,,Tak jak ses bavila??´´ptal se Georg po cestě zpátky...,,Jo celkem zábava...´´zalhala sem,pže pro mě to byl akorát večer strachu,teda na pár vyjímek.(viz 10.díl 14.řádek)
,,Tak dobrou.
..´´loučili se se mnou všichni,když sem vystupovala z auta u zkušebny,odhodlaná sebou praštit o postel a nevstat dřív než ráno.
,,Dobrou..´´řekla sem a šla dovnitř...Sundala sem ze sebe ty šaty a všechno co sen na sobě měla a z princezny se znova stala Popelka v opraným tričku,který sem nosila na spaní...
Lehla sem si do postele a snažila sem se usnout,jenom se mi to pořád nedařilo...Po chvilce sem se podívala na hodiny a zjistila sem,že už tam ležim dvě hodiny a ne a ne usnout.Najednlou sem zaslechla šramot a kroky...Měla sem strašnej strach a panika dělala svoje.Honily se mi hlavou obrázky toho,jak mě někdo vraždí,že už se nedožiju rána...A že...Že už neuvidim Billa.Z ničeho nic se ve mně objevil pocit lítosti,že by mě nejvíc ze všeho mrzelo to,že už bych ho neviděla...Tyhle představy se mi zdály pořád živější a živější s tím blížícím se klapotem bot někoho,kdo možná.... ,,Kdo je to??´´ptala sem se vyděšeně,hlas se mi klepal hrůzou...Přede mnou najednou stála vysoká postava...,,Tome ty blbečku,víš jak si mě vyděsil??´´strašně se mi ulevilo.Ani nevíte jak.,,Hmmm..´´zamručel...,,Co-co je??´´ptala sem se,pže sem začínala mít znova strach.,,To by si měla vědět ty Sisi...´´řekl Tom jízlivě.,,Jak si mi to řek??´´ptala sem se,pže už mi bylo jasný proč se na mě vždycky díval tak podezřívavě...,,Ale no tak...Zalíbilo se ti tady viď...No jo,líbilo by se tady asi každýmu,kdyby se mu povedlo zblbnout hlavu mýmu bráchoj...´´kdyby po mě křičel,tak bych se ani nedivila ale ten jeho klidnej,občas ironickej tón mě dosela děsil...,,Co to plácáš??´´snažila sem se z toho vykroutit,ale neviděla sem ani jiskřičku naděje.
,,nech toho,moc dobře víš o čem mluvím Sisi Hirschová...Copak si slíbila Gustavovi,za to,že tě tady nechá a bude tě vydávat za sestřenici??´´ptal se s lehkým úsměvem a s náznakem ironie...,,Já přece...Já sem jeho sestřenice...´´no co malá lež většinou pomůže...,,Nepovídej...Tak Gustavova sestřenice,členka rodiny se dneska seznamovala s jeho matinkou...Jak neobvyklé...Na mě nic nehraj...Radši mi řekni co chceš od mýho bráchy...´´tak z toho už se nevylžu.,,Nic...´´řekla sem popravdě.,,No tak...To si asi taky říkala bráchovi co kámošovi toho kluka a jak potom dopadnul...´´usmál se Tom.,,To není pravda...´´bránila sem se.Tom ke mně přišel a chytil mě pod krkem...,,Tak teď mě poslouchej...Bill je můj brácha,moje dvojče,prostě půlka mě a já nedovolim aby se mu něco stalo,nebo aby mu něco udělal někdo takovej jako ty...´´klepala sem se strachy,vzteky a věděla sem že všechny pocity v sobě už dlouho neudržim.Silou sem od sebe Toma odstrčila,ale co zmůže 15ti letá 160 cm vysoká holka oproti takovýmu klukoj jako oje Tom.,,drž hubu jasný...Nic o tom nevíš tak se nepleť do něčeho,po čem ti je úplný hovno!Nevíš,kdo sem,neznáš mě,tak jak mě můžeš do prdele soudit...´´křičela sem po něm.,,Přestaň vyvádět...´´ napomenul mě Tom.,,ty mi nebudeš rozkazovat...Nejseš o nic víc než já...´´v rychlosti sem si posbírala všechny věci,hodila na sebe nějaký hadry a vypadla z tý jejich podělaný zkušebny...Mrzelo mě,že sem se nemohla rozloučit s klukama,poděkoval Gustavovi za to co pro mě udělal a že...Že sem se nemohla naposled podívat na Billa.To mě mrzelo asi nejvíc,ale tak jako tak bych jednou odešla a možná je lepší že sem to udělala už teď,než bych se do Billa zamilovala úplně.pak by to bolelo mnohem víc...takhle je to jenom takovej rozmar,na kterej si za pár dní ani nevzpomenu...Doufám...
A ještě ke všemu začalo pršet.Chodila sem po městě,promoklá až na kost a už sem se necejtila tak jako před pár hodinama,už sem neměla ten pocit že na mě někomu záleží...Zase sem byla ta Sisi,ta co....Ta co si podle ostatních nezaslouží nic,než nenávist těch,co ji pomalu ani neznaj.Říkala sem si co je tohle za spravedlnost,když ste v 15ti letech odsouzená k žití pod mostem někde,kde vás nenajdou...Co je tohle za život...Kolikrát mě napadlo skončit se vším,ale udělala bych tím radost všem co mě odsuzujou...Všichni by si mysleli že se trestám za to co sem provedla,ale já nic neudělala,tak nemám proč se trestat.Najdu si novej život a sním lidi,kterým na mě bude doopravdy záležet...