Dítě pasťáku...25

23. červenec 2020 | 12.51 | rubrika: Dítě pasťáku

Sice jsem věděla,že to dopadne tak,že se budu muset s klukama a hlavně s Billem rozloučit,ale nikdy bych nečekala že mě to tak vezme.Dřív bych nad tím mávla rukou,řekla bych si že je to jenom kluk,tak proč se trápit.
Ale na druhou stranu se na Billa nemůžu a neumim zlobit.Sem mu vděčná za to co pro mě udělal a co se s ním mohla prožít,i když to trvalo jenom chvilku...Sem za to ráda.
Po pár dnech strávených na ostrově sem měla za sebou i několik desítek telefonátů s Billem, nebo s ostatníma,ale čas běžel hrozně rychle a telefonátů pořád ubývalo,až nezbyl žádný.
Najednou sčem měla pocit,že ani nemám potřebu Billovi volat nebo mu psát,ale zase mě to děsně mrzelo a ničilo,že po tom všem se mi ani neozve.
Možná sem toužila po tom,abych ještě jednou jedinkrát měla tu možnost a oplatit mu všechno co pro mě udělal...
Postupem času sem začala zapomínat.I když mě to mrzelo a někde v hloubi nitra sem zapomenout nechtěla,rozum mi našeptával že to bude nejlepší.Byla sem pevně rozhodnutá vymazat z paměti Billovu tvář,ale pořád,každou noc se mi ve snech přehrávali vzpomínky.Když sem si zapla rádio,tak i tady hráli písničky od Tokio Hotel a to mi dělalo všechno ještě těžší.jakmile sem je zaslechla,vzpomněla sem si na to jak mi je Bill zpíval do ucha,tak jakej to byl pocit,když všechna moje snaha byla zbytečná,když mi jedna pitomá písnička všechno připomněla a já se v tom mohla utápět pořád dokola,zvlášť když sem cítila že tohle jen tak nepřebolí.
Uběhlo několik měsíců a já se rozhodla začít znova od úplnýho začátku.
Byla sem si skoro jistá že teď už mě nemůže nic překvapit,nikdo mi nemůže ublížit...
Ta jistota mi vydržela celkem dlouho,tak dlouho na to abych uvěřila tomu,že se na mě konečně usmálo štěstí a že už nikdy nebudu muset utíkat.
Začínala sem to tady mít ráda.každej večer sem trávila na pláži při západu slunce a v hlavě sem si vytvářela svoji vysněnou budoucnost.
Jako každej večer touhle dobou sem se vydala přes pláž k útesu,kde sem denně sedávala,ale dneska sem přemejšlela nad něčím úplně jiným.
Přemejšlela sem o tom,jaká může bejt smrt,jaký je to pocit,když někdo padá dolů a narazí na temně modrou hladinu,jaký to je když člověk umírá....
Najednou mě přepadla touha udělat ten poslední krůček co mě dělil od srázu...
Ale nejsem ta co by bezdůvodně skočila...Rychle sem seběhla dolů na písčitou pláž,daleko od srázu...
Bosa sem chodila po břehu a sledovala zapadající slunce...
,,Nádhera co?´´ozvalo se za mnou.
,,To jo...´´odpovídala sem ani nevim komu.A vlastně mi to bylo jedno....
Pozdějc mě ale přepadla zvědavost a otočila sem se na toho,kdo na mě mluvil.
V tu chvíli jako by se všechno kolem mě zastavilo...Myslela sem si,že se mi to zdá,ale klidný moře,který se rychlostí blesku měnilo na bouřlivý příliv mě z toho probudil.
,,Bille...´´zašeptala sem nevěřícně,v šoku a překvapeně zároveň.Bill jenom s úsměvem kývnul hlavou.
Tak moc se změnil a jeho hlas byl tak hlubokej,že sem ho nepoznala,když na mě mluvil...Strašně mu to slušelo...
,,Co-Co tady děláš??´´ptala sem se zaskočeně a měla sem sto chutí skočit mu kolem krku.
,,Uvědomil sem si,že nevidět tě den je horor,ale vědět že už tě neuvidim nikdy...´´zarazil se Bill a pár vteřin na to už mě tisknul k sobě.
,,A jak to že si tady,jak si věděl kde mě najdeš??Kde sou kluci??´´sypala sem ze sebe jednu otázku za druhou.
,,Pšššt chtěl sem tě překvapit...´´usmál se Bill a vyrazili sme zpátky do hotelu,kde sem našla kluky..Celý to bylo jako sen...
,,Stejně nechápu jak to že ste najednou tady...´´řekla sem Billovi,když sme spolu seděli na balkóně...,,nemohl sem to bez tebe vydržet a jednou sem si řek že bych za tebou šel až na konec světa...A tak sem prostě tady...´´culil se Bill a líbnul mě do vlasů.
Pár týdnů na to sem se s klukama vrátila do Německa,kde sem u soudu po víc jak roce viděla vlastní rodiče,který se na mě dívali se stejným opovržením jako tenkrát.
Nějak sem přestala doufat v to,že mě doma přivítaj s otevřenou náručí...
Po několika přelíčeních mě soud uznal nevinnou a dokázal že s tou vraždou sem neměla nic společnýho,takže stejně všechno končí Happy Endem...
Definitivně sem se přestěhovala k Billovi a vím,že tentokrát už to bylo fakt naposledy....
THE END
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...24

23. červenec 2020 | 12.50 | rubrika: Dítě pasťáku

Seděla sem v letadle a očima plnýma slz sem se dívala z okna,jako kdybych doufala že ještě naposled kluky zahlídnu.
,,Dobrá den vážení cestující...´´ozvalo se v tom letadlovým rozhlase.,,Náš let potrvá 5 hodin,děkujeme že využíváte služeb společnosti Bahamy tour...´´moment moment...Jak Bahamy??
,,Prosím vás kam vlastně letí tohle letadlo??´´ptala sem se letušky,která procházela kolem.,,na Bahamy slečno...´´odpověděla mi s úsměvem a moje jediný přání teď bylo uškrtit Billa...
Prej nebudeme od sebe daleko....No jo vždyť ne,jenom několik tisíc kilometrů,to přece nic není...A navíc mi v hlavě začalo hlodat nespočet věcí...,,Co když mě Bill poslal takhle daleko jenom aby se mě zbavil??´´ptala sem se sama sebe,ale nebyla se schopná najít si odpověď.
Ale pak sem si řekla že by to neudělal...
Jenomže mi začalo docházet,že Bill může říct cokoliv,ale není tady moc velká reálná naděje,že by sme ještě někdy mohli bejt spolu...
,,Prosíme připoutejte se,právě přistáváme...´´ozvalo se znova,ale já nebyla schopná vnímat nic jinýho než obraz Billa ve svý hlavě.Taky sem na to doplatila...Letadlo přistálo a já se zinkla do hlavy o protější sedadlo...Ale přežila sem.
Zkroušeně sem vystupovala z letadla a v letištní hale na mě čekal chlápek,kterej mě měl odvíst do mýho novýho ,,domova´´ přesně jak mi Bill před několika hodinama sliboval.Bill mi zajistil pokoj v nějakým hotelu na dobu neurčitou a když sem se dostavila na recepci,ženská za pultem hned věděla kdo sem,předala mi klíče od pokoje,popřála mi příjemnej pobyt a poslala mě nahoru.Výtahem sem dojela až do posledního patra kde sem s námahou našla svůj pokoj.Ale povedlo se...Sice mi to trvalo značnou část hodiny,ale úspěšně sem se dostala k mým dveřím.
Otevřela sem je a do očí mi hned padla obálka,která ležela na stolku u dveří.
Otevřela sem ji a hned sem poznala Billovo písmo...
,,Ahoj Beruško!
Možná se divíš,proč je tady ten dopis,proč sem ho psal,když sem měl tolik možností říct ti jeho obsha do očí...Asi to bude tím,že sem nenašel odvahu,tak sem si řek,že bude lepší když si to přečteš sama.
Nezvlád bych ti to říct,kdyby si byla v mojí blízkosti...
Určitě ses divila,že sem tě posadil na letadlo,který letělo až na Bahamy,ale věř mi že je to jedno z mých nejsprávnějších rozhodnutí v mým životě...
Nechci ti lhát,i když se mi to říká těžko tak...Nevim,nemůžu ti slíbit že se ještě někdy uvidíme,i když sem ti říkal něco jinýho.
Možná že by všechno mohlo bejt jinak kdyby se nepřišlo na to,že tě schováváme právě my.Nemohl a nechtěl sem se dívat na to jak mi tě odvážej a každýho zavíraj někam jinam.Nevim jestli se nás to nějak dotkne,ale doufejme že ne...bude na tebe pořád myslet a doufat že tě ještě někdy budu moct tisknout v náruči...
Už musim jít,nebo nám odletí letadlo...
Nikdy na tebe nezapomenu...Bill´´
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...23

