,,Já...Nemůžu....´´zarazila sem se před výstupem z auta před nějakou budovou,asi nějaký divadlo či co,kde se mela páchat ta předávačka.
,,klid,sedni si...´´vzal mě Gustav zpátky do auta.,,Já nemůžu,někdo mě pozná a budete z toho mít průser...´´vysvětlovala sem svůj strach.,,Neboj se,nikdo tě nepozná...To zvládneš,věř mi...´´ujišťoval mě Gustav.Tak sem teda vystoupila z auta a šla sem za Billem.,,V pohodě??´´zeptal se s lehkým úsměvem.,,Ne...´´přiznala sem se.Bill mě jemně chytil kolem pasu,naposled sem se pořádně nadechla a vyšli sme.
Vevnitř už bylo plno lidí,který sem normálně poznávala,mluvilo se o nich i u nás.Posedali sme si všichni do jedný řady.Bill mě pořád držel za ruku a jakoby zamilovaně mi něco šuškal.
,,usmívej se...´´zašeptal mi Bill.,,Nemůžu,už má z těch úsměvů křeče...´´bránila sem se.
,,hej začíná se vyhlašovat...´´zpozorněl Bill.
,,A první místo v kategorii kapela roku získává.....Tokio Hotel...´´zařval moderátor tak,že mi to málem urvalo bubínky.,,bille?´´žďuchla sem do něj.,,my sme vyhráli??´´ptal se v šoku.,,jo...´´usmála sem se.Bill mě začal štěstím objímat a políbil mě.Čučela sem na něj jak opařená...,,Co je??Seš přece moje holka ne??´´zašklebil se na mě a upaloval s klukama pro cenu.Nějak sem ani nevnímala co tam plácá do mikrofonu,ale myslela sem na to co se stalo před chvilkou.I když Bill to udělal jenom kvůli novinářům,stejně mě to překvapilo a...Líbilo se mi to...
Pak sem se dostala nějak z toho šoku a poslouchala konec děkovný řeči,kde všichni vypadali spokojeně a vysmátě.Teda až na Gustava.V duchu sem se ptala proč se tváří tak zaraženě a až po chviličce sem si stačila všimnout že těká pohledem ze mě na nějakou blondýnu.A tváří se tak...Vyděšeně,jeho pohled jakoby říkal :,, Pozor průser´´ ale mě to samozřejmě nedošlo.
Bill skončil se svým proslovem a kluci si šli zase sednout...
,,Ty vole nemůžu tomu uvěřit...´´rozplýval se Bill nad vítězstvím...,,Jo to věřim,přeju vám to...´´usmála sem se a nastavila tvář na právě přicházející pusu od Billa.
Vyhlásili dalších pár kategorií a všichni se přemístili někam (nevoim jak to popsat),kde bylo plno fotografů,jídla atd...,,Sisi poď sem...´´táhnul mě Gustav stranou...,,Co je??´´nechápala sem.,,Víš ehm...Je tady něco s čím sem tak trochu nepočítal...´´začínala sem mít strach...,,A to je co??´´zeptala sem se s obavama.,,No...Moji rodiče...´´tak to je fakt průser...,,Ježiš...Já...Musim pryč...řekni Billovi,že...Že mi bylo blbě a...´´,,Pozdě...´´skočil mi do řeči Gustav a když sem se otočila,viděla sem tu blondýnu ze sálu s nějakým chlápkem,jak si to ženou k nám.,,Hlavně klid...´´konejšil mě mírně trochu víc nervózní Gustav.
,,Ahooooj...Gustí,kdo je ta slečna??´´bylo první co sem slyšela od jeho mamky...,,No...To je Billova...Ehm...Kamarádka z dětství...Oni se teď po letech potkali a nějak to no,se dali dohromady...´´koktal Gustav nějakou smysluplnou lež.,,Aha...Mno sluší vám to...´´uffff asi mu to sežrala...,,A jak se jmenuješ??´´ ptala se mě.,,Si-Suzie...´´už sem se málem prokecla...
,,Aha...Ráda sem tě poznala...´´usmála se,podala mi ruku a odešla...Už sem si myslela že je všechno v pohodě,dokud sem nezahlídla Toma s tím jeho podezřívavým pohledem,jak celou dobu pozoroval náš rozhovor s Gustavovou matinkou.,,Že by něco...Ne to je blbost,takovej tupohlav... Jenom se mu prostě něco nelíbí,jenom sme si nepadli do oka...Toť vše...´´ uklidňovala sem sama sebe,nebo spíš sem si snažila něco nalhávat,abych si schválně neuvědomila a nepřiznala to,že Tom něco tuší...