Od tý doby co mě vyhodili ze školy uplynuly dva měsíce...Na žádnou školu sem nenastoupila a ostatní už to vzdali s domlouváním...Podle nich sem naprosto zkažená a nemá cenu o něčem se mnou diskutovat...Přece 14ti letá holka nemá rozum...
Čím sem byla starší,tím víc to se mnou šlo z kopce...Neměla sem žádný kámoše a volnej čas sem trávila za městem v polorozpadlým baráku,kde sem likvidovala zásoby chlastu na kterej sem si vydělala prozkoumáváním cizích kapes....
Už je to tejden...Tejden co sem se neukázala doma,nikdo mě nehledá,nikdo mě neshání,nikomu nechybim...
Bylo to pár dní před mýma patnáctinama...Šla sem obhlídnout město,abych si mohla zase ,,vydělat´´ nějaký peníze na cigára a chlast...Ale ten den sem měla fakt smůlu a to tak že velkou...Bylo to malý město a každej,komu se ztratili nějaký peníze věděl,že sem je vzala já,ale nikdy mě nikdo neprásk...Vracela sem se do svýho novýho domova s prázdnou ale tentokrát tam bylo něco divnýho...Něco,co vypadalo jinak...Byla tam žlutočerná páska s nápisem policie...Že by přece jenom někdo něco řek??Chvilku sem pozorovala oknem co se vevnitř děje,ale viděla sem jenom hafo lidí jak choděj sem a tam...Najednou mě někdo chytil za rameno.Leknutím sem málem vylítla z kůže.Za mnou stál celkem mladej chlápek v uniformě.,,To je ona pane...´´řekl staršímu chlapovi,když mě dotáhnul dovnitř...Sem přece pod zákonem,nic mi nemůžou udělat,tak proč se bát..,,Ty tady bydlíš??´´ptal se mě překvapeně.,,Jo,něco proti??´´můj hlas zněl překvapivě nervózně a to mě vyděsilo.Těkala sem očima po všech co tam byli,ale nikdo nepromluvil...,,zavoláme rodičům...Převezte ji do nápravnýho zařízení ve Vídni...´´řekl ten starej...Cože?Pasťák?Ale já přece nic neprovedla...Co sem udělala tak špatnýho??Dobře,vzala sem pár drobných,ale proto přece nemusim do pasťáku ne??
Po dvou týdnech
Sláva tak už nejsem pod zákonem...Ale k čemu mi to je když musim dřepět tady...Už 14 dní nedělám nic jinýho než dřepim na zadku a čumim do zdi,zavřená v jednou pokoji bez oken...A vůbec nevim proč sem tady...,,Hirschová...Máte tady rodiče...´´ozval se kdosi za dveřma..Kdyby mi aspoň ty řekli,proč mě držej stranou od ostatních...Otevřeli se dveře a v nich stála máma s tátou,oba s nenávistným výrazem...Měla sem strašnou radost že je vidim,rozběhla sem se k nim,že je obejmu,ale chladně mě odstrčili...Nechápavě sem se na ně podívala.Jediným pohledem mě zavrhli,jediným slovem mi dali jasně najevo,že pro ně už neexistuju...Ale proč??
Už sem tady měsíc...Konečně můžu dělat všechno co dělají ostatní,už nemusim sedět zamčená v jednom pokoji,ale pořád nemůžu jít kam se mi zachce...
,,Proč nejíš...´´zeptal se mě jeden kluk na obědě,když sem jenom vidličkou prohrabávala šlichtu na talíři...,,Nemám hlad...´´odbyla sem ho.,,Já sem Alex a ty?´´ptal se jako by neslyšel můj pohrdavej tón.,,Sisi..´´řekla sem stručně.,,Proč seš tady?´´ptal se neodbytně dál.,,Vlastně ani nevim...´´řekla sem popravdě.Začali sme se tak nějak bavit a po týdnu znás byla nerozlučná dvojka...Volno venku sme trávili spolu,večery,odpoledne...Pořád jenom my dva....