Poslouchej své srdce.. 7

25. červenec 2020 | 13.24 |
blog › 
Poslouchej své srdce.. 7
Zaprvé sem byla ještě panna a navíc je to můj táta.To je prostě hnus.V tu chvíli mi pípal mobil,protože mi psal Tom.Táta ho jenom vzal a praštil s ním o zeď,takže se můj mobílek rozletěl na několik částí.Táta mě ale nenechal na pokoji.,,Nech mě…Nešahej na mě…´´křičela sem a brečela zároveň. Reklama Nemohla sem uvěřit tomu,že mě táta znásilnil a pak se mi ještě smál do obličeje.,,Chce to kapku cviku…´´smál se když odcházel z mýho pokoje.Nemohla sem tam zůstat.Vyběhla sem ven jenom v kalhotkách a v tričku.Venku lilo jako z konve a já najednou neměla kam jít.Běžela sem teda na zahradu a schovala sem se v doupěti.Zapomněla sem na to,že sem byla domluvená s Tomem,že se tam sejdeme.Rozsvítila sem si tam lampu a seděla sem na tom gauči a klepala sem se zimou.Neměla sem odvahu jít si pro věci,když tam byl on.Za chvíli sem slyšela někoho jak leze po stromě nahoru.Klepala sem se strachy.,,Di pryč,co po mě ještě chceš???Nech mě na pokoji slyšíš..´´volala sem celá ubrečená.Najednou stál vedle mě Tom.,,Tome….´´vykřikla sem a vrhla sem se mu kolem krku.Tom nechápal co se dějě.Sednul si na gauč a posadil si mě na klín.,,Myško co se stalo???Podívej,dyť se celá klepeš…´´staral se Tom,sundal si mikinu a zabalil mě do ní.Brečela sem mu na rameni a nechtěla sem mu nic říct,ale moc dlouho sem to nevydržela.,,Tome on…on mě znásilnil…´´brečela sem a nebyla sem schopná souvisle mluvit.,,Co že???A kdo???´´vyptával se Tom plnej vzteku.Kroutila sem hlavou že mu to neřeknu.,,Sisi mluv proboha…´´klepal se Tom.,,Táta…´´řekla sem a chytla sem se ho ještě pevnějc.,,Panebože jak ti to moch udělat.Vlastní táta.´´už pomalu brečel.,,Vlastně nevlastní.Máma si ho vzala,když mi bylo pět…´´řekl sem.,,No to je jedno.Myško tady zůstat nemůžeš.Tady bys akorát zmrzla…´´stral se Tom.V tu chvíli sem si to neuvědomila,ale chovala sem se jako hysterka.,,Ne Tome,já tady musim zůstat,já se tam nevrátim…Já s nim pod jednou střechou nebudu…´´brečela sem a držela sem se Toma jako klíště.Ten mě taky odmítal pustit a nakonec brečel taky,ale strachem o mě.,,Ne nemůžeš tady zůstat,půjdeš k nám..´´řekl najednou Tom rozhodnutým hlasem.,,Ne Tome to nejde…Já budu tady…´´řekla sem trucovitě.,,Ne Sisi půjdeš k nám.Zaprvé tady zmrzneš a zadruhý tě tady stejně najde…U mě tě hledat nebude…´´přesvědčoval mě Tom.,,Jo ale co na to tvoje babička??´´ptala sem se ho a brala to jako nepřekonatelnej problém.,,Babča??Ta mi sama navrhovala ať se my dva někdy domluvíme,že by si u nás mohla spát..´´zasmál se neochotně Tom.,,Tak dobře,ale jenom neska…´´řekla sem.Nějak sme tam v doupěti usnuli a když sem si vzbudila sem se a viděla sem vedle sebe někoho spát.Lekla sem se,ale pak sem si uvědomila,že to je Tom.Přitulila sem se k němu a Tom mě jenom obejmul a dal mi pusu na vlasy.Nikdy bych nevěřila,že Tom umí bejt tak starostlivej,bylo až roztomilý,jak se o mě staral.,,Tak jak ti je???´´zeptal se Tom,když otevřel oči.,,Hrozně..´´přiznala sem a Tom mě obejmul.,,To bude dobrý…´´konejšil mě Tom.,,Tak poď,půjdeš si pro věci a pudeme k nám…´´řekl Tom a slejzali sme dolů.

,,Tak já počkám venku..´´pípnul Tom celej nesvůj když sme došli ke dveřím.,,Ne Tome já se bojim,poď prosím se mnou…´´škemrala sem.Nahoře v pokoji sem si házela do batohu věci do školy a oblečení.Chtěla sem si vzít nějaký stíny,nebo řasenku,protože sem bez toho úplně mrtvá,ale Tom řek že si to můžu pujčit od Billa.Slyšela sem dupot po schodech.Tom se schoval za dveře a já sem dál v klidu balila věci.,,Ty někam deš???´´ptal se táta,kterej rozrazil dveře u mýho pokoje..,,Jo du…vadí ti to??´´sykla sem vzteky.,,Nikolko promiň já nevim co to do mě vjelo…´´omlouval se táta.,,Jasně,najednou…´´syčela sem nasupeně.,,Nikolko,já tě přece miluju….´´brečel táta a přibližoval se ke mně,až mě přimáčknul ke zdi.,,Dyť to přece bylo krásný a já vim,že mě taky miluješ…´´sténal táta.Tom to nevydržel,odtáhnul tátu,obejmul mě a držel mě tak pevně že sem chvilkama nemohla dejchat.,,Nešahej na ni ty hajzle.´´vřeštěl Tom.Táta se neodvážil nic říct,protože Tom je asi o hlavu vyšší a má podstatně větší sílu.Vzala sem si věci,Tom mě vzal za ruku a šli sme.Tom ještě hodil na tátu nenávistnej pohled,ale už se nezastavil.Před barákem sem se zastavila a chytla sem Toma kolem krku.,,Neboj se,už ti nic neudělá…´´uklidňoval mě Tom,kterej z mýho pohledu poznal,že mám strach.,,Já nevim co mám dělat.U tebe se před tím neschovám.Stejně se tam musim vrátit,protože až máma přijede,tak mě bude hledat.´´povídala sem potichu.,,Tak už na to nemysli,teď seš se mnou a nic se ti nestane…´´hladil mě po hlavě Tom.,,Tak poď deme..´´řekl Tom a vzal mě za ruku.Přišli sme k němu a paní Nováková hned spustila,jako že to je dobře že u nich budu spát a tak.Pak kde chci spát a Tom hned že budeme spát spolu u něj v pokoji.Nejdřív se jí to nezdálo,ale pak neměla námitky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář