Poslouchej své srdce.. 14

25. červenec 2020 | 13.42 |
blog › 
Poslouchej své srdce.. 14
Druhej den Marcela nepřišla do školy a nikomu nezvedala telefon.S Tomem sme se u ní stavovali,ale nikdo neotvíral.Nechali sme jí bejt,protože sme si mysleli že jenom trucuje,ale odpoledne tady bylo plno policajtů a pohřebák.Nikdo nevěděl co se děje.Večer mě máma volala dolů.,,Už si to slyšela???´´ptala se se slzama v očích.,,Ne a co???´´ptala sem se trochu lhostejně.,,Marcela je mrtvá…´´rozbrečela se máma.Měla Marcelu moc ráda a nerada viděla,když sme se spolu hádali.V tu chvíli se mi v hlavě objevili vzpomínky na chvíle s Marcelou.Všechna ta nenávist byla najednou pryč.Cejtila sem jenom stesk a lítost.Mrzelo mě to,byla to moje nejlepší kámoška…,,Jak,jak umřela???´´nebyla sem schopná slova.,,Sebevražda..´´řekla mamka a já sem se sesunula k zemi.,,Tohle ti bylo ve schránce..´´řekla máma a podávala mi dopis.Klepajícíma se rukama sem ho otevřela.Byl psanej ozdobným písmem na rudým papíře. Reklama ,,Sisi omlouvám se ti za všechno.Chci aby si věděla,že mezi Tomem a mnou nikdy nic nebylo.Nemůžu vidět,jak seš nešťastná.Nemůžu žít,když vim že mě teď k smrti nenávidíš.Prosím netrap se kvůli mně.Je to tak lepší. Mám tě ráda Marse´´ ,,Neeeee´´křičela sem.,,Marse proč????´´.Mamka se mě snažila utěšit,ale já místo toho utekla.Běžela sem rovnou k Tomovi.Vlezla sem oknem k němu do pokoje.Spal.,,Tome vstávej..´´budila sem ho.,,Sisi co je???´´podíval se na mě a utíral mi slzy.Rozsvítila sem lampičku.,,Co se děje???Zase ti něco udělal??´´vyděsil se Tom.Neřekla sem ani slovo,jenom sem mu podala dopis.Tom se do něj začet.,,To není možný…´´řekl,když mu ukápla první slza.Jenom sem seděla a neřekla sem ani slovo.Tom na mě mluvil,ale já sem nevnímala.Pořád sem měla před očima všechno co sem kdy s Marcelou prožila.,,Sisi…´´chtěl něco říct.,,Je to moje vina Tome,udělala to jenom kvůli mně.´´řekla sem.,,Ne neudělala to kvůli tobě,ale jenom z lásky k tobě.´´vysvětloval Tom.Lehla sem si k němu.Utěšoval mě celou noc.K ránu když Tom usnul sem se vracela domů.,,Kde si byla,měla sem o tebe strašnej strach.´´volala máma.Celou noc kvůli mně nespala a hledala mě po městě.Neměla páru o tom,že sem byla jenom pár baráku od ní.,,Byla sem u Toma.´´řekla sem i když sem věděla,že to mámu rozzuří.,,Už zase…´´řekla přísným hlasem,ale dál k tomu neřekla ani slovo.Byla sobota,takže sem mohla spát klidně celej den,ale nemohla sem.Pořád sem myslela na Marcelu a na to co udělala.Za pár dní byl pohřeb,chtěli po mě abych pronesla nějakou řeč,ale na to sem prostě neměla sílu.Řekla sem jenom,že sem ji už dávno odpustila a že tohle dělat neměla.Že ji mám moc ráda. Asi měsíc po Marcelině smrti se můj život zase srovnal.Nikdy sem na ni ale nechtěla zapomenout.Jednou sem se měla sejít s Tomem.Mámě by se to nelíbilo,tak sem jí o tom neřekla a utekla sem.Když sem se vrátila,čekal mě doma výslech.,,Zase si byla s tím…´´nedořekla to máma.,,Jo byla…Sakra co proti němu máte,je úplně normální.´´štěkala sem.,,Je to proti přírodě…´´sykla máma.,,Cože???´´zašklebila sem se.,,Sedni si,musíme ti něco vysvětlit.´´poručil mi táta a já si teprve teď všimla jeho přítomnosti.,,Víš tvůj táta…Myslim pravej táta je původem Němec.´´spustila máma.,,Jo to vim no a???´´smála sem se.,,No…´´načala to máma a něco mi dávala do ruky.Byl to můj rodnej list.Nikdy před tím sem neměla potřebu se do něj podívat.Takže sem ani nevěděla jak vypadá.Když sem ho otevřela praštilo mě to do očí.,,Nikola Kaulitz-Procházková´´

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář