Najdi je….´´řekla mi Sára.,,Sáro,já je nemůžu najít,když sem zavřená tady….´´snažila sem se ji oblbnout,aby nás pustila ven.,,Tady musíš najít něco,co ti pomůže najít i to ostatní.Když najdeš cestu ven,najdeš i svobodu a život…´´řekla Sára a chtěla něco říct,ale úplně se rozklepala.,,Sáro co se děje???´´ptala sem se vyděšeně.,,Běž,utíkej a hledej,on nechce,abych o tom mluvila,nesmím ti nic říct,běž…Už si blízko….Vysvoboď mě.Prosím.Věřím ti,ty jediná máš tu moc…..´´prosil Sára….Vyběhli sme z pokoje a zabouchli dveře.Pak už byl slyšet jenom křik.Najednou sem ze Sáry neměla strach.Věděla sem,že ji něco nutí,tady být.Že se stalo něco o čem nikdo neví.Někdo má Sáru v moci.Někdo ji nutí,aby zabíjela….Ale kdo??? Vrátili sme se dolů ke klukům,všechno sme jim řekli a hledali sme něco,co nám pomůže.Prohledali sme snad celej dům,ale nic,marně.,,Podívejte se na ně,musela to bejt šťastná rodinka že jo….´´ukazoval Tom v kuchyni na velkou rodinnou fotku na stěně.,,To jo no…´´řekla sem a podívala se na ni.,,Moment,od kdy visej rodinný fotky v kuchyni nad kamnama…´´dodala sem ještě.Kluci se po sobě podívali.Sundala sem tu fotku a viděla sem uvolněný cihly ve zdi….S pomocí kluků sme je vytáhli ven.Byla to nějaká skrš…Strčila sem tam bojácně ruku a vytáhla sem nějakou plechovou skříňku.Otevřela sem ji.bylo tam plno dopisů a dokumentů.Všechno bylo psaný nějakýma šiframa,ale pak sem našla mapu…,,Vyznáš se v tom??´´ptal se Bill.,,Myslim že jo…´´řekla sem potom,co sem si to pořádně prohlídla.,,Teď sme tady a musíme se dostat sem…´´ukazovala sem prstem na mapě.Cíl byl velká jeskyně u srázu za vesnicej…..,,Tak dem…´´řekla sem a kluci už vykopávali dveře….Najednou se rozfoukal vítr a my sme zase stáli na silnici.,,Do hajzlu co teď???´´začal pískat Gustav.,,Klid,tudy tam taky dojdem…´´uklidnila sem ho a všichni sme se rozběhli po silnici…Asi po kilometru sem zahla do lesa a kluci za mnou.,,Teď mě dobře poslouchejte.Kdyby začal zase foukat ten vítr,všichni musíme bejt u sebe a držet se jeden druhýho a hlavně,držet se nějakýho stromu jasný.´´řekla sem klukům a běželo se dál.Doběhli sme ke srázu a potmě sme opatrně lezli do jeskyně….,,Sakra máte někdo zapalovač???´´ptal se pohotově Georg.,,Jasně…´´řekl Tom a hned ho zapálil.,,Ty vole sfoukni to a hned,jinak je po nás…´´vyjela sem na něj,když sem se podívala kolem sebe.,,Co blbneš???´´ptal se Tom,když to sfouknul.,,Všude kolem je střelnej prach….´´upozornila sem ho.Pokračovali sme dál po tmě.Strop se pořád snižoval,takže ke konci sme se jenom plazili.Narazila sem hlavou do zdi.,,Jau…Do prdele…´´zařvala sem a rukama šmátrala po tý zdi.Našla sem tam díru….byla tam průlez,ale byl zaházenej kamenama…..,,Kluci rychle odhazovat…je to tady,tím sem si jistá…´´řekla sem a odhazovali sme kameny.,,Tom ty idiote…´´zařval Georg,protože mu Tom pustil jeden kámen na noho.Asi po deseti minutách už sem prolejzala tím průchodem a ocitla se v docela světlý místnosti….Tam už střelnej prach nebyl a byla tam svíčky…zapálili sme je a viděli něco strašnýho…Byla to hrobka….Na prknech tam leželi tři mrtvý těla….Byly tam cedulky se jmény,,Silvia-matka našich dětí..´´četla sem tabulku u prvního těla.,,Richard-můj nejstarší syn´´četl Bill.,,Peter-nejmladší synáček…´´dočetl Tom.,,Jedno chybí…..´´řekla sem potichu,protože sem konečně všechno pochopila.,,Jak to myslíš,že jedno chybí???´´ptal se Georg.,,Sára měla tátu a ty ho snad někde vidíš???´´vyjela sem na něj.Všem už to došlo.,,Moje rodina je v tom nevině.Ten kdo zabil Sáru,její matku a bratry nebyl Has Braun,ale Sáry táta….´´řekla sem.Všechno se začalo klepat.Najednou vedle mě stála Sára.,,Děkuju Sisi,věděla sem že to dokážeš…Díky vám všem….´´povídala Sára.Objala ě a zmizela.Znova začal foukat vítr,teda bylo mi diný jak v jeskyni může foukat,ale to je jedno.Hlavní je,že sme najednou stáli u opravenýho auta.,,Dokázali sme to….´´vejskala sem a skočila Billovi do náruče.Postupně sem každýho objímala,byla sem štěstím bez sebe.,,Tak konec dobrodružství….Mějte se..Ráda sem vás poznala…´´řekla sem a otáčela se,že půjdu.,,Počkej ještě.To je škoda rozloučit se po tom co sme prožili nemyslíš???´´zastavil mě Bill.,,Je,ale co se dá dělat…Já teď budu hrdě vyprávět,že sem s klukama z Tokio Hotel vysvobodila ducha jedný malý holky.No a vy…Vy budete pokračovat v kariéře….´´řekla sem.,,To je sice pravda,ale co kdyby sme to vyprávěli společně???´´navrhoval Bill.,,A tohle myslíš jak???Přece jenom vy bydlíte na druhým konci Německa….´´nechápala sem.,,To jo,ale teď je tady jeden velkej dům volnej ne?A co kdyby sme teď zkoušeli a bydleli tady???hudba se přece dá dělat všude ne???´´vysvětloval Bill a všem se rozzářili očička.,,Ty seš ale hlavička…Tak teď půjdeme všichni k nám a ráno se můžeme jít podívat na Tokijáckej statek…´´usmála sem se a vedla kluky domů…..