25. červenec 2020 | 13.43 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
,,Co to sakra je???´´vyštěkla sem a házela po všech nenávistný a nechápavý pohledy zároveň.,,Sakra táta Toma je taky tvůj táta.´´vyštěkla máma a doufala že už se jí na nic ptát nebudu.,,To není pravda…Ty lžeš…´´vřískala sem.,,Promiň Niki měla sem ti to říct..´´omlouvala se máma.,,Já vás nenávidim…oba.´´vřeštěla sem.,,Tátu nenávidět nemusíš.´´brečela a dívala se na něj prosebným pohledem.,,Já ho nenávidim ze všech lidí nejvíc..´´sykla sem a všechno sem to mámě vyklopila.Ta nevěřila,že je to vůbec možný,ale hned jak se vzpamatovala vyhodila tátu z baráku.Zůstala sem tam s ní sama.Popadla sem telefon a volala sem Tomovi ubrečeným hlasem.,,Tome prosím tě vem Billa a přijďte ke mně…´´prosila sem do telefonu.(Bill už se vrátil z nemocnice a byl úplně v pořádku).Tom se na nic nevyptával a hned přišli ke mně.Tam sem mu beze slova ukázala rodnej list.,,Tome já přísahám že sem to nevěděla…´´brečela sem.,,Ty seš naše…´´načal to Bill.,,Sestra´´dořekla to máma.Myslela sem že se mnou Tom nebude chtít mluvit,ale vyjasnili sme si to.Bavili sme se normálně,ale nikdo nechtěl zapomenout na to co se stalo.
Reklama
Jednou v noci mě vzbudil Tom a s uslzeným obličejem na mě mluvil.,,Co se stalo??´´ptala sem se a nechápala sem proč brečí.,,Babička umřela….´´brečel Tom.Teď mi to došlo,nikoho jinýho nemaj.Vzala sem Toma za ruku a táhla sem ho k mámě do ložnice.Budila sem ji a hned sem ji přemlouvala,aby mohli kluci zůstat u nás.Je to přece jejich teta.Máma bez rozmejšlení souhlasila.Když se všechno vyřešilo,nastěhovali se kluci k nám.Byl tady takovej malej problém.Náš barák byl najednou trochu malej pro 4 lidi.Žili sme tam přeci jenom tři.,,Ale mohli by sme se přestěhovat do našeho domu v Německu.´´navrhoval Bill.Mamka souhlasila.Měli sme tři dny na to,aby sme se rozloučili.S Viol sme byli domluvený,že kdykoliv k nám může přijet a zůstat tam jak dlouho bude chtít.Nechtělo se mi odjíždět,ale neměla sem na výběr.
Zapomínání bylo těžký,ale oporou pro mě bylo to,že mám dva nejúžasnější bráchy na světě.
Zpět na hlavní stranu blogu