Ujišťovala sem se že není...A kdo taky???Bill???Ne!!!Tom je pro mě jedinej....Ležela sem tam v Tomovým objetí,dokud nás nevyrušil Bill.
,,Brácho sorry ale vhodnější chvíli sis vybrat nemoch co???´´otočil se otráveně Tom.,,Pardon já nevěděl že zrovna to...Tamto...´´koktal Bill a vytratil se za dveře....Nemohla sem se začít nesmát.,,Cho proč zrovna já musim mít mza bráchu takýho ptáka....Co zase já???Co sem komu udělal???´´zoufal si Tom a já slyšela Billa jak se za dveřma tlemí....,,Tak já pudu udělat něco k jídlu...´´řekla sem a Tom mě neochotně pustil....Ukázala sem klukům kde je koupelna...Šla sem do kuchyně,kde byla na lednici cedule jako kráva.,,Sisinka musela sem narychlo odjet....Je mi líto že sem se s tebou nestačila rozloučit,ale nechávám ti tady nějaký penízky,aby si mi tady neumřela hlady...Pac a pusu Babi....´´v první chvíli sem si myslela že je to sen,ale pak....
Asi hodinu po mí radodosti se stalo něco,co bych nejradši vymazala,i když vim že to nepůjde...Na to je mám oba moc ráda..:Ale to předbíhám.....
Dělala sem snídani.Už sem ji chtěla odnýst na stůl,ale zarazil mě rozhovor,kterej sem asi slyšet neměla.,,Děláš si prdel Bille??Jak si mi to moch udělat???Proč ses s ní vyspal???Víš co k ní cejtim a ty ji prostě zatáhneš do postele a vysereš se na city svýho bráchy...´´křičel Tom na Billa.,,Tohle přesně je tvůj problém....Myslíš jenom na sebe a kolem se nedíváš...Víš jak si ji trápil???A navíc by si stejně přišel na to,že sem do ní blázen už od toho incidentu v letadle.Nenáviděl sem tě za to,jak si tam s ní flirtoval.Sere mě že máš každou holku,která se mi líbí....Proč si Sisi nemůžu nechat já???´´rozkřičel se Bill.Stála sem ve dveřích a rozklepanejma rukama držela talíř se snídaní.Talíř mi vyklouznul z ruky stejně jako slzy z očí...,,Sisi tohle si neměla slyšet,tohle ne....´´fňukal Bill.Tom jenom stál a pohledem upaloval Billa.,,Sisi ty brečíš???To sem nechtěl...´´rozpovídal se Bill.,,zapomeň na to co si slyšela...´´říká Bill ale já ho neposlouchám.Utápim se ve svých vlastních slzách.Co to je???Nikdy sem nebrečela.Už nejsem ta drsná holka co bere všechno jenom jako dětský nezávazný blbůstky.Teď teprve poznávám jak bolí láska a život....Ale proč mě???Bolí mě to proto,že vidim trpět kluky který mám ráda.Nemám sílu na to,abych jednomu z nich ublížila.Začínám si uvědomovat že k oběma cítím to samý....Co chybí jednomu má druhej.Vzájemně se doplňují...Sou jako jeden člověk.Jako jedno tělo,ale i přes to sou to dva odlišní kluci,který mají stejný city k jedný osobě a nechtěj se o ní dělit....Je to jenom na mě....Já teď někomu částečně zničim život.Někdo mě bude dál milovat a někdo nenávidět.dívám se do jejich očí...Oboje na mě koukají s touhou a prosbou,ale který si vybrat...Upřímný,zoufalý,šibalský,zamilovaný???Je to těžká volba...Jejich oči jako by říkali...Miluju tě a vždycky budu...Chci bejt jenom s tebou.....Ale kterým z nich věřit???Který z těch čokoládových očí mluví pravdu???Co když si vyberu oči,který lžou a tak ztratím upřímnost těch druhých???Těžká volba,dala mi hodně přemýšlení,ale rozhodla sem se a doteď věřim že správně....,,Já...Já vás mám oba ráda....Strašně moc a oba stejně.Znamenáte pro mě úplně nejvíc a proto nedokážu ublížit ani jednomu z vás.Myslím si že bude lepší,když se nebudeme stýkat...Jak se říká čas všechno zahojí...Nevim jak u mě,ale pokusim se vzpomínat jenom na to hezký.Zkusim vymazat tuhle scénu jednou pro vždycky...Je o blbý říct to takhle,ale jinak to nejde...Miluju vás...Tak jako nikdy nikoho,ale neůžu žít s tím,že sem zranila někoho z vás...Odpusťte mi to...Prosím...´´řekla sem něco,co ani jeden nečekal.Mysleli si že uslyšej buď svoje méno,nebo méno toho druhýho....Oba pak zklamaně odešli.....Ne jednou sem chtěla vrátit čas a udělat něco,abych mohla mít oba,ale moc dobře sem věděla že to nejde...kluci mi každej den posílali moje oblíbený rudý růže a k tomu vzkaz....Tolikrát sem chtěla odepsat,ale ovládala sem se.Dokonce sem vymazala jejich čísla....Zbytek prázdnin sem strávila u babičky zavřená mezi čtyřma stěnama....Domů sem se vrátila jako jinej člověk,jako někdo poznamenanej život...Nezbylo mi nic jinýho než doufat,že jednou přijde den,kdy potkám někoho jako sou Bill s Tomem.A nejlíp když potkám je......
Konec