novou sukni,co sem ti o ní říkala a ten new černej topík kolem krku…´´takhle sme se dohadovali asi půl hodiny.Pak sem se podívala z okna s pusou plnou pizzy a rozkašlala sem se leknutím.,,Co blbneš???´´ptala se Marcela.Nezmohla sem se ani na slovo.Spolkla sem tu pizzu co sem měla v puse a nenápadně sem jí řekla.,,Nic já jenom že před oknem stojí Bill ještě s nějakým chlápkem.´´Marcela na mě vyvalila oči a pak se podívala z okna.,,Ty vole,ty vole,já se snad zbláznim…´´začala ječet a všichni co byli ve vnitř se začali otáčet.,,Marse,když je tady Bill,musej tady bejt i ostatní ne???´´vypadlo ze mě a ve tváři sem měla úšklebek,jako kdybych přemejšlela.,,Sisi nepřemejšlej,začíná se ti kouřit z uší…´´odpálkovala mě Marcela.,,Jo je možný že tady sou i ostatní.Možná ti to nedošlo,ale za pět hodin tady maj koncert….´´okřikla mě Marcela celkem nahlas.,,Tak sem to nemyslela.Můžeme se po nich jít podívat…´´navrhla sem.,,Tak to ani náhodou…´´zavrhla můj návrh.,,Proč ne???´´ptala sem se nechápavě.,,Chápej.Uděláš na ně větší dojem,když se nebudeš chovat jako nějaká uječená kravka,co za nima pořád leze a nedá jim na chvilku pokoj…´´pustila se do vysvětlování Marcela.,,Máš pravdu..´´řekla sem a už sem to nechala plavat.Chvíli po tom už sme byli na cestě do hotelu.Každá sme zalezla do svýho pokoje,ale každou chvilku sme byli spolu,protože jedna zapomněla doma tohle a druhá zase támhle to..No vždyť to znáte…Při Marcelině poslední návštěvě sem jí řekla,ať na mě čeká dole..Kupodivu ani neprotestovala.Vyšla sem na chodbu a potkala sem ji ve dveřích..,,Teda,jestli si tě Tom ani nevšimne,tak je buď slepej a nebo je to magor…´´řekla Marcela s pusou dokořán.Odkašlala sem si,abych zdůraznila to,že nemám ráda,když někdo říká něco špatnýho o Tomíkovi.,,No jasně promiň,ale fakt ti to mrtě sekne…Víš že už si ani nepamatuju,kdy sem tě viděla naposledy v rozpuštěnejch vlasech???´´ptala se Marcela omluvně.,,No tomu bych možná i věřila.Jo a díky,tobě to taky sekne…´´mrkla sem na ni.Marcela se jenom usmála.Vyrazili sme na cestu,šli sme pěšky,protože místo konání koncertu bylo 150 metrů od hotelu.,,Vypadá to,že sme tady první…´´řekla sem udiveně a měla sem pravdu,ale za 5 minut se to tady začalo scházet a za dalších 35 minut začali ,,gorily´´pomalu pouštět lidi dovnitř.Chytili sme bezva místa hned u podia.Chvíli bylo ticho a pak začali hrát nějaký trapoši…Nuda….Pak tam přiběh Liborek Bouček a uvedl mega úspěšnou německou skupinu Tokio Hotel.Všichni začali ječet…Já s Macelou sme měli bezva plán…Sice jednoduchej,ale ve většině případů úspěšnej.No ale když sem viděla Tomíka a Marcela zase Billíka,hned sme na nějakej plán zapomněli. Nemohla sem z Toma spustit oči a několikrát sem se přistihla,že ho přímo svlíkám očima.Tom na mě několikrát mrknu a nebo se na mě usmál.Marcelu už sem nevnímala,byla sem tam jenom pro Toma a pro nikoho jinýho.Zahráli pár písniček a už se s náma loučili.Měla sem slzy v očích,nechtěla sem se vzdávat toho pocitu,kterej sem měla,když se na mě Tom podíval,nebo se usmál.Ale nedalo se nic dělat. Vyšli sme ven a čekali na autogramiádu.,,Sisi,neblbni,stejně už ho v životě neuvidíš,tak si nedělej neděje…´´přesvědčovala mě Marse,která z mýho pohledu vyčetla,co se mi honí hlavou.Měla pravdu,ale nechtěla sem si to přiznávat.Konečně vyšli Tokiáčci a já sem vzala Marcelu za ruku a táhla ji mezi všema lidma dopředu.Povedlo se mi prorvat se až k zábranám.Rozhlížela sem se po Tomovi.Když sem ho konečně zahlídla,s plamínkem u srdíčka sem viděla,že se na mě dívá a krásně se směje.Přišel ke mně s tužkou a na ruku mi psal svoje telefoní číslo.Nechala sem se od něj podepsat do výstřihu.Když se mi podepisoval,všimla sem si,že trochu zčervenal.Ale jenom malinko.Pak se na mě ještě jednou usmál a šel dál.Bylo mi krásně.Počkala sem ještě na Marcelu,až ta se vyprdelí a šla sem zpátky do hotelu.Tam sem sebou švihla o postel a v tu ránu sem usnula.Když sem se ráno probrala,rychle sem se podívala na ruku.Nebyl to sen.To číslo tam pořád mám…

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář