27. červenec 2020 | 16.26 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
,,Uff" odfrkla jsem si,když jsem stála před Sisi barákem a měla jsem zazvonit..jakmile jsem to udělala,dveře se rozevřeli a naskytl se mi pohled na oba dva. A já si říkala,že je tam nějakej hluk...Sakra
,,Eh...eh..." začla jsem koktat a nevěděla co mám dělat. Jestli se sebrata jít pryč,nebo tady zůstat a jít dál..nebo...sakra já nevim
,,noo...já..radši půjdu" podrbala jse mse na hlavě když jsem viděla jejich pohled a už se obracela k odchodu...
,,Trisho!" zastavil mě Tomův hlas...obrátila jsem se zpátky a viděla jeho vražednej pohled,ve kterým jsem si přečetla větu typu: Víš co jsme si včera říkali!
Zhluboka jsem si nadechla a vydechla..Koukla se na Sisi,která tam stála a dupala nervózně nohou o zem....Achjo jak já tyhle chvíle nesnášim......Tak jsem svěsila hlavu a opatrně se vracela......tom mě vtánul k nim dovnitř a zavřel za mnou dveře.....Já chci pryč!
,,Takže....ty si promysli,to co sjem ti říkal před chvílí..jdu do kuchyně,nechám vás tu samotný.." řekl Tom a podíval se jak na Sisi tak na mě..můj pohled,který jsem na něj hodila a ve kterým se dalo vyčíst at mě tu nenechává ignoroval a prostě si jen tak odešel do kuchyně.
Zůstala jsem tu jen já a člověk,se kterým jsem se ted hodně hádala.....Podrbala jsem se na hlavě a uplně zapoměla tu řeč,kterou jsem si připravovala.
,,Potřebovala jsi něco?" zeptala se mě Sisi trochu ironickým tónem,což mě trochu vykolejilo
,,Jo potřebovala..to bych tu jinak nebyla..."oplatila jsem jí to stejným tonem.
,,no pokud si mě potřebovala zse seřvat,tak můžeš zase jít.." řekla jakoby se nesvítilo...
,,už se zase chováš jak husa" podotkla jsem a založila si ruce v bok. Sisi zaujmula stejnou pozici
,,No a?" pokrčial ramenama
,,No a?? Já si přišla promluvit a ne se hádat..." trošku jsem zvýšila hlas a ona se podivila
,,Promluvit...a o čem?"
,,O nás dvou..." sklonila jsem trochu hlavu..Jak já nerada se omlouvám někomu...
,,Tak mluv" pobídla mě díkybohu v klidu a já konečně mohla mluvit...Trisho no tak do toho...
,,takže....ty si pořád myslíš,jak ti nepřeju štěstí...Přeju..ale nebudu ti to znova vysvětlovat,když si to slyšela včera...a myslím že až moc dobře. Nevím jakou záminkou bylo pro tebe ty dohady a tak...ale doufala jsem,že se mi taky svěříš stejně jako já tobě....Čekala jsem na to,ale ty pořád nic i když jsem občas tušila,že se na Toma díváš jinak....jenže jsem pořád tomu nechtěla věřit,že by se ti mohl líbit...někdo z Kaulitzů....neházím vinu jen na tebe... mohla jsem mít taky na to všechno trochu jinačí pohled......jen si myslím,že bych se neměla omlouvat jen já...ale že tu omluvu ..si zasloužím i já od tebe...chyby jsme dělaly obě....Mrzelo mě to...a mrzelo mě,že si to řekla v tom autě...jak kdyby ses chtěla před klukama vytáhnout nebo co...tím se to ve mně právě všecko zlomilo....tak já se ti prostě omlouvám,že jsem byla taková...a mrzí mě,že jsem přišla...skoro o sestru.." dokončila jsem monolog a svěsila hlavu.....Těžko říct co si ted myslí..vypadá to že hodně přemýšlí..a má v obličeji tak
ový divný...smutný..a zároveň překvapený výraz....
Opravdu nevím co si o tom mám myslet.... Najednou se jí v očích oběvily slzy....
Zpět na hlavní stranu blogu