23. červenec 2020 | 12.48 | rubrika: Dítě pasťáku

Ze začátku sem si musela tak trochu zvyknout na to,že Bill obsadí koupelnu třeba na dvě hodiny a nikoho dovnitř nepustí,nebo že sem se kolikrát ráno probudila v prázdný posteli se vzkazem že se vrátěj z koncertu pozdě.
Ale i přes tohle sem tady byla šťastná.Nejenom že sem tady měla kluka,kterej pro mě znamenal všechno,nejlepší kámoše,který bych nevyměnila za nic na světě,ale měla sem tady něco co holce v mým věku strašně chybělo.i když sem si to nechtěla přiznat...Měla sem tady něco jako mámu.Sice ne vlastní,ale Simonne pro mě byla fakt jako máma,dokázala mě podržet když sem to potřebovala a ani netušíte jak se jí za tohle vděčná.
Může se to zdát jako konec povídky...Skončilo to Happy endem tak proč psát dál??Možná proto,že sem si asi přála aby to skončilo takhle,ale bohužel,nebo bohudík??
Bylo to asi měsíc po tom,co sem se ,,přistěhovala´´ k Billovi.Billi sme zrovna všichni u Billa v pokoji a čučeli na telku,když náš oblíbenej pořad přepli na mimořádný zpravodajství.Všichni znuděně zamručeli,včetně mě,ale v tu chvíli sem ještě ani netušila,že se mi během několika následujících,zhroutí všechno.
,,Dovolujeme si vás upozornit,že nezletilá rakušanka Sisi Hirschová,obviněná z vraždy mladého muže byla nalezena na našem území,konkrétně v Magdeburku...´´ještě něco tam kvákali,ale už sem nebyla schopná poslouchat a vnímat.Všichni sme zarytě seděli před televizí a potichu sme si přebírali co sme právě slyšeli.Znamená to další zběsilej útěk??Znova loučení??
,,Do prdele...´´řekla sem téměř neslyšně.,,To bude v klidu..´´ujišťoval nás Tom,ale všichni moc dobře věděli,že tohle jen tak v klidu nebude.
,,Co budeme dělat??´´zazoufal Bill.,,Uteču,půjdu pryč ať z toho ještše nemáte problémy...´´řekla sem rozhodnutě.,,zamítnuto,někdo má jinej návrh??´´zareagoval Tom.,,Co to děláš??´´zastavil mě Gustav,když sem si balila věci a vracel všechno tam,kde to před tím bylo.,,Čím dřív odjedu,tím líp...´´opáčila sem.,,nemůžeme pořád utíka...jednou se tomu musíme postavit,dokážeme že si nic neprovedla..´´přidal se k němu Bill a Tom s Georgem přikyvovali.,,ne...kdo by mi věřil....Zavrhli mě i vlastní rodiče...Bude lepší když půjdu...´´přesvědčovala sem je,ale ani jeden se mnou nesouhlasil.
Od tý doby se ve městě začalo hemžit plno policajtů a všichni věděli že musim co nejdřív zmizet.
,,Sisi já...Já tě nepustim jen tak na ulici...Teď se budeme muset rozloučit,ale přísahám že ne na dlouho.´´Loučili sme se s Billem na francouzským letišti...Ptáte se proč na francouzským??Klukům začínalo turné a prvních pár koncertů bylo ve Francii,tak mě vysadili na letišti,kde mě Bill zařídil let...Ani nevim kam,ale v tu chváli mi to bylo absolutně ukradený.
,,Mám strach...´´šeptala sem Billovi do ucha a tiskla sem ho k sobě.,,Neboj se,nenajdou tě...´´uklidňoval mě Bill.,,Toho se nebojim,mám strach z toho,že už se neuvidíme...´´řekla sem a pár minut na to sem už procházela turniketem a neodvážila sem se otočit...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...22

23. červenec 2020 | 12.48 | rubrika: Dítě pasťáku

Trvalo mi hrozně dlouho než sem si všechno dokázala přebrat a utřídit.Přece jenom tohle byl rušnej tejden a nějak sem si pořád nedokázala uvědomit že to,po čem sem snila tak dlouho,už vlastně mám a teď...
Na jednu stranu sem měla strašnou radost,ale na druhou...Nevim,možná je to tím,že sem vždycky byla sama,že sem si užívala svobodu a teď najednou sem se k někomu přivázala...Možná sem se jenom bála že se budu cejtit jako v nějaký pasti,odkázaná na toho druhýho a to sem nechtěla.Nerada tahám ostatní do svých problémů...Ale když vidim jak vedle mě Bill leží a ze spánku se spokojeně usmívá,všechen vztek na něj je pryč...Zbývá jenom to hezký,ale taky tady pořád je otázka co bude dál...Nikdo mi nemůže předem říct co se stane...Co když se najednou všechno pokazí??Co když se prostě něco stane??
Nad těmahle otázkama sem uvažovala hrozně dlouho,i když mi Bill sliboval že všechno bude dobrý...Bylo by krásný věřit tomu a vědět že je to pravda,ale kdo mi to zaručí...Nakonec sem si řekla dost.Proč se dívat na to co bude,když si ještě ani neuvědomuju co je vlastně teď??
Položila sem si hlavu na Billovo rameno a snažila sem se usnout...
Nakonec se mi to povedlo a s billem sme vstali až na večeři....
,,Já...Bille já mám tak trochu strach...´´přiznala sem se,když sme měli sejít dolů za jeho mamkou.
,,Ježiš ty máš uoe ledový ruce...Sisi není ti něco??´´vyděsil se Bill.,,Tomu se říká nervozita Bille...´´pokusila sem se o úsměv.
,,Neboj se...Mamka je poklad,uvidíš...´´rozesmíval mě Bill,dal mi pusu do vlasů,chytil mě za ruku a šli sme pomalu po schodech dolů...pomalu protože sem si cestou do jídelny všechno prohlížela.Nějak sme se nehli od Billa z pokoje...
Když sme přišli dolů,paní Kaulitzová už tam na nás s úsměvem čekala...,,D-Dobrý večer...´´vykoktala sem ze sebe a Bill mě přivinul k sobě.,,Mami tohle je Sisi...´´představoval mě a já jí roztřeseně podávala ruku...Paní Kaulitzová mi ji s úsměvem stiskla a představila se jako Simonne.
,,Tak poďte,jídlo už je na stole...´´poslala nás vedle.Seděla sem mezi Billem a Tomem přímo naproti ní.Při jídle mi vyprávěla o tom,jaký byli kluci v dětství a musim říct,že sem se párkrát zakuckala smíchy.
,,Paní Kaulitzova?Bill taky sbíral psí ehm...Hovna?´´ptala sem se trochu znechuceně po tom,co mi vyprávěla o Tomovi.,,Prosím..Říkej mi Simonne...No Bill...Ten se nechal zblbnout Tomem,ale pak si ode mě nechal vysvětlit že se to nedělá,ale Tom...´´zarazila se,když viděla co Tom dělá.,,Tome Kaulitzi...´´křikla až všichni nadskočili.,,No?´´zeptal se vyjevěně a schazoval kocoura z klína,protože ho cpal svojí večeří.Simonne výhružně zakašlala.,,To je hajzl ten Kazimir,mi sežral karbanátky...´´zafňukal Tom,ale bylo na něm vidět,že by se nejradši začal tlemit.
Po večeři kluci odešli strávit večeři k televizi a já šla pomoct Simonne s nádobím.,,Si hodná,ale já to udělám...´´ujišťovala mě.,,to je dobrý já vám pomůžu...´´přesvědčovala sem ji a už sem utírala umytý nádobí.
,,Simonne já...Chtěla sem aby ste věděla,že sem vám moc vděčná za to,že mě tady necháváte a ...´´,,S tím si nedělej starosti...Za prvě,kdybych tě tady nechtěla,tak tady nejseš...Za druhý,když tě Bill přinesl v náruči,měla sem pocit,že mám teď dceru,kterou sem si vždyxcky přála...A navíc by mě to Bill neodpustil,kdybych tě tady nenechala...A za třetí...Už tady nebudu sama na dva kluky...´´usmála se.,,Díky...´´řekla sem tak trochu dojatě...
Domyli sme nádobí a já sem šla za Billem.,,Tak co??´´ptal se a stáhnul mě k sobě na klín.,,Dobrý...´´hodila sem na něj smail.,,Tak vidíš...Mojí mámě se líbíš...´´zaculil se na něj.,,Fakt??´´ptala sem se s úsměvem.,,Jj ale mě víc...´´zašeptal mi Bill do ucha....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...21

23. červenec 2020 | 12.46 | rubrika: Dítě pasťáku

Smutně a v slzách sem se vrátila domů,kde už na mě čekala Dara,ale s úsměvem.Ten se jí ztratil hned jak viděla,že sem se zoufale sesunula na postel a s hlavou zabořenou do polštářů sem brečela.
,,Co śe děje??´´přiběhla ke mně a hladila mě po zádech,abych se uklidnila.,,Je pryč??´´zafňukala sem.,,Kdo?´´ptala se nechápavě.,,Bill..´´řekla sem a sesunula sem se jí do náruče.,,To bude dobrý...´´konejšila mě...Jenom sem kroutila hlavou že tohle nikdy nepřejde.,,Dojdu ti udělat čaj,vyspíš se a pak se ti bude zdát všechno jednodušší...´´řekla Dara a odešla.Mezitím sem se převlíkla do něčeho pohodlnýho na spaní.Pozdějc přišla Dara s čajem...,,Tak to vypij dokud je to ještě teplý...´´řekla,sedla si na postel a dohlížela na to abych to vypila.,,Tak dobrou noc...´´mrkla na mě a odešla.Po tom čaji se mi chtělo děsně spát.Snažila sem se zabránit očním víčkům,aby mi tak rychle spadly,ale nedalo se.
Byl to takovej zvláštní bezesnej spánek,cejtila sem jak se převaluju ze strany na stranu...Připadala sem si jak zfetovaná...
Po probuzení sem myslela že mám halucinace...Skláněl se nade mnou Billův obličej...To přece není možný,vždyť odjel...
,,Co??Jak??..Co děláš v mojí posteli??´´ptala sem se nechápavě a sledovala Billův pobavenej úsměv.
,,Řekl bych že je to trochu nepřesná otázka...Měla by ses zeptat spíš co ty děláš v mojí posteli...´´usmál se Bill.Nějak sem to nepobrala jak to sakra myslí...A vůbec,proč se hádám s někým,kdo se mi zdá...
Musela sem se profackovat,protože tohle se mi fakt nezdálo.Ocitla sem se v úplně cizím pokoji a cizí posteli...,,Počkej,tohle mi musíš vysvětlit...Já...Jak sem se sem dostala??´´zoufala sem,pže si vůbec nepamatuju,že bych s někým někam odjížděla.
,,No jak sme se loučili...Kdybych věděl že už se neuvidíme,asi bych se loučil jinak,ale s Darou sme byli domluvený,že mi zavolá až se vrátíš domů...Prostě sme tě nachytali na obyčejnej makovej odvar,kterej tě uspal,abych si tě mohl odvíst,protože vim,že dobrovolně by si nikam neodjela a já bych tě tam nemohl nechat...´´vysvětloval Bill.,,Cože??´´zdálo se mi to jako podlost...Nacpat do mě nějakej odvar a pak mě prostě sbalit a odvíst...Bez rozloučení...Kdybych se s darou aspoň mohla rozloučit,přece toho pro mě tolik udělala...
,,Bille...Jak si to představuješ??´´vyjela sem po něm...,,Tak že se tě prostě nevzdám...Říkal sem ti že udělám všechno proto,aby sme byli spolu...´´neztrácel úsměv.
,,Ale...´´zarazila sem se...,,Nemysli na nic,jenom na to,co budeme dělat,když máme volný odpoledne...´´zašklebil se Bill a začal mě líbat...
,,Brácha du...´´rozrazili se dveře a v nich stálo Tom.,,Ježiš sorry...Já nevěděl že zrovna...No nic,sem venku,kdyby ste mě hledali,ale jak tak koukám tak mě asi hledat nebudete,když...´´,,Tome!´´zarazil ho Bill,když Tom začal vymejšlet nějakej ze svých slohů.,,Už mlčim...´´zvednul ruce nad hlavu jako že se vzdává a zmizel za dveřma.
,,tak nejenom že máme volný odpoledne,máme i volnej barák...´´culil se Bill.,,Počkej a co na to tvoje mamka,že sem tady??´´ptala sem se.,,No co,už nás spolu viděla na tý předávačce a nic proti tomu nemá,tak už to neřeš...´´konejšil mě Bill....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...20

23. červenec 2020 | 12.45 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Sisi co je to s tebou???´´křikla mi Dara do ucha...,,Cože??´´leknutím sem uskočila.,,Ptám se co s tebou je??Půl hodiny na tebe mluvim a ty jenom stojíš a hypnotizuješ tenhle regál...´´smála se Dara.,,Jo..Promiň..´´hlesla sem.,,Nic,v pohodě...hele nechceš si jít nahoru odpočnout?´´navrhovala Dara.Celkem mě to překvapilo a docela i vyhovovalo,potřebovala sem totiž nějakej ten čas na přemejšlení a na vstřebání věcí,co se kolem mě děli v posledním dnu.
,,Fakt můžu??´´ptala sem se.,,jj jenom běž??´´s úsměvem mě poslala nahoru.Tam sem se svalila na postel ,zabořila sem hlavu do polštáře a vdechovala Billovu vůni,která tam pořád ještě byla.Začali se mi klížit oči a usnula sem s myšlenkama na Billa.A když sem se probudila,tak to byl právě on kdo se nade mnou skláněl.,,Ahoj...´´řekla sem rozespale.,,Dobrý ranko..´´řekl Bill a dal mi pusu...,,Co ty tady tak brzo??´´rozlepovala sem oči...,,Mnooo...Chěl sem si pořádně užít poslední den tady...Tak sem si tě přišel vyzvednout...Půjdeme do hotelu za klukama jo?´´moment asi sem se přeslechla...,,Cože??Jak poslední den?? Bille...´´kuňkla sem.,,Já...Sisi pojeď se mnou...´´přemlouval mě Bill.,,Nemůžu...Nejde to...´´tak moc sem chtěla jet,ale nemohla sem to tady jen tak nechat a nechtěla sčem riskovat,že by se přišlo na to,že mě kluci schovávaj u sebe...,,Asi tě nepřemluvim co?´´ptal se zoufale Bill a já jenom zakroutila hlavou.Převlíkla sem se a šli sme s Billem do hotelu.Bylo mi ale na nic.Sice sem věděla že odjedou ale nečekala sem že odjedou tak brzo...Trošku sem litovala toho,mže sem si k sobě Billa pustila tak blízko,když se teď budeme muset rozloučit a kdo ví jestli se ještě někdy uvidíme.Jo Magdeburk a Berlín nejsou od sebe tisíce kilometrů,ale přece jenom nějakej ten kus cesty to taky je a pochybuju že Bill bude chtít jezdit sem a tam.Cestou do hotelu sme se pořád zastavovali.Chtěla sem si užít poslední chvíle s ním,v jeho blízkosti...Lidi co chodili kolem si na nás ukazovali jako na nejzamilovanější pár ve městě,ale nikdo nevěděl jak sem byla zoufalá.Nejradši bych Billa nikam nepustila,ale moc dobře sem věděla že to nejde...
,,Už sme tady...´´volal Bill,když otevřel dveře od hotelovýho pokoje a kluci se seřaili do stejný formace,jako tenkrát,když mě Gustav představoval jako svoji sestřenici.,,No to je dost že se taky ukážeš...´´usmál se Gustav a začal mě objímat.,,Od tebe to teda sedí..´´usmála sem se a nechala se obejmout od Georga.Když mě pustil,všimla sem si že Tom na mě čučí,ale tak nějak jinak než naposled...Nějak se soucitem.,,Sisi,asi bych se ti měl omluvit...´´vypadlo z něj na Billovo varovný odkašlání.
,,Cože??ty-ty se mi omlouváš??´´byla sem v mírným šoku.,,Mno...Jo...Tenkrát sem to přehnal...nechtěl sem tě tak...Odpustíš mi?´´ptal se se psím pohledem.,,Teď už je to jedno ne??Jasně,pohodka,zapomeň na to...´´usmála sem se a nechala se obejmout ještě od něj...
Společně sme zašli do kina na nějak film,popravdě ani nevim jakej a pak zpátky na hotel na večeři.S Billem sme se pak šli ještě projít,aby sme měli aspoň chviličku jenom porsebe,protože jeho odjezd se strašně rychle blížil...neuměla sem si představit že za několik málo minut budu stát u jejich auta a dívat se na něj už jenom přes sklo...A přes to se to muselo stát...
,,Pojeď se mnou Sisi...Teď ještě můžeš nasednout do auta a můžeme bejt spolu.´´naposled se mě snažil přesvědčit,ale já když se rozhodnu,tak ani on to nemůže změnit.Smutně sem zakroutila hlavou a ani sem se nesnažila zadržovat slzy,který mi teď nekontrolovatelně padali z očí.Ještě poslední polibek na rozloučenou,poslední objetí,poslední pohled a zamávání...A Bill se mi ztratil z dohledu,stejně jako všichni ostatní.
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...19

23. červenec 2020 | 12.45 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Byla si sqělá...´´šeptal mi udýchaně Bill.,,Fakt??´´sotva sem lapala po dechu.,,Věř mi,s tebou to bylo něco nádhernýho,tisíckrát lepší než s kýmkoliv jiným...´´usmál se na mě Bill a dodal mi tím takovej pocit sebevědomí,že sem v něčem lepší než ostatní,aspoň podle Billa.
Ještě chvíli sme vedle sebe leželi a dívali sme se jeden druhýmu do očí...,,Nechci aby si odešel...´´řekla sem.,,Já taky ne...Poď se mnou...´´snažil se mě přesvědčit.,,Nejde to..´´řekla sem zoufale.
,,Teď budu muset odejít,ale zítra se uvidíme že jo....Slib mi to...´´prosil Bill.,,Musíme se vidět...´´nemohla sem jinak...,,Nechce se mi od tebe...Nejradši bych tě teď měl znova celou pro sebe...´´pohladil mě po rtech a jemně mě políbil.,,Tak nechoď...Počkej do rána...´´přitulila sem se k němu.,,A ty by si mě tady chtěla??´´zeptal se provokativně Bill,aby prolomil tu truchlivou atmosféru.,,Strašně moc...´´řekla sem a nechala se laskat na krku.,,Tak dobře...Ale musim dát vědět klukům na hotel...´´řekl Bill a díval se po kalhotech,aby našel mobil.,,Hledáš tohle??´´usmála sem se pobaveně a podávala sem mu kalhoty.,,Jo...´´řekl Bill a už vytáčel kluky.,,No Tome?´´zeptal se když to někdo zvednul.,,No kde se couráš??´´vyjel na něj Tom.,,Hele neska už mě nečekejte,přijdu ráno...´´oznámil mu Bill.,,Co??A kde seš??´´řekl skoro naštvaně Tom.,,U Sisi...A přespim tady tak pohodka...Zejtra sem na hotelu...´´řekl Bill a zavěsil.,,Tak a je to zařízený...Teď máme ještě přes 10 hodin ,kdy můžeme bejt spolu...´´řekl Bill a začal mě líbat.Vzpomněla sem si na to co mi říkala Dara,že to nejhorší už mám za sebou a že se mi splní to co sem se nejvíc přála.Možná že to bylo zrovna tohle...
S Billem sme se ještě mazlili,povídali sme si a pak sme spokojeně usnuli v náruči toho druhýho.
Ráno sem se probudila,myslela sem,že se mi to celý jenom zdálo,ale když sem vedle sebe objevila Billa,schoulenýho do klubíčka,uvědomila sem si že to nebyl sen.Byl tak nádhernej když spal,vypadla jako andílek.Nedalo mi to a musela sem se ho aspoň maličko dotknout.Pohladila sem ho po tváři a pozorovala jak se ve spánku usmívá.Nechala sem ho spát a šla sem se vysprchovat a udělat takový ty ranní rituály,jako je čištění zubů.
Když sem se vrátila,Bill ještě pořád spal.Naklonila sem se nad něj a z mokrých vlasů mi padali kapky vody,který Billa probudili.,,Dobrý ranko...´´řekla sem z úsměvem.Bill mě pohladil po tváři a přitáhnul mě k sobě aby mě mohl políbit.,,Dobrý krásko...´´zašeptal...,,Jak dlouho už si vzhůru??´´zeptal se,když pořádně rozlepil očička..,,Chvilku...Víš o tom,že si nádhernej,když spinkáš...´´řekla sem s úsměvem.,,To ty taky...´´usmál se na mě.Chvilku sme se ještě mazlili,pak Bill vstal,hodil si rychlou sprchu a na řadu přišlo loučení.
,,Neska se za tebou stavim oki??Vezmu tě k sobě na hotel,kluci tě budou chtít určo vidět,po dlouhý době...pak můžem někam zajít ju??´´opřel si čelo o moje...,,Tak jo,už se těšim...pa...´´dala sem mu pusu na rozloučenou a Bill mi zmizel z dohledu za rohem.
,,Ahoj...´´pozdravila sem Daru,když sem doběhla dolů do obchodu...,,Ahoj...Co že tak veselá dneska??´´ptala se překvapeně...,,Ani sama nevim....´´usmála sem se a hned sem se pustila do práce.,,Ale já jo...Může za to ten kluk že jo??Však vás bylo slyšet ráno...A bylo mi divný,že by sis dávala dvě sprchy za sebou...´´šibalsky na mě mrkla...,,jo možná za to může...´´zrudla sem a sklopila hlavu.,,Já sem si to myslela...A byl to ten černovlasej??´´ptala se dál.,,nebuď zvědavá...´´rejpla sem si.,,Tak jo nebo ne??´´usmívala se jak sluníčko.,,Jo byl to on...´´přiznala sem se.,,Však já vim,sem vás viděla jak ste včera pospíchali po schodech nahoru...´´usmála se...Na nějakej komentář už sem neměla slova...Před očima se mi jenom přehrávala včerejší noc...Musela sem na to myslet celej den...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...18

23. červenec 2020 | 12.43 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Už fakt musim...´´řekla sem,když sem se odlepila od Billa.,,Oki...Ale půjdu tě doprovodit...Už je tma a sama nepůjdeš...´´řekl Bill otcovským tónem...,,tak dobře...´´usmála sem se na něj.Celou cestu sme se drželi za ruce a párkrát sme se zastavili,aby...Aby sme si strčili jazyky do krku..=)
,,Tak tady bydlim...´´řekla sem,když sme došli k tomu obchodu,kde byl vchod do mýho příbytku.,,Nechce se mi od tebe...Nejradši bych tě teď vzal a unesl bych tě k nám na hotel,ale bohužel to nejde...´´řekl smutně Bill.,,A máš teď chvilku čas?´´ježiš co to plácám?Bill se na mě překvapeně podíval...,,Nechceš jít na chvíli nahoru??´´zeptala sem se v úplným transu.,,Ty-ty mě zveš k sobě??´´zakoktal se Bill překvapením.,,No než si to rozmyslim...´´usmála sem se a už sem odemykala dveře...Po kamenným schodišti sme se dostali do mýho pokoje...Vypadal upe normálně na takovou barabiznu...Skoro stejně jako můj pokoj v baráku mých rodičů,ve kterým sem žila 14 let.Akorát tenhle byl trochu větší a vedli z něj dveře navíc.,,Máš to tady na pohodku...´´pochválil mi Bill pokoj a usadil se na posteli.Sice to nebyla postel pro dva,ale víc než jeden člověk se tam určo vejde.
,,Dík..´´řekla sem a zamykala pokoj.Mezitím co sem se prala s klíčema,Bill vstal,přišel ke mně a zezadu mě chytil kolem pasu.Otočil mě čelem k sobě a přimáčknul mě ke dveřím...Jeho prsty mi přišpendlily ruce ke dveřím a jeho tělo se opřelo o mý,abych se nemohla hýbat.Cejtila sem jak se mi zrychluje tep,když sem cejtila Billův dech na krku...Hladově sem se snažila vyhledat jeho rty...Tenhle nátlak touhy se nedal vydržet...Můj dech se pořád a pořád zrychloval...A ne jenom můj...Billovi ruce se teď pořád přemysťovali a na mým těle nebylo místo,který by ještě neprošmejdili.Ale vášniví líbání u dveří nebylo zrovna nejpohodlnější,tak sem mírným tlakem šťouchla do Billa a couvali sme spolu k posteli,na kterou sme pak spadli...Bill mi začal rozepínat bundu,kterou sem měla ještě na sobě a za chviličku letěla do kouta společně s tou jeho... Najednou se ale ozvalo klepání na dveře...,,Sisi??´´houkla na mě Dara.,,Do hajzlu...´´sykla sem a schovala Billa do koupelny...,,Počkej tady...´´řekla sem a chtěla sem zavřít dveře,ale Bill mě přitáhnul k sobě a znova sme se do sebe nenasytně zakousli.,,Sisi??´´ozvala se Dara znova...,,Vydrž,bude to chvilička...´´řekla sem zoufale a zabouchla sem ho v koupelně.,,Ano??Co je??´´otevřela sem dveře.,,Nic,jenom že si večer zmizela,nic si neřekla,měla sem strach,tak jestli už si doma...´´ale ne teď ne,na debatu o opatrnosti teď nemám náladu ani čas.,,Ne všechno je v pohodě,měla sem jenom chuť na něco sladkýho,tak sem zašla na kafe a na dortík do cukrošky...´´řekla sem a snažila se jí nějak taktně vykopnout.,,Jo aha...Si nějaká červená a rozpálená,nemáš horečku,není ti špatně??´´ptala se starostlivě.Jo rozpálená sem byla,ale ne z horečky...,,Ne nic mi není,jenom sem utahaná,tak si půjdu lehnout...´´ujišťovala sem ji.,,A nechceš čaj??´´ptala se dál.,,ne to je dobrý fakt...Dobrou noc...´´řekla sem a zavírala dveře...,,dobrou a neponocuj dlouho...´´křikla na mě přes dveře,ale jenom co sem slyšela zabouchnutí dveří od jejího pokoje,rozběhla sem se ke koupelně abych osvobodila Billa.,,Říkala si chvilička...´´postěžoval si Bill a znova se mě začal nenasytně dotýkat...
Opakovaně sme se svalili na postel a jeden druhýho zbavovali oblečení.,,Strašně moc tě chci...´´šeptal mi Bill.,,Já tebe taky...Hned teď...´´zašeptala sem a sundávala sem mu poslední kousek oblečení,kterej na sobě měl.Bill mě si lehnul na mě a opatrně do mě vniknul...Kdybych řekla že moje poprvé s Billem bylo bezbolestný,byl by to fakt děsnej kec.Zabolelo to,až sem sykla...,,Co je??Udělal sem ti něco??´´vyděsil se Bill a vystrašeně se na mě podíval.,,Ne,to je dobrý...Poprvé to vždycky zabolí...´´usmála sem se na něj.,,Sisi ty-ty si ještě neměla kluka??´´vyjeveně se na mě podíval a já nemohla rozpoznat co se v něm odehrává...Jenom sem zakroutila hlavou že ne.,,Měla si mi to říct,byl-byl bych opatrnější...´´vyjeknul Bill až mě to rozesmálo.,,Opatrnější než si byl??To snad ani nejde...´´ujišťovala sem ho...,,Mám pokračovat??´´zeptal se Bill nejistě...Kývla sem,strašně moc sem ho chtěla.Bill se usmál a pohladil mě po tváři.Cejtila sem příjemnej tlak,jak se ve mně Bill pohyboval a jeho doteky mě rozpalovaly čím dál víc...Krásnější poprvý sem si nemohla přát...Co byla ta bolest z prvního sexu oproti pocitu,že to byl právě Bill...Že můj první kluk byl někdo koho sem tak milovala....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...17

23. červenec 2020 | 12.42 | rubrika: Dítě pasťáku

Můj pokus o maskování ale nedopadnul podle mých představ.,,Suzie??Můžu??´´ptal se Bill a už by to bylo hodně nápadný,kdybych neodpovídala,nebo řekla ne.Jenom sem kývla a napila se kafe.,,Kde je Gustav??´´ptala sem se neutrálním tónem hlasu.,,Nooo vlastně...Sem nějak odposlouchával váš hovor...A prostě sem se s tebou chtěl sejít,tak mě Gustav poslal sem...´´řekl Bill.,,Aha...´´řekla sem jakoby naštvaně.,,Suzie já...´´začal Bill.,,nejsem Suzie jasný...´´řekla sem tvrdě.,,Promiň já...Pamatuju si tě jako Suzie a...byla si úplně jiná...Strašně si se změnila..´´řekl Bill jako by si myslel že mě tím obměkčí...Strašně sem chtěla aby mě objal nebo něco,ale vím,že tady sou jenom na chvilku,pak zas odjedou a já budu znova v těch depkách.
,,Proč si taková?proč nemůžeš bejt usměvavá jako předtím??´´ptal se Bill a já začínala mít pocit že je mu to fakt líto...
,,Proč ses chtěl sejít??´´vypadlo ze mě ani nevim jak.
,,protože sem se ti chtěl omluvit...Jak sme se viděli naposled tak...Sem to přehnal,měl sem vztek že si mi lhala a...Myslel sem že holka,do který sem se zamiloval je úplně někdo jinej...Ještě ten den sem se za tebou vrátil,ale nikdo tam nebyl,šel sem za Gustavem,ale ten mi řekl že si odešla...Myslel sem že umřu,hledal sem tě všude...´´ vyprávěl Bill a spustila se mu slza...
Nekoukej na něj ne...poroučela sem si jak to šlo,ale tělo mě neposlouchalo.,,ty si mě hledal??´´ptala sem se už milým a lítostivým tónem...Bill jenom přikývnul.,,Dneska,když sem tě zahlíd,byl sem si jistej že si to ty...Tom se semnou hádal,že ne...Vypadáš úplně jinak a výraz,oči i úsměv máš stejnej...´´řekl Bill a natáhnul ruku,aby mě mohl pohladit.Já sem ale ucukla...
,,Já nevim jestli to byl nejlepší nápad sem chodit Bille...Trvalo mi hrozně dlouho než sem na tebe zapomněla a teď když seš tady...Je všechno zpátky a vy ste tady jenom na chvilku ,pak zas odjedete a já na tom budu pak stejně jako předtím...A to já nechci...´´řekla sem mu.
,,Ty si...Co všechno zpátky??´´udiveně se na mě podíval.,,byla sem do tebe strašně zamilovaná,ale pak...Tom za mnou přišel a...Zbytek už znáš...Ste tady stejně jenom na chvilku,pak odjedete a já už se v tom znova máchat nechci...´´řekla sem. ,,tak pojedeš s náma...Můžeš bydlet u mě...Nic ti nebude chybět...´´fakt to vypadalo že na tom Billovi hodně záleží.,,To nejde,teď sem tady,mám práci a sem fakt ráda za to co mám...A tom..´´,,Kašlu na Toma...´´skočil mi do řeči Bill.,,A co by tomu řekli tvoji rodiče,kdyby sis přived domů někoho jako sem já...´´rozmlouvala sem mu to.,,Co??Si přece normální holka,to že na tebe něco shodili,to přece nic neznamená...Pomůžu ti a očistíme tvoje jméno a...´´,,Ne...Do toho se prosím nepleť...Sice sem nic neudělala,ale myslim že je lepší,když si žiju takhle po svým...Nechci aby někdo řešil moje problémy...Už musim jít...´´řekla sem a šla zaplatit...,,Počkej víš co děláme my??´´ptal se Bill a táhnul mě pryč...,,Co blbneš??Nemáme zaplaceno...´´,,pssst...´´on mě normálně donutil zdrhnout bez placení...,,Prosim tě...´´odfrknul si,když sme byli v bezpečný vzdálenosti od cukrošky,ale v nebezpečný vzdálenosti od sebe...
,,Sem strašně rád že sem tě našel...´´řekl Bill a pohladil mě po tváři...Ruka mu sjela a chytil mě kolem pasu.,,Nedělej to Bille prosím...´´zkoušela sem to,ale nechtěla sem mu v ničem zabránit...Bill se jenom lehce usmál,naklonil se ke mně a políbil mě a já se nechala.M´Věděla sem že toho budu litovat,ale proč sem si teď měla upírat to,po čem sem tak dlouho toužila a teď když to mám,tak tomu musim říct ne??Ani náhodou,i když je to jenom na chvilku,užiju si toho dokud můžu...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...16

23. červenec 2020 | 12.41 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Sisi prosím tě,v zadu sou kartony s pitím,narovnej to tam,já teď potřebuju bejt tady...´´prosila mě Dara tak sem to šla uklidit.
,,Ježiš co to kecáš....Kde vlastně je ten náš hotel??´´Ozval se někdo za mnou.Ten hlas se mi zdál povědomej.Otočila sem se a v tu chvíli mi všechno,co sem držela v ruce,spadlo na zem.Koukala sem se Billovi do očí a on do mých.V tu chvíli sem měla zpátky všechny ty deprese kvůli němu.,,CO je Bille,nějaká pěkná fans??´´ptal se Tom,kterej byl ke mně otočenej zády.,,Suzie?´´zašeptal Bill.Tom se leknutím otočil a čučeli sme na sebe jak dementi....
,,Asi si mě s někým pletete...Dovolíte pánové,já mám ještě práci...´´řekla sem,sklopila hlavu a dál rovnala pití.
,,Ne Suzie....´´chytil mě Bill za loket....,,Pusťte mě...Já vás neznám,říkám že ste si mě museli s někým splíst...´´tak moc to bolelo,ale chtěla sem si prostě zachovat kamennou vůli a nespadnout do toho znova...,,Aha..Tak promiňte...´´řekl Bill ale nespustil ze mě oči.,,Tome je to ona...Já ji poznám...´´slyšela sem ještě Billa za rohem.,,Nech toho už....Ty ji taky vidíš všude...Je pryč pochop to...´´mávnul nad tím rukou Tom.,,To teda nenechám,kvůli tobě je pryč,protože si to podělal...´´začal tam řvát Bill.Nedalo mi to a musela sem se tam aspoň podívat.Dara to celý pozorovala z dálky...,,Co tady na mě řveš...Proč sem to asi udělal??Kvůli tobě,copak to nechápeš??Copak nevíš co je ta holka zač??´´rozkřiknul se Tom a otočil se směrem ke mně a zmlknul,když si všimnul že je pozoruju.
,,Tak dost pánové,to už by stačilo,běžte pryč...´´vyhazovala je Dara...Oba odcházeli s pohledem upřeným na mě.Pak hodila na dveře ceduli Zavřeno a odtáhla mě dozadu,kde sem viděla jak se Bill s Tomem hádá před autem a Gustav s Georgem je uklidňujou.,,To je on že jo??Ten černovlasej...´´ptala se Dara,když viděla můj pohled.,,Jo..´´řekla sem.,,Ví že seš to ty??´´ptala se dál a bylo jí jedno že mě tečou slzy a že se cejtim přesně tak,jako když sem přišla...Jenom sem kývla hlavou.,,Tak za ním běž...´´posílala mě tam...,,Ne...´´stála sem si za svoji hrdostí.,,Copak si to neviděla??Chtěl si s tebou promluvit....´´přemlouvala mě Dara.,,Ne,jednou se postavil za svýho bráchu,takže já mu do zadku nepolezu...´´řekla sem naštvaně...,,Neříkala sem aby si mu lezla do zadku,jenom aby sis s ním promluvila...´´řekla dara,ale jelikož mi končila směna,tak sem se sbalila a šla sem nahoru...Musela sem vyjít ven z toho obchodu abych se dostala nahoru a tak sem se v kapuce neslyšně plížila ale zastavil mě pohled na kluky.Rychle sem se vzpamatovala a proběhla ke dveřím...
Pak mi ale došlo že když je tady Tom s Billem,je tady i Gustav,přece sem ho tam viděla...Popadla sem mobil a volala Gustavovi.
,,Sisi?´´ozval se do mobilu.,,Ahoj...´´řekla sem a hlas se mi ještě trochu klepal...,,Stalo se něco?Ty brečíš??´´ptal se vyděšeně.,,Ne nic,pohodka...Potřebuju s tebou mluvit...´´řekla sem Gustavovi.,,Jak mluvit??Počkej Bill měl pravdu že jo...To si byla ty ta holka v obchodu...´´Gustavovi začalo svítat.,,jo ale...Mlč prosím tě...Můžeš se se mnou sejít??´´ptla sem se znova.,,No jasně,strašně rád tě zase uvidim...Sejdeme se v 8 večer v cukrošce na rohu oki??´´měla sem hroznou radost že ho zase uvidim.,,JJ díky moc...´´zavěsila sem hovor a šla do sprchy.Když sem vylezla bylo už půl osmý takže na nějaký činčání nebyl čas.Hodila sem na sebe jenom džíny,bíly tílko,bílou bundu,na obličej pudr,lesk tužku a řasenku,do kapsy mobil,klíče peníze a šla sem.Když sem dorazila do cukrárny,Gustav tam ještě nebyl,tak sem si dala kafe a čekala.Najednou se ve dveřích objevil Bill.A po Gustavovi ani stopa.Rychle sem sklonila hlavu a myslela sem si že na mě není vidět.
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...15

23. červenec 2020 | 12.40 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Tak kdy bych mohla nastoupit??´´vrátila sem se za tou paní do obchodu...,,Pro mě za mě třeba hned....´´usmála se na mě,dohodli sme se na platu,za ten pokoj hahoře nic nechtěla,že prej ráda pomůže,když bude užitečná.,,Tak a říkej mi prosím Daro...Ať si tady zbytečně nevykáme..´´podala mi ruku.Chvilku sem se rozmejšlela jak se mám představit já,ale z lhaní už sem nadobro vyléčená takže...,,Sisi...´´řekla sem a podala ji ruku.,,Sisi??A dál??´´ale ne a je to všechno v pr...,,Hirschová...´´řekla sem se skloněnou hlavou.,,Dobře Sisi Hirschová,támhle v zadu sou krabice se zbožím,tak to narovnej do regálu tady vlevo...´´řekla a já sem teda šla.Měla sem takovej fakt super pocit...Že prostě už nebudu na nikom závislá,jako předtím na Gustavovi.Že tady když si budu chtít něco koupit,že to prostě budou moje peníze,který za to dám...A plat se mi zdál fakt hoodně slušnej,takže po měsíci pracování v malým obchodu s potravinama,sem si kompletně vyměnila šatník a ještě mi peníze z výplaty zbyly.Takže sem si zašla ke kadeřnici,nakoupila líčení a uděla tečku za tou starou Sisi.Už prostě není.Teď sem tady já a nikdo jinej.Dara mi dělala takovou tu svěřovací kamarádku,takže za chvilku o mě věděla úplně všechno,ale nebyla jedna z těch co člověka odsouděj ještě dřív než ho stačej pořádně poznat.Vůbec jí nevadilo,kdo sem,za koho mě mají...Nebála se že někdo přijde na to,že sem tady...Prostě řekla že se stane to co by se stát mělo a nikdo to neovlivní.Dara všechno nechávala náhodě.Vždycky říkala že je všechno řízený osudem a že žádnej člověk svůj osud neovlivní.Co je mu souzeno,to se stane.Ze začátku mi tyhle řeči přišli beze smyslu a tak,ale pozdějc sem zjistila že Dara nepracuje jenom v tomhle obchodu jako majitelka,ale taky má malou věštírnu hned vedle mýho pokoje.Ale jelikož já vždycky jdu spát úplně vyřízená,nemám čas na to,abych poslouchala za dveřma co se tam děje,tudíž sem se o tý věštírně dozvěděla nedávno.
,,Když máme chvilku,vyložím ti budoucnost chceš??´´navrhovala a tak sem si řekla proč ne.Sice nejsem ta,co by věřila výkladu z ruky nebo z karet,ale sranda musí bejt.
,,Ty jako hodně mladej člověk máš za sebou hodně špatnýho,ale to nejhorší co tě kdy čekalo už si přešla...Neříkám že teď tě čeká jenom to nejlepší,budou ještě zlý chvíle,ale bude to pro něco dobrý...Věř mi že se ti jednou splní to,po čem toužíš už teď a možná o tom ještě ani nevíš...Neříkám kdy to bude,možná zítra za rok,za dva...Za padesát...Ale ještě si na mě vzpomeneš,až ta chvilka přijde...´´vyprávěla to tak přesvědčivě že sem měla pocit že je na tom něco pravdy,ale když sem se zapřemejšlela tak já vlastně po ničem netoužim..Není to tak dlouho,co moje jediný přání bylo ocitnout se aspoň na chviličku vedle Billa,ale jak se říká sejde z očí,sejde z mysli...A telefonátů s Gustavem už taky ubývalo...Volali sme si každej den a teď jestli si jednou za týden napíšem smsku tak je to moc.Možná se divíte,ale dara mi doopravdy dává slušnej plat,takže sem si mohla dovolit i mobil.Samozřejmě ne nějakej extra super model,ale obyčejnej model nokie,bez barevnýho displeje.Ale pro mě to bylo dost...Když si představim že pře pár měsícema sem neměla vůbec nic a teď mám celkem slušnej pokoj,velkej jako tři zkušebny kluků,dokonce sem měla i takovou malou,malinkatou koupelnu jenom pro sebe...Pro mě to byl luxus...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...14

23. červenec 2020 | 12.39 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Kam jako deš?´´ptal se vyjeveně Gustav.,,Jenom sem pokrčila rameny.,,Zůstaň aspoň tady Sisi...My dva tě nenecháme jen tak odejít,bůh ví co s tebou bude...´´ujišťoval mě Gustav.Vděčně sem ho objala...,,Díky...´´zašeptala sem.
,,Zůstaň aspoň tady...Nechce se mi tě někam pouštět...Nějak si mi přirostla k srdci sestřenko...´´zašklebil se Gustav....
,,Mě se taky nechce,ale musim...Mějte se tady...A díky....´´naposled sem jim zamávala a šla sem se toulat po ulicích...Chtěla sem nadobro opustit Magdeburk,bejt co nejdál od Billa,od vzpomínek...I když sem tady byla dohromady možná měsíc,přece jenom těch vzpomínek bylo hodně a ne všechny dobrý...Chtěla sem všechno poškrtat já přece nikoho z nich neznám...Žádný Tokio Hotel,Žádnej Bill ani Tom...Prostě Nikdo...jedinej Gustav...Na toho sem zapomenout nechtěla.Prostě ke mně fakt nějak přirost...
Ještě před mým odchodem mi dal svoje telefonní číslo,abych se mu ozvala,kdybych něco potřebovala...
Pár dní sem jenom tak bloumala Magdeburkem s nadějí že na Billa někde narazim,i když sem ho už nechtěla vidět.Chtěla sem aspoň poslední možnost si s ním promluvit,vysvětlit mu to...říct mu že...Že ho mám ráda tak trochu jinak,ale stejně sem znala jeho reakci,ani sem mu to nemusela říkat,tak proč bych se sakra měla snažit mu něco vysvětlovat.Tak sem definitivně opustila Magdeburk a už konečně začít něco novýho...
Kdybych teď řekla že sem se během jednoho dne dostala do dalšího města a začala sem se mít dobře,byl by to hrubej kec...Trvalo mi hodně dlouho...Možná několik dní než sem se dostala pryč ze zapadlých vesniček do nějakýho většího města,kde sem měla víc možností.
,,Slečno co tady děláte??´´ozvala se za mnou starší paní.,,já...Nic..´´schovávala sem za zádama nějaký ovoce,co sem se právě snažila vzít.
Chvilku na mě podezřívavě koukala a asi věděla co sem se právě snažila udělat.,,poď se mnou...´´usmála se na mě a vedla mě do zadu obchodu...,,Máš hlad??´´nabízela mi nějakej koláč.Nechápavě sem na ní koukala.Pozoruju tě tady už delší dobu...Ty nemáš domov a rodiče??Nemáš někoho kdo by se o tebe postaral??´´asi mě nezná...No tím líp...Jenom sem zakroutila hlavou.,,Mohla bych vás o něco poprosit??´´zeptala sem se váhavě.,,Mno jistě...´´usmála se na mě.,,Já...nemohla by ste...Mě tady nějak zaměstnat??´´no co,musela sem to aspoň zkusit.
,,No když to tak vezmu...Pár šikovných rukou by se mi tady hodilo...Ale bylo by to jenom na večery a dopoledne....´´upozornila mě a já měla najednou v sobě takovej krásnej pocit...,,To nevadí...´´řekla sem a zářili mi oči...,,Na platu se ještě domluvíme...A spát...Přespávat můžeš nahoře nad obchodem.Není to nic moc,ale myslim že pro začátek ti to bude stačit...´´tak milýho člověka sem snad ještě neviděla.,,Děkuju mockrát...A ještě něco...Mohla bych si zavolat??´´ptala sem se.Usmála se na mě a ukázala na telefon.Počkala sem až odejde a z kapsy sem lovila papírek s Gustavovým číslem.nevim proč ale měla sem prostě pocit že mu to musim říct,že s ním musim mluvit.
,,Prosím??´´ozval se jeho hlas v telefonu.
,,Ahoj bratránku...´´řekla sem.
,,Sisi...Co se děje??Stalo se něco??´´ptal se se strachem.
,,ne ne všechno je v pohodě.Jenom ti volám,že sem našla práci a takový provizorní bydlení...´´řekla sem nadšeně...
,,to je super a kde teď si??´´ajej...
,,To je jedno kde sem,ale chtěla sem tě slyšet,stejská se mi...´´můj hlas asi musel vypadat sklesle...
,,Nám taky...´´ujišťoval mě Gustav.Moment,opravdu říkal NÁM??
,,Nám??´´zopakovala sem to.
,,jo nám,kluci sou jak tělo bez duše...A Bill...´´najednou se zarazil...
,,Cože??´´nechápala sem a do očí se mi nahrnuly slzy.
,,už musim Končit...měj se Gustí,ještě se ozvu.´´zavěsila sem,i když sem věděla že ještě něco říká.Nemohla sem nic slyšet o Billovi...už ne...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...13

23. červenec 2020 | 12.39 | rubrika: Dítě pasťáku

Abych se schovala před deštěm,šla sem do čehosi,co kdysi mohlo připomínat dům.Je to taková polorozpadlá barabizna,ale hlavní je že tam neprší a nefouká.
Seděla sem na studený podlaze,opřená a zeď bez omítky a přemejšlela sem o tom,co by bylo,kdybych tenkrát nedala na svoji hrdost a paličatost.Kdybych aspoň jednou v životě poslechla mámu.Nemuseli by mě vyhodit ze školy,nestrčili by mě do pasťáku,ale zase bych neznala Billa,Gustava ,Georga...
V tu chvíli se mi v hlavě objevili myšlenky na dětství a na rodiče.I když sem je nenáviděla nejvíc jak to šlo,musela sem si přiznat,že někde uvnitř mě je malá jiskřička stesku po nich.I když ty teď asi stejně nevědí,že někdy nějaký dítě měli,tak je jim upe ukradený co se mnou je...
Jediný co mě překvapilo a možná i trochu vyděsilo bylo to,že stesk po rodičích byl jenom takovej...Vlastně skoro žádnej oproti stesku po Billovi.
Já vim že sem naivní,ale prostě....Nějak mi na něm záleží a beru ho trochu jinak než Gustava a Georga a úplně jinak než Toma!!
Seděla sem tam v myšlenkách asi hodinku,než se mi začali klížit oči.Zabalila sem se do veškerých věcí,který sem měla a usnula sem.
Když sem se ráno probudila,ležela sem na betonový podlaze a nademnou se skláněli 4 obličeje.
,,Suzie...Co tady děláš??Proč si utekla a nedala nám ani vědět??´´ptal se starostlivě Gustav a Tom se na mě jenom pohrdavě podíval.,,To neřeš...´´řekla sem a mávla nad tím rukou.,,Jak neřeš??Poď dem zpátky do zkušebny.´´tahali mě kluci ze země.,,Ne...´´křikla sem.Všichni se na mě překvapeně podívali.
,,Asi bych...Asi bych vám měla říct pravdu...´´sklopila sem hlavu a Gustav na sucho polknul.
,,Jakou pravdu Suzie?´´ptal se zvědavě Bill.,,Třeba to že nejsem Suzie Schäffer,ale...Sisi Hirschová...´´řekla sem hrdě,jako že se nemám za co stydět.A mám snad?
,,Kdo?´´vyjekli Bill s Georgem.Toma ani Gustava to nepřekvapilo.
,,Ty seš ta...ta co jí hledaj...´´vykoktal Bill a pohrdavě se na mě podíval.Strašně to zabolelo... ,,Jo...´´řekla sem se skloněnou hlavou.Nikdo nepromluvil ani slovo.,,Nebudu se vám tady omlouvat za to že sem vám lhala,ale ...To je jedno...Myslim že bude lepší,když už se neuvidíme ...´´řekla sem smutně.Bolely mě ty jejich pohledy.U Gustava soucitnej a lítostivej,u Toma nenávistnej a u Georga a Billa odměřenej....
,,tak kluci doprčic,copak nevidíte že má problémy a potřebuje pomoc??´´ujal se slova Gustav,když sem vycházela ze dveří.,,Máš pravdu...´´přidal se Georg,ale Bill...Od Toma sem pomoc nečekala,ani sem ji nechtěla,ale od Billa...Čekala bych že mi aspoň řekne že se na mě nezlobí...I za to bych byla vděčná,ale on mlčel.
,,Dělejte si co chcete...Dem brácha...´´řekla Tom a s Billem kolem mě jenom chladně prošli.Tak moc to bolelo...Ani se na mě nepodíval...Proč by to vlastně dělal...Potřeboval mě jenom k tomu,aby si nemysleli že je na kluky...A asi si neuvědomuje,že já sem to nebrala jenom jako přetvářku.Taky sem si to sice uvědomila pozdě,ale přece...Ale kdo by stál o někoho jako sem já.Já sem přece jenom ta špína,co po ní každej šlape,nikoho nezajímá,špína je přece všude tak proč se pozastavovat nad jediným smítkem prachu.
,,Suzie?´´ozval se Georg...Už sem na to jméno začala i slyšet.,,Promiň,vlastně Sisi...´´omlouval se.,,To je jedno...´´řekla sem s lehkým úsměvem.,,Vrátíš se tam??´´ptal se Gustav protože tušil moji odpověď.,,Bude lepší když zůstanu tady...Děkuju za všechno...´´usmála sem se,protože sem věděla že přijde loučení a na to já sem slaboch...Gustava sem začala mít strašně moc ráda...A ne jenom jeho...Co bych dala za to,kdybych takovýho bratrance doopravdy měla.
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...12

23. červenec 2020 | 12.38 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Tak jak ses bavila??´´ptal se Georg po cestě zpátky...,,Jo celkem zábava...´´zalhala sem,pže pro mě to byl akorát večer strachu,teda na pár vyjímek.(viz 10.díl 14.řádek)
,,Tak dobrou...´´loučili se se mnou všichni,když sem vystupovala z auta u zkušebny,odhodlaná sebou praštit o postel a nevstat dřív než ráno.
,,Dobrou..´´řekla sem a šla dovnitř...Sundala sem ze sebe ty šaty a všechno co sen na sobě měla a z princezny se znova stala Popelka v opraným tričku,který sem nosila na spaní...
Lehla sem si do postele a snažila sem se usnout,jenom se mi to pořád nedařilo...Po chvilce sem se podívala na hodiny a zjistila sem,že už tam ležim dvě hodiny a ne a ne usnout.Najednlou sem zaslechla šramot a kroky...Měla sem strašnej strach a panika dělala svoje.Honily se mi hlavou obrázky toho,jak mě někdo vraždí,že už se nedožiju rána...A že...Že už neuvidim Billa.Z ničeho nic se ve mně objevil pocit lítosti,že by mě nejvíc ze všeho mrzelo to,že už bych ho neviděla...Tyhle představy se mi zdály pořád živější a živější s tím blížícím se klapotem bot někoho,kdo možná.... ,,Kdo je to??´´ptala sem se vyděšeně,hlas se mi klepal hrůzou...Přede mnou najednou stála vysoká postava...,,Tome ty blbečku,víš jak si mě vyděsil??´´strašně se mi ulevilo.Ani nevíte jak.,,Hmmm..´´zamručel...,,Co-co je??´´ptala sem se,pže sem začínala mít znova strach.,,To by si měla vědět ty Sisi...´´řekl Tom jízlivě.,,Jak si mi to řek??´´ptala sem se,pže už mi bylo jasný proč se na mě vždycky díval tak podezřívavě...,,Ale no tak...Zalíbilo se ti tady viď...No jo,líbilo by se tady asi každýmu,kdyby se mu povedlo zblbnout hlavu mýmu bráchoj...´´kdyby po mě křičel,tak bych se ani nedivila ale ten jeho klidnej,občas ironickