25. červenec 2020 | 13.39 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Šla sem do školy s blbou náladou.Všem bylo divný,že jdu bez Toma a hned se začali vyptávat.,,Tom tě nechal???Kde je???A kde je Bill???´´ptaly se ty hysterický slepice.,,Ježiši dejte mi sakra pokoj…Ne nenechal mě,jeli na pár dní do Německa stačí!!!´´seřvala sem je a šla sem směr třída.Výjimečně sem tam byla mezi prvníma.
Reklama
Konečně konec poslední hodiny.Hurá domů….
Doma nikdo nebyl,tak sem se s obědem uvelebila u sebe v pokoji…Zrovna sem dojídala poslední sousto,když se objevili kluci ve vokně.No nekecám fakt všichni 4.Pustila sem je se smíchem do pokoje.,,Čauky…´´spustil Tom a hned mě vlepil pusu.,,Ahoj…Kde ste se tady všichni vzali??Já myslela že ste v Německu…´´vypravila sem ze sebe.,,No dyť sme tam jeli,ale zjistili sme,že nemá cenu zkoušet a tak sme zase tady…Jenom sem nevěřícně zírala.,,Ne dělám si srandu.Budeme zkoušet,ale tady na staďáku.Nechceš jít s náma???´´ptal se Tom.,,Jasně…kdy??´´ptala sem se hned.,,Teď..´´řekl Bill a usmál se.,,Tak deme..´´řekla sem a během chvilky už sme byli na stadionu.Zezačátku sme se všichni pořád něčemu tlemili,takže na zkoušení přišla řada asi až po hodině.Poprvý sem viděla hrát Tokiáčky na živo.
Takhle zkoušeli celej tejden před koncertem a já sem musela chodit s nima.Říkám musela,protože Tom řek,že se beze mě nemůže soustředit a Georg taky vyžadoval moji přítomnost.Nikdo proti tomu nic neměl.Tom mě zajistil místo hned vepředu a byla sem tam jako první,protože sem na staďáku byla s klukama už od rána.V zákulisí byla sranda,zvlášť když si Bill málem vypíchnul oko řasenkou.To se všichni mohli po…Ale jak se blížil koncert,všichni začali bejt strašně nervózní.
Konečně to začalo.Trochu mě mrzelo že Marcela nemohla přijít,ale měla sem tam Violku…Stáli sme spolu hned pod pódiem a Bill ji svlíkal pohledem.Při písničce Rette mich asi zapomněl že je na pódiu a oddával se pohledu na Viol.Ale nějak to neodhadnul a spadnul z pódia.Ty gorily co to tam hlídali udělali kolem Billa takovej malej kruh.Pustili mě za ním,protože mě znali ze zkoušek.Klečela sem u něj.Měl vyděšenej výraz a vůbec se nehejbal.,,Sisi dej mi ruku prosím.´´prosil Bill.Chytla sem ho za ruku a stiskla ji tak pevně že mi zbělely prsty.,,Tak chyť mě za ruku..´´žadonil Bill.,,Bille já tě držim za ruku.´´řekla sem a jen tak tak sem udržela slzy.Billův výraz se mi nelíbil.To už přiběhli i kluci.,,Já necejtim ruce ani nohy…´´brečel Bill…,,Brácho co mi to děláš…´´brečel Tom.Bill ale omdlel,vůbec nereagoval.Georg hned volal sanitku.,,Sisi podrž mu hlavu nahoře..´´řek mi Tom a podíval se na mě uslzenýma očima.To už sem brečela taky.Držela sem Billovu hlavu,ale…najednou sem si všimla,že mám ruce a oblečení celý od krve.Podlaha byla tmavá a ta kaluž krve ve který Bill ležel nebyla vůbec vidět..,,Tome…´´vykřikla sem a Tom se zděsil.Pak už přijela sanitka.Naložili Billa a já s Tomem sme jeli s nima.Kluci přijeli pozdějc.Billa hned vezli na sál…Čekali sme na chodbě snad věčnost.Pak sme viděli doktora.Já s Tomem sme šli za ním.,,Doktore jak je na tom???´´vyjekla sem.
,,No popravdě,není na tom dobře.Žije ale má poraněnou míchu.Nevíme co s ním bude,to zjistíme až se probere z kómatu.Ale smiřte se s tím,že už asi nikdy nebude chodit…´´řekl doktor a odešel.Já sem na tom byla snad ještě hůř než Tom.Asi si říkáte že to není normální,ale já sem za tu chvilku co Billa znám poznala,že Bill je pro mě jako brácha,nebo nejlepší kámoš a já sem pro Billa to samý.Byli sme v nemocnici celou noc.Georg s Gustavem ráno odešli do hotelu,ale já s Tomem sme tam chtěli zůstat.Vypili sme litry kafe,protože sme nechtěli spát,ale únava byla strašná věc.S Tomem sme počkali až přijdou kluci a šli sme domů.Tom se snažil vysvětlit babičce co se stalo,ale ta si myslela,že je to jenom vtip,takže Toma nebrala vážně.Odpoledne sem šla s Tomem zase do nemocnice.Tom si vynutil to,aby měl Bill ten nejlepší pokoj jakej v nemocnici maj.Když sme tam přišli,viděli sme tam Billa ležet,připojenýho na různý hadičky.Byl to strašnej pohled.Posedali sme si do křesel a propadali sme zoufalství.Byly sme tam celej den.Odešli sme až kolem půl noci.Takhle se to opakovalo každej den.Jednou,asi po měsíci,nám doktor oznámil,že se Bill asi už neprobere.Všichni to nesli hrozně,ale nikdo to nechtěl vzdát.
Zpět na hlavní stranu blogu