´´řekla sem a vyběhla sem schody,ale ne moc unaveně.Máma si toho všimla.Když sem přišla do pokoje,řízla sem sebou o zem a pak sem se ani nevim jak doplazila do postele.Už sem usínala,když máma otevřela dveře.,,Tak jakej byl koncert???´´spustila a nebyla k zastavení.,,Jo dobrej..´´řekla sem a snažila sem zakrejt slzy.,,Proč brečíš???Pohádala ses s Marcelou???´´vyptávala se dál.,,Ne s Marse je všechno v pohodě,ale…´´zarazila sem se,protože ty slzy už udržet nešly.,,Tak proč teda brečíš???´´ptala se nesmlouvavým hlasem máma.,,No protože jeden z tý skupiny…Ten se na mě tak hezky smál a já si myslim,že sem se mu i líbila,protože mi dal svoje číslo…´´řekla sem a ukázala sem jí ruku.,,Tak buď ráda ne…Tak mu zavolej a neřvi pořád…´´přesvědčovala mě máma.,,No jo,myslíš si,že sem mu nezkoušela volat???Jenže mi to pořád říká,že volané číslo neexistuje.´´řekla sem a brečela sem dál.Máma se jenom uculovala.Bůh ví co si o mě myslela.,,No jo,ale zapomeň na to,stejně už ho asi neuvidíš…´´smála se už nahlas a to mě dožralo úplně nejvíc ze všeho.,,To samý mi říkala Marse…Ale teď už chci spát…´´řekla sem a švihem sem chtěla hlavu dopravit na polštář,ale místo toho sem se ještě stačila pořádně praštit o poličku.Máma odešla a já sem pořád brečela do polštáře i když mi bylo jasný,že tím řvaním ničeho nedosáhnu…. Reklama Začala sem litovat,že sem na ten koncert vůbec jela….Ve škole sem se ne´mohla s nikým bavit,protože se hned každej ptal na to,jakej byl koncert a já sem samo nechtěla,aby mě někdo viděl brečet….S naší partou už sem ani nechodila ven,protože sem byla celej den u počítače a čuměla sem na Tomovi fotky na netu.Jednou sem zabrousila na jeden blogís a tam do rubriky Sny a vymyšlené příběhy…Tam sem si jich pár přečetla a i když sem věděla,že nic z toho není pravda,tušila sem,že těm holkám co to psaly muselo bejt podobně jako bylo mě.Řekla sem si,že bych mohla zkusit něco napsat.Tak sem hned odeslala mailik majitelce toho blogu,jestli by měla zájem o moji povídku…Ta mi odepsala že jo,ať ji klidně pošlu.Snažila sem se ji napsat co nejrychlejc to šlo,aby sem ji mohla co nejdřív odeslat.Ta holčina mi potom napsala,že se jí ta povídka líbila a že měla úspěch,jestli bych nechtěla napsat pokračování.,,No a proč ne…´´říkala sem si v duchu a hned sem se do toho pustila.Bavilo mě to,až moc.Potom sem se od počítače nehla a pořád sem něco sepisovala.Asi po měsíci sem zase takhle seděla u compíku a sepisovala něco co mělo připomínat povídku,když se za mnou ozval něčí hlas.,,Už je to docela trapný víš o tom???´´Otočila sem se a za mnou stála nasupená Marcela.,,Můžeš mi říct,co ti zase vadí???´´zeptala sem se otráveným hlasem.,,Tohle mi vadí.Poslední dobou se nehneš od počítače a jenom sepisuješ ty svoje hovadiny…Zapomeň na ně,je to pryč…,,Co je sakra pryč???Ježiši no a co,tak mě to baví no..´´štěkala sem.,,No a tohle už mě štve taky…´´dodala honem Marcela.,,Co zase???´´už sem z ní byla málem na prášky.,,Ta tvoje agresivita…Nedá se s tebou o ničem mluvit,protože hned vybouchneš.Řekni mi,kde je ta Sisi,co byla pro každou srandu.Kde je ta Sisi na kterou se moch každej spolehnout.Kde je ta Sisi co znám a co mám tak ráda…´´vyptávala se Marcela.Nevěděla sem co odpovědět,ne že by mi došli slova,ale tenhle rozhovor mi přišel o ničem.Pár blbejch keců a nic víc.,,Hele Marse,změnila sem se,ale pořád sem to já.A jestli se ti to nelíbí,tak můžeš jít..´´řekla sem chladně a otočila sem se zpátky k monitoru.Marcela uraženě odešla.Chvíli sem nad tím přemejšlela,ale pak sem se zabrala do práce a úplně se mi to vykouřilo z hlavy.¨,,Nikdo mě nemoch pochopit.Nikdo nezažil to co já…V každý svý povídce mám kousek ze sebe.Nemůžu toho nechat,protože toho mám v sobě ještě plno,mám v sobě plno věcí,který bych chtěla vykřičet,ale nejde to…Jenom psaním ze sebe všechno dostávám.Většinou sou to jenom vymyšlený pohádky,ale v každý je něco,co odpovídá mým pocitům,ale jenom málo lidí to dokáže poznat…Všude je jenom to co právě cítím,ale nemůžu to jen tak někomu říct…Prostě to nejde… Ve škole to šlo se mnou docela z kopce,protože sem nedokázala myslet na nic jinýho,než na to co napíšu příště a jak to napíšu.Všichni se se mnou přestali bavit,ale mě to bylo jedno…Pro mě byl důležitej jenom jeden člověk na světě….Tom. Vždycky sem byla skoro nejlepší,ale teď sem dostávala čím dál horší známky a plno poznámek ze agresivitu a za neukázněnost.,,Co to s tebou sakra je???´´ptala se rozčilená máma,která se asi po tejdnu podívala do žákajdy.Přibylo tam asi pět poznámek… Takhle to šlo pořád dál…. Jednou sem o hodině volna seděla na schodech u školy a pozorovala houf vřeštících holek…,,Ku**a co se to zase děje,tady fakt nemůže bejt chvilku klid…´´nadávala sem.Někdo mě chyt za rameno..Byla to Marcela..,,Sisi už si to slyšela???´´spustila najednou.Bylo mi teda divný co tak najednou.Proč letěla zrovna za mnou..,,Ne neslyšela…Co je??´´zeptala sem se,ale nevim že by mě to nějak extra zajímalo.,,Sou tady dva nový studenti…´´rozplývala se.,,Ježiši tady každou chvilku někdo novej,tak proč seš z toho tak vyplesknutá???´´ptala sem se a klepala sem si na čelo.,,Víš kdo to je??´´ptala se dál.,,Ne to fakt nemám páru..´´řekla sem úplně lhostejně.,,Bill a Tom..´´řekla a málem se rozskákala radostí.Hrklo ve mně.,,To není možný,to je sen!!!Ale stejně si na mě Tom už nebude pamatovat.Bůh ví kolika holkám dal na tom koncertě svý číslo…´´říkala sem si v duchu a srdíčko mi skákalo radostí.,,No to je možný..´´řekla sem Marcele dost suše a nezáževně.,,Ty nemáš radost???´´vykulila oči.,,Mám ale mám se z toho pos…´´řekla sem.Marcela jenom zakroutila hlavou a běžela k tomu houfu vřeštících slepic.Koukala sem se tam,ale Toma sem nikde neviděla.Slyšela sem zvonění a tak sem se vracela do třídy.Hlavu sem měla skloněnou a dívala sem se do země.Ucejtila sem bolest v rameni,někdo do mě vrazil,ale ignorovala sem to.,,Promiň´´ ozval se za mnou krásnej hlas.Nevěděla sem kdo to je,protože sem ho nikdy v životě neslyšela.Zvedla sem teda hlavu a před sebou sem viděla Toma.Ten když se mi podíval do obličeje,vykulil oči.,,Ahoj,málem sem tě nepoznal…´´řekl najednou.Teda to byla síla on mě poznal.,,Ahoj,to já sem tě poznala hned..´´řekla sem docela odvážně.Tom ze mě nespustil oči,věděla sem,že musim bejt červená jako rajče a tak sem sklopila hlavu.,,Proč ses mi neozvala??´´zeptal se najednou.Nevěděla sem co mu mám odpovědět,protože sem si vzpomněla na ty scény co sem dělala.,,Nevim,asi sem se bála..´´zalhala sem.,,Bála???Ale mě se bát nemusíš..´´řekl vyjeveně Tom.,,Já vim že ne,ani nevim čeho sem se bála…´´lhala sem s klidem dál.,,Aha..´´řekl chápavě Tom..,,No já už musim letět..Tak pa..´´řekla sem a šla sem do třídy.,,Počkej..Chtěl bych tě ještě vidět,přijď sem o přestávce,budu tady čekat…´´řekl Tom.Jenom sem se usmála a šla sem.Párkrát sem se ještě otočila a zjistila sem,že na mě Tom kouká.Najednou sem se cejtila úplně jinak.Nedovedu to popsat,ale bylo mi hezky.Vejšla sem do třídy a …,,Do hajzlu…´´řekla sem polohlasně.Úplně sem zapomněla na čas…Ve třídě stála nasupená profesorka.Podívala sem se na hodiny a až teď mi došlo,že je 25 minut po zvonění.,,Nikolo,můžeš mi říct,kde si byla???´´začala ječet profesorka.,,Nikolo…Bože jak já to méno nesnášim…´´říkala sem si v duchu.,,Paní profesorko já…já sem..byla sem…já sem zabloudila.´´vykoktala sem a podívala sem se na ni nevinným pohledem.,,A to ti mám jako věřit??Chodíš sem dva roky a teď si poprvé zabloudila???´´ječela učitelka a všichni se mohli umlátit smíchy.Když sem je viděla,neudržela sem se a začala sem se smát taky.,,Tak tobě je to ještě k smíchu jo…Tak mi sem dej žákovskou…´´řekla a posadila ten svůj mega zadek za stůl…Donesla sem jí žákajdu,počkala sem než napíše poznámku na půl stránky a šla sem si sednout.Celou hodinu na mě pořád někdo civěl a nebyla to jenom učitelka.Čuměli na mě všichni ze třídy.,,Paka…´´říkala sem si v duchu a myšlenkama sem byla úplně někde jinde.Čas mi utíkal strašně pomalu,protože už sem se nemohla dočkat zvonění.,,Tom mě chce vidět…´´honilo se mi hlavou.Nemohla sem tomu věřit.,,Poznal mě a chce mě vidět.´´nemohla sem myslet na nic jinýho,natož abych vnímala vyučování.Konečně zvonilo.,,Ale já mám přece poslední hodinu…´´docvaklo mi,když sem se podívala do rozvrhu.Zbalila sem si věci a odkráčela sem na domluvený místo.Tom už tam čekal.Do teď sem myslela že se mi to jenom zdálo,ale už vím že ne.Stál zády ke mně,tak sem se k němu potichu připlížila a zezadu sem mu zakryla očí.Tom se lek.,,Že nevíš kdo sem???´´ptala sem se.,,No to nemám páru,asi ta hezká holka,která se bála mi napsat…´´řekl pobaveně Tom.,,Hezká holka??On řek hezká holka.´´vejskala sem si v duchu.,,No hezká nevim,ale ostatní sedí perfektně..´´řekla sem a dala sem si ruce do kapes.,,Ale já vim…Hezká taky přece sedí…´´skládal komplimenty jeden za druhým.,,No Tome já už mám po škole,tak musim letět na oběd domů…´´řekla sem uprostřed skvělí zábavy.,,Fakt???To se máš,já mám ještě dvě hodiny…Ale odpoledne by sme se mohli někde sejít…´´navrhoval Tom