V duchu sem si říkala stůj,je to o průser,ale tělo mě neposlouchalo a už sem se schovávala do krabic v náklaďáku,za kterých sem se dostala po několika hodinách v úplně cizím městě,v úplně cizí zemi.Vylezla sem jako novej člověk,připadala sem si jako čerstvě narozený dítě,který nemá ani páru o světě a o životě.
Bylo mi tak nádherně,ale uvědomila sem si,že je tady zásadní problém.Kde to vlastně se???
Pozdějc sem zjistila že je to německy mluvící země,takže by to mohlo bejt Německo.Aspoň nějaký to pozitivum.
Momentálně mě ale čekal celkem důležitej úkol a to,splašil nějaký jídlo a zrovna když sem přemejšlela jak to udělat,zblikla sem blonďatýho kluka u stánku s hambáčema,s peněženkou v zadní kapse,takže No problem.Přiblížila sem se k němu a když sem natahovala ruku po tý peněžence,tak se otočil a já hrábla rukou trochu jinam.,,Heh sorry...´´vydala sem ze sebe vyděšeně a on z mýho pohledu jaxi vyčet,co sem měla zrovna v plánu.
,,Ty...Ty si měl chtěla okrást ??´´vydal ze sebe nevěřícně.,,Já??Mno...no ...no..no ne...´´koktala sem a měla sem solidně nahnáno.,,Ale jo,já to viděl...stál si za svým a mě začínalo bejt jasný,že už se z toho nevykecám..,,Ne...já jenom...Vlastně...Jo chtěla...´´přiznala sem barvu.,,A proč??´´pořád byl v mírným šoku.,,no to neřeš...Měj se....´´řekla sem a poodešla kousek dál,kde sem slintala nad fotkama hambáčů,vystavených na menší nástěnce bo něčem takovým.
,,máš hlad??´´ozvalo se za mnou a když sem se otočila,stál za mnou ten kluk,jehož peněženku sem si chtěla převíst do osobního vlastnictví.,,Cože??´´nechápavě sem se na něj podívala,ale on se začal řezat tak,že se lámal v pase...,,co je tady tak vtipnýho...´´nechápala sem.,,Hele...Máš legrační přízvuk...´´tlemil se jak malý dítě...,,Hmm vtipe...´´naštvaně sem se na něj podívala...,,Sorry....Za to tě zvu na hamburgera...´´usmál se a já na něj zůstala civět s otevřenou pusou...Kluk,kterej se měl stát objetí ,,zločinu´´ mě teď zve na jídlo...Sakra,ty Němci maj ale zvyky.,,tak pooooď...´´tahal mě za rukáv a už vybíral co si dáme.Hlad sem měla,takže kdybych to odmítla,asi by našli moji kostřičku někde v příkopě a děti by se na mým příkladu učili,že jíst se musí.,,Díky...´´pípla sem skoro neslyšně.,,Nemáš za co...Tak mi o sobě něco řekni...´´naléhal na mě,ale nechtělo se mi svěřovat upe cizímu člověku.,,To není nic zajímavýho...´´mávla sem nad tím rukou a hladově sem se zakousla do toho,co sem právě držela v ruce.,,A jméno mi řekneš??´´ptal se dál.Chvilku sem nad tím uvažovala,ale co je tajnýho na mým jménu?Dyť ho mám i v rodným listě...
,,Sisi.,..´´řekla sem se sklopenou hlavou.,,já sem Gustav...A odkud si??takhle srandovně žádnej Magdeburčan nemluví...´´chechtal se.,,Kdože takhle nemluví??´´kunik do jaký prdele sem se to zas dostala??,,Magdeburčan...Možná sis toho nevšimla,ale tohle je Magdeburk...To je město v severním Německu víš??....´´dělal si ze mě prdel,,Já vim co je Magdeburk,nejsem debil...:Sem z Rakouska,kousek od Vídně...To je město víš...´´oplácela sem mu to.,,A co děláš tady??Domů to máš trochu daleko ne??´´a je to tady...Jak z toho ven??,,Mno to je jedno...Už musim jít...´´zdrhla sem dřív než bych se něčím prokecla...