Ležela sem na posteli,měla sem zavřený oči a vychutnávala si písníčky.Za dveřma stáli kluci.Klepali,ale když sem to neslyšela,šli teda rovnou dovnitř.Viděli mě ležet na tý posteli.Šli teda blíž a Bill mi šáhnul na ruku.Lekla sem se,ale strašně.Srdce mě bušilo až v krku.,,Nemáš čistý svědomí´´smáli se oba dva,když mě viděli,jak sem sebou škubla.,,No to bylo fakt úžasný.No uhodli ste že nemám.A teď proč ste tady???´´vyčítala sem jim to a zároveň sem se jich ptala.,,No poslala nás sem tvoje máma.Prej aby si pořád nebyla sama.´´spustil Tom.,,Hmm.... To je sice hezký,ale mě to plně vyhovuje.´´odpálkovala sem je.,,No to je sice možný,ale nemáme se dolů vracet bez tebe.Buď půjdeš s náma,nebo tady máme zůstat s tebou.´´řekl zase Bill.,,Kurva co to je za blbost???´´ptala sem se a ne zrovna slušně.,,Ty vole,slušný výrazy na holku,seš docela drsná.´´snažili se kluci o kompliment.,,Hm....ale já nejsem vůbec drsná,jenom nejsem jako ostatní holky,toť vše jasný.´´řekla sem uraženě.Sem sice trochu drsnější než ostatní,ale nesnášim když mi to někdo řekne přímo do obličeje.Ani nevim proč,mohla bych to přece brát jako kompliment.,,Jak myslíš,ale tenhle styl ti fakt sluší.´´řekl Bill.,,No né brácha,už se myslel že se ti líbej kluci!!!´´řekl Tom pobaveně.Hodila sem úšklebek.Co mi de nejlíp je odhadovat kluky.Poznám na co ten kluk myslí,každýmu se dostanu do hlavy a poznám jakej vlastně je.Hned sem poznala,že to sou dvojčata,ale sou oba úplně jiný.Myslej sice stejně,ale Tom je takovej voprásklej a drzej.Myslí,že může všechno a že může mít každou holku.Ale Bill mi přijde takovej zvláštní.Nemůžu se mu dostat do myšlenek.Nepustí si do hlavy nikoho.To umí jenom málo kdo.To se mi líbí.Ale zapřísáhla sem se,že každýho kluka,co by měl jenom malej zájem o mě nakopu.A kdyby se mi náhodou do hlavy nějakej kluk dostal,tak ho zase hezky rychle dostanu ven.,,Tome seš trapnej víš o tom???´´vpálil mu Bill.
,,Heleďte kluci,jestli se chcete hádat,támhle sou dveře.´´řekla sem a ukázala směrem ven.,,Ne nechceme,to byl pokus o vtip.´´konstatoval Tom.Chvíli sme ještě kecali,více méně o hudbě,ale pak na ně volala jejich máma,že už musej jít.,,Tak čau Sáro´´řekli sborově oba najednou.,,Čus´´řekla sem a flákla sem sebou o postel.
Druhej den sem přišla do školy,zase sem slyšela různý narážky na mojí image,ale ignorovala sem to.Zase sem si sedla do poslední lavice a poslouchala Green Day.Najednou mi někdo zaklepal na rameno.,,Kdo to kurva je???´´ptala sem se v duchu,než sem se uráčila zvednout hlavu.Stál tam Bill a culil se.,,Co tady děláš???´´ptala sem se.,,No nová škola,máš tady místo???´´ptal se opatrně,jako by si myslel,že mu zakroutim krkem když se na to zeptá.,,Ale jo,sedni si.´´řekla sem trochu znuděně.,,Bill si sednul,ale už sem slyšela jenom...,,Bacha na ni Bille,je jako socha......krásná,ale tvrdá a chladná.´´samozřejmě David.Největší blbec ze školy.,,Vodprejskni Davide.´´řekla sem ještě celkem s klidem.,,Ale,ale.Takhle se chová hodná holčička???´´říkal skřípavým hlasem a dal ,mi ruku na rameno.,,Nešahej na mě,nebo ti zpřelámu všechny kosti v těle.´´odpálila sem ho.,,Toho si nevšímej Bille,ona si jenom hraje na drsňačku.´´smál se dál David a ruka mu sjela z ramene na zadek.To už sem nevydržela a ruku mu vyvrátila za záda.,,Ale,ale.Tak já si na něco hraju jo???Tak teď mě dobře poslouchej ty slepičí mozečku.Já si na nic hrát nepotřebuju jasný,ale ty by sis měl hlídat ten svůj jemnej krček,aby se tam náhodou nebo´jevila protáhlá jizvička.hm...´´řekla sem a ruku mu pořád držela za zádama.,,Seš úplně blbá nebo co???Pusť mě to bolí....´´úpěl bolestí David...,,Bolí to???Ale neříkej,to ještě není nic proti tomu,co tě čeká jestli mi nedáš pokoj.´´řekla sem mu a pustila ho.,,Krávo´´vřísknul David a se slzama bolesti se odplazil pryč.Podívala sem se po třídě a všichni měli v očích strach a překvapení,kromě dvojčat.Ty jenom koukali a chtěli se začít smát.,,To bylo dobrý,kde ses to naučila???´´ptal se Bill a Tom už utíkal za největší fiflenou ze třídy.,,Já ani nevim.....asi sem to okoukala z televize.´´řekla sem a smála se.Jo fakt sem se smála.Nedovedla sem si to vysvětlit,ale Bill mě opravdu dokázal rozesmát.Bylo mi s ním dobře,ale pořád sem měla v hlavě ten slib co sem si dala.,,Je to fakt dobrý,nechtěla by si mě to naučit???´´ptal se Bill se smíchem.,,Jo jasně,klidně.....´´vypadlo ze mě,ani sem nevěděla jak.,,Fakt???To bys byla hodná.Kdy začneme???Hodilo by se ti to dneska po škole???´´ptal se hnedka zvědavě Bill.To nadšení mě pobavilo,ještě sem neviděla nikoho,kdo by měl zájem se ode mě něco naučit.,,Jo klidně přiď,aspoň bude sranda.´´řekla sem mu,ale Bill už nestačil odpovědět,protože přišla naše třídní profesorka.,,Třído chtěla bych vám představit dva nové studenty naší akademie.Jsou to pánové Bill a Tom Kaulitzovi.Doufám že ste je přivítali tak jak se má a že ste hned neudělali ostudu naší škole.Že Sáro....´´řekla profesorka a podívala se na mě trochu podezřívavě.,,Co zase já???´´ptala sem se podrážděně.,,No radši nic.´´řekla profesorka a řekla nám ať si nalistujeme nějakou blbou stránku v učebnici.,,Koukám,že seš tady oblíbená i mezi učitelkama.´´šeptal mi Bill do ucha.,,No jo,já sem už na to zvyklá.Souděj mě jenom pro to jak vypadám....Na to se zvyknout dá...´´řekla sem mu s úsměvem.Celou hodinu sme se něčemu smáli a psali sme si psaníčka.,,Víš že ti to strašně sluší,když se směješ???´´napsal mi Bill najednou.,,Díky,ale musíš vědět,že já se často nesměju.To jenom kvůli tobě,protože mě vždycky rozesměješ...´´odepsala sem mu.,,Jůůůů,tak to se budu hooodně snažit,chci aby ses smála pořád....´´psal mi Bill a nakreslil plno smajlíků.Začala sem se smát,ale asi nahlas,protože nás profesorka vyhodila na chodbu.S Billem sme chytali na chodbě strašný výtlemy.Nemohli sme se uklidnit,a tak sme strávili celou hodinu na chodbě.Po zvonění sme se vrátili vytlemený do třídy,ale hned sem zase měla zkaženou náladu,protože David zase začal kérovat.,,Ale že by Ledová královna konečně roztála???´´začal zase vyřvávat po třídě.,,Tak tobě to nestačilo???No jak myslíš...´´řekla sem klidně a šla sem si sednout.Takhle vlastně probíhal celej den.....Po poslední hodině sme šli společně na oběd.Sedli sme si pod můj oblíbenej strom a povídali sme si.,,A co vůbec děláš,když nejseš ve škole???´´ptal se Bill.,,Fakt to chceš vědět???´´zeptala sem se na oplátku.,,No jasně,strašně mě to zajímá...´´povídal dál Bill.,,No já nedělám nic....´´řekla sem.,,Nic???A to tě to baví´´ptal se dál.,,Ne,ale co mám jinýho dělat???Já kámoše nemám,dyť to víš.řekla sem s klidem.,,Tak v tom případě s tím něco uděláme.´´řekl Bill a začal se smát.,,No a jak neska???Tě naučim možná víc než jak někomu zlomit ruku.´´řekla sem,abych změnila téma.,,No už se těšim,našel sem jedno místo za městem,kde bude dost místa na to,aby si mě naučila co budeš chtít.´´řekl trochu svůdně Bill.,,Tak to sem zvědavá.´´smála sem se.,,Tak já se u tebe potom stavim jo!´´povídal dál Bill.,,Jo jasně,no já už musim letět.Tak pa odpo.´´řekla sem a zvedala sem se k odchodu.,,Počkej´´křik Bill a chytil mě za ruku.,,Můžu jít s tebou,ještě to tady moc neznám.´´zeptal se když sem se na něj otočila.,,No jasně,tak poď.´´řekla sem a vytáhla ho nahoru.
Před naším barákem sme se rozloučili a dohodli sme se že se neska Bill staví a pudeme teda ven.Vešla sem do dveří a s potěšením sem zjistila,že nikdo není doma.V obýváku sem našla lísteček od mámy:,,Sáro musim na služební cestu do Anglie,týden tady musíš vydržet sama.Moc mě to mrzí.Máma´´.,,Super,tejden bez mámy,to bude jízda.´´říkala sem si v duchu.Sedla sem si v obýváku do křesla a pustila sem si televizi.Najednou sem si vzpomněla na Billa.Musela sem na něj myslet pořád,nedokázala sem si to vysvětlit.,,Já se zbláznim...´´opakovala sem si pořád v hlavě.Najednou...,,To není možný,já toho Billa snad miluju.....´´opakovali se mi myšlenky.,,Ne je to jenom takovej ten hezoun....Všichni kluci sou stejný hovada....´´snažila sem se sama sebe přesvědčit,ale moc dobře sem věděla,že je Bill jinej,že není jako ostatní....Nepovedlo se mi Billa vyhnat z hlavy celou dobu co se Billa doma.Najednou zazvonil zvonek.Za dveřma stál Bill.,,Ahoj tak už můžem jít???´´ptal se hned ve dveřích s úsměvem,ale všimnul si mýho výrazu a úsměv se mu ztratil.,,Je ti něco???´´ptal se hned.,,Nene nic,jo už můžem jít.´´řekla sem a zkoušela nahodit úsměv.Celou cestu sem se o tom snažila nepřemejšlet,ale moc se mi to nedařilo.Došli sme na velkou louku za městem.Najednou sem na všechno zapomněla.S Billem mi bylo hrozně dobře a ty chvíle sem si nechtěla ničím kazit.Měla sem pocit,že Bill je ten člověk,kterýho sem hledala tak dlouho.Byla se si tím jistá,ale pořád sem měla strach.Už jednou sem se v klukovi zklamala a nechtěla sem to zažít znova.