Zvíře v díře... 31

27. červenec 2020 | 15.58 |
blog › 
Zvíře v díře... 31
Rozhlídla jsem se po okolí a viděla jenom pole a les ,,Kurva!!" zařvala jsem z plných plic a naštvaně jsem se podívala na Sisi ,,Za to stejně můžeš ty! Kdybys si nezačala s někým jako ON,tak tady nemusí trčet!" vyjela jsem na ní protože mě opravdu vytočila tím co řekla v tom autě. Jenom se na mě vyděšeně podívala. ,,Cože? Tak to moment...Kdybys ty tak neviváděla a zbytečně se nechovala jako nána,tak nás do toho auta nemuseli ani vzít!" vrátila mi to ,,Ty si mě odhodila a já se chovám jako nána?" zeptala jsem se jí narovinu. Trošku se zarazila. ,,Cože? Ale já tě neodhodila!" ,,Ale ano odhodila,lhala si mi a odělala na mě podraz!" ,,A v čem se ti jako lhala??" ,,V čem?? ty se ještě ptáš v čem?? děláš si srandu??Vždyť si jenom předstírala,že ho nenávidíš přitom si ho žrala,proto si byla vždycky tak podělaná před nim...Kdo ví jak dlouho to spolu táhnete!" trošku mi bouchly nervy. Teda v poslední době je mám téměř pořád. ,,Cože?? že tě huba nebolí!" dala si ruce v bok ,,ne nebolí..ale tebe by měla..." rejpla sem si ,,Víš co? Nebudu se stebou dál o tom bavit,seš jenom hysterická,neumíš se chovat,jenom mi závidíš,že mě má někdo rád,protože tebe zatím jenom každej wošukal a nechal tě bejt a já se jim vůbec nedivím,tvoje chování by muselo odradit každýho!" vpálila mi do sxichtu a já na ní zůstala jenom vyděšeně koukat. Zřejmě si uvědomila,že to trochu přepískla,tak si dala ruku před pusu. ,,Aha....tak promin,že jsem ti otravovala život svým chováním,už se to nestane" nahrnuli se mi slzy do očí a obrátila se a šla někam do pryč ani nevím kam. ,,trisho počkej !" volala za mnou ale já nereagovala. Prostě jsem šla..ani nevnímala kam,bylo mi tak hrozně. Moje Sisi..ta Sisi se kterou se znám od dětsví a stála jsem za ní vždycky a při všem..a ted? Je všechno v prdely. A myslím,že po tom co mi řekla už to tak zůstane. Z mího přemýšlení jsem se probrala asi po patnácti minutách a rozhlídla jsem se kolem. Všude byly jenom stromy ,,Super" roztáhla jsem ruce a naštvaně jsem se dívala kolem sebe. Jak to tak vypadá..zabloudila jsem. Musím najít nějakou cestu nže se začne stmívat..Jinak už nebudu jenom ztracená ale i sežraná nebo zabitá nějaký vrahem. A sis? O tu si starost nedělám....ta určitě už někde sedí zachríněná s Tomíškem a třeba kzoušej nový polohy. Znechuceně jsem se zašklebila a hledala dál. Bloudila jsem po lese několik hodin a zkoušela i volat o pomoc ale vůbec nic. A toh,čeho jsem se bála nastalo..začlo se stmívat a já začla litovat toho,že jsem radši nezůstala celej den zavřená v pokoji. CO bych ted dala spon za limonádu...nebo za měkkou postel. Unaveně jsem si sedla na pařez a zoufale a vyděšeně se rozhlížela kolem sebe. Každej zvuk mě dokázal vydděsit. ,,Já se na to vyseru" smutně jsem si povzdechla. Jenže jsem uslyšela nějaký zašustění. Vyděšeně jsem si stoupla a koukala se tím směrem. Klid Trisho,klid. Je to jen zajíc...jen zajíc..těch je přece v lese hodně ne? Uklidnovala jsem se, jenže to pořád nepřestávalo. Šustění zesílilo a moj e bušení srdce taky.

Jenže byla tma a já tam vůbec neviděla. Najednou se proti mně coosi vyřítilo a já začla strašně řvát. ,,Uaaaaaaa" spadla jsem an zem a nebyla schopná se postavit ,,Uaaaaaaaaaa!!" zařvalo to druhý a jáse zarazila ,,kdo sii??" ozvalo se to a mě to došlo. Dy to není možný!! ,,Ježiš..Bille?" zeptala jsem se vyděšeně ,,Trisho??" zeptal se mě udýchaně ,,Co tady sakra děláš??" zeptala jsem se ho a pořád ještě seděla natý zemi ,,Já ..to...dělej zvedej se musíme utýct,nějak se nám podařilo s Tomem utýct,on běžel, na druhou stranu,protože ty chlápci nás ted honěj po celým lese....doufám že ho nechytli..musíme se někde schovat!!" začal panikařit a zvedat mě ze země ,,Ok fajn! Trochu jsem se vzpamatovala ale to už sjem běželi kamsi do příkopa a zalehli tam ,,Víš jakej jsem měla strach?" zašeptala jsem potichu ,,To já taky....v životě jsme neměl vetší" řekl rozrtřeseně..trochu mě ta hnusná nálada přešla azčla mě přepadat deprese. ,,Ale..já mám ted strach" něco křuplo na druhý straně tak jsem nadskočila a chytla Billa za ruku. V tu chvíli mi to nedošlo,ale tu ruku jsem mu pořád držela ale nepouštěla jsem ji. On mi ji taky chytnul. ,,Doufám,že to přežijem" řekla jsem a pak už jsme tiše leželi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář