O DVA MĚSÍCE POZDĚJI:
,,Tati,du na moment ven jo,chci se projít....´´řekla sem,protože sem nechtěla aby mě viděl brečet.V noci se mi totiž zdálo o mámě a o tom jak mě v 7 letech zlomila ruku.Nevim proč ale celej den sem na to musela myslet,přemýšlet o tom a pořád se k tomu vracet.Jak sem si slibovala že ze mě bude jinej člověk,pořád se mi to nedaří,pořád je ve mně ta bolest,lítost,utrpení,nemůžu a ani nevim jestli se toho chci zbavit.Co když ne???Chvilkama si připadám jak idiot a chvilkama zas nepopsatelně.Nechápu co se to se mnou děje.Po tváři se mi začali kutálet slzy.Nevim jestli smutku,lítosti,bolesti....Ve mně v tu chvíli bylo tolik pocitů že sem myslela že se rozskočim na tisíce kousků.Brečim čím dál víc a zoufaleji...Přes slzy skoro nevidim...Prásk...náraz...Před sebou vidim rozmazaně něco nebo někoho tmavýho...Aha je to něco a to něco je popelnice....Trošku sem se pousmála při pomyšlení jak sem u toho musela vypadat,ale ani ten lehký náznak pobavení nevymazal to,kvůli čemu tady brečim.Z očí se mi valí další příval slz a dostavuje se další náraz.,,Co je???´´ozval se klučičí hlas.Trochu sem si utřela oči a podívala se na toho kluka skrz rozmazanou řasenku.Byl docela hezkej,skejťák,měla dredy a pierc ve rtu.,,Promiň...´´zahuhlala sem.,,Nic se nestalo,aspoň mě ne,ale ty nevypadáš na to že by si byla v pohodě....´´zkoumal mě ten kluk.,,To neřeš...´´snažila sem se o úsměv.,,Hele sice tě neznám,ale poznám,že potřebuješ pomoc....Poď se mnou a promluvíme si o tom,aspoň se ti uleví...´´zkoušel to ten kluk.Můžu říct že se mi zdál fakt milej.,,Nechci tě zdržoval...A navíc by tě moje problémy nezajímali....´´ujišťovala sem ho,ale nedal si říct.Připadal mi jako týpek,kterej je pověřenej pomáhat každý uřvaný holce.Tak sem teda šla,ale začalo pršet.,,Poď půjdeme k nám a tam mi to všechno řekneš...´´pozval mě k nim.,,Jo promiň,ani sem se nepředstavill.Já sem Tom...´´řekne a podá mi ruku.,,Sisi...´´usmála sem se na něj.
,,Tak povídej co tě trápí???´´ptal se mě,když sme se usadili u něj v pokoji.,,No prostě...Sou to dva měsíce co sem se sem přistěhovala a tak nějak kompletně nic nezvládám....´´řekla sem mu všechno co mě trápilo.,,Hele všechno se vyřeší,jenom když budeš mít někoho komu můžeš věřit...Kdo ti se vším pomůže...´´jo má pravdu,ale já nikoho takovýho neznám.
O TŘI TÝDNY POZDĚJI...
,,ne Tome,ne do vody ne...AAAAAAAA...Bille taky si mi moch pomoct...´´řekla sem když se Bill tlemil tomu,jak mě Tom hodil do jejich bazénu.Za ty tři týdny se toho hrozně změnilo.Toma sem poznala blíž a tak nějak...No prostě sme se dali dohromady.Pak mě představil svýmu dvojčeti,ve kterým sem našla bezvadnýho kámoše.,,Ale copka zlatí,ty neumíš plavat??´´rejpnul si Tom,těsně před tím než přistál v bazéně....,,Mládeži du pro pití...´´ozval se Bill a zmizel v kuchyni...,,Sisi chci ti něco říct...´´ozval se Tom.,,Copak broučku...´´usmála sem se a chytla sem ho kolem krku.,,Víš už sme spolu tři tejdny a já bych ti chtěl dokázat že tě mám fakt moc rád....Chtěl bych se s tebou milovat...´´pošeptal mi Tom.,,Tomí,lásko já tě mám taky moc ráda,ale nespěchej na mě tolik....´´podívala sem se na něj smutně.,,Já na tebe nechci spěchat....´´usmál se Tom a začal mě líbat.,,Ehm,ehm,nerad rušim hrdličky...´´ozval se Bill a my sme si šli pro pití....