Dítě pasťáku

23. červenec 2020 | 12.26 |
blog › 
Dítě pasťáku

DÍTĚ PASŤÁKU
ÚVOD
Všechno začalo když mi bylo 12 v malým městečku nedaleko Vídně,kde sem žila se svojí rodinkou.Už v tomhle věku sem se něčím odlišovala od ostatních.Nehrála sem si s panenkama,nestrojila se do růžovýho a nevozila kočárek po ulici.Místo těch obvyklých holčičích forem zábavy sem dělala všechno proto,aby mě ostatní brali jinak než jako holku.Bylo mi zle při pohledu jak si všechny ty maminkovsky ustrojený dětičky převlíkaly panenky a zčervenali když jim nějakej klučík v jejich věku vlepil pusu na tvář co je chytil za ruku.Já sem už ve 12 letech stihla proti sobě poštvat celý městečko.Kdykoli se něco stalo,jedinej kdo v tom mohl mít prsty sem byla já.Aspoň podle ostatních.Nikdy sem vlastně neudělala žádnej průser...Do určitýho věku ne,ale prostě se všechno shazovalo na mě.
Mohla sem kdykoliv vyjít na ulici za ostatníma holkama a hrát si s nima na princezny,ale ne...Už odmalička mě fascinoval jeden kluk co bydlel naproti.Dělal si co chce,nenechal si do ničeho kecat,byl prostě svůj.Nevim kolik mu bylo,ale tušim že byl asi o 5 let starší než já,ale pro mě prostě vzor...Kdybych mohla tak bych si vyvěsila jeho fotky po pokoji,ale osik by každej hned poznal do koho sem se tak trochu platonicky zaláskovala.Chtěla sem mu bejt blíž...Během několika měsíců se ze mě pomalu stávalo to co byl on.
Popravdě sem s ním snad nikdy nemluvila,ale i jedinej pohled na něj mě utvrdil v tom,že můj život,můj smysl života a můj styl je naprosto odlišnej něž život sousedů,spolužáků ze školy nebo mých vlastních rodičů.Prostě a jednoduše,začala sem žít tak jak chci já.
Myslela sem si,že to bude takovej ideál,že budu stejná jako on,ale v tu dobu sem ještě nevěděla co bude ani ne za pět let a už vůbec ne co se stane za pitomých pět dní....
Moji pomalou,vlastně až moc rychlou proměnu zpozorovali všichni v mým okolí.Byla sem pyšná na to,že sem se dokázala změnit a tak,ale ostatním to tak bezvadný nepřišlo.Hlavně mým rodičům ne.Najednou mi všechno zakazovali...Vlastně všechno ne,jenom to co mě bavilo.Uznávám,že můj věk nebyl zrovna vyšitej na kouření 20ti cigaret denně,nebo vandalství,který se stávalo mojí každodenní zábavou.Moje obhajoba při řešení jakýhokoliv průseru vycházela ze slov ,,Když ten odnaproti...´´
Až teď si uvědomuju že nebýt jeho a mojí paličatosti,nikdy by se nestalo to,o čem teď budu psát...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář