Abych se schovala před deštěm,šla sem do čehosi,co kdysi mohlo připomínat dům.Je to taková polorozpadlá barabizna,ale hlavní je že tam neprší a nefouká.
Seděla sem na studený podlaze,opřená a zeď bez omítky a přemejšlela sem o tom,co by bylo,kdybych tenkrát nedala na svoji hrdost a paličatost.Kdybych aspoň jednou v životě poslechla mámu.Nemuseli by mě vyhodit ze školy,nestrčili by mě do pasťáku,ale zase bych neznala Billa,Gustava ,Georga...
V tu chvíli se mi v hlavě objevili myšlenky na dětství a na rodiče.I když sem je nenáviděla nejvíc jak to šlo,musela sem si přiznat,že někde uvnitř mě je malá jiskřička stesku po nich.I když ty teď asi stejně nevědí,že někdy nějaký dítě měli,tak je jim upe ukradený co se mnou je...
Jediný co mě překvapilo a možná i trochu vyděsilo bylo to,že stesk po rodičích byl jenom takovej...Vlastně skoro žádnej oproti stesku po Billovi.
Já vim že sem naivní,ale prostě....Nějak mi na něm záleží a beru ho trochu jinak než Gustava a Georga a úplně jinak než Toma!!
Seděla sem tam v myšlenkách asi hodinku,než se mi začali klížit oči.Zabalila sem se do veškerých věcí,který sem měla a usnula sem.
Když sem se ráno probudila,ležela sem na betonový podlaze a nademnou se skláněli 4 obličeje.
,,Suzie...Co tady děláš??Proč si utekla a nedala nám ani vědět??´´ptal se starostlivě Gustav a Tom se na mě jenom pohrdavě podíval.,,To neřeš...´´řekla sem a mávla nad tím rukou.,,Jak neřeš??Poď dem zpátky do zkušebny.´´tahali mě kluci ze země.,,Ne...´´křikla sem.Všichni se na mě překvapeně podívali.
,,Asi bych...Asi bych vám měla říct pravdu...´´sklopila sem hlavu a Gustav na sucho polknul.
,,Jakou pravdu Suzie?´´ptal se zvědavě Bill.,,Třeba to že nejsem Suzie Schäffer,ale...Sisi Hirschová...´´řekla sem hrdě,jako že se nemám za co stydět.A mám snad?
,,Kdo?´´vyjekli Bill s Georgem.Toma ani Gustava to nepřekvapilo.
,,Ty seš ta...ta co jí hledaj...´´vykoktal Bill a pohrdavě se na mě podíval.Strašně to zabolelo... ,,Jo...´´řekla sem se skloněnou hlavou.Nikdo nepromluvil ani slovo.,,Nebudu se vám tady omlouvat za to že sem vám lhala,ale ...To je jedno...Myslim že bude lepší,když už se neuvidíme ...´´řekla sem smutně.Bolely mě ty jejich pohledy.U Gustava soucitnej a lítostivej,u Toma nenávistnej a u Georga a Billa odměřenej....
,,tak kluci doprčic,copak nevidíte že má problémy a potřebuje pomoc??´´ujal se slova Gustav,když sem vycházela ze dveří.,,Máš pravdu...´´přidal se Georg,ale Bill...Od Toma sem pomoc nečekala,ani sem ji nechtěla,ale od Billa...Čekala bych že mi aspoň řekne že se na mě nezlobí...I za to bych byla vděčná,ale on mlčel.
,,Dělejte si co chcete...Dem brácha...´´řekla Tom a s Billem kolem mě jenom chladně prošli.Tak moc to bolelo...Ani se na mě nepodíval...Proč by to vlastně dělal...Potřeboval mě jenom k tomu,aby si nemysleli že je na kluky...A asi si neuvědomuje,že já sem to nebrala jenom jako přetvářku.Taky sem si to sice uvědomila pozdě,ale přece...Ale kdo by stál o někoho jako sem já.Já sem přece jenom ta špína,co po ní každej šlape,nikoho nezajímá,špína je přece všude tak proč se pozastavovat nad jediným smítkem prachu.
,,Suzie?´´ozval se Georg...Už sem na to jméno začala i slyšet.,,Promiň,vlastně Sisi...´´omlouval se.,,To je jedno...´´řekla sem s lehkým úsměvem.,,Vrátíš se tam??´´ptal se Gustav protože tušil moji odpověď.,,Bude lepší když zůstanu tady...Děkuju za všechno...´´usmála sem se,protože sem věděla že přijde loučení a na to já sem slaboch...Gustava sem začala mít strašně moc ráda...A ne jenom jeho...Co bych dala za to,kdybych takovýho bratrance doopravdy měla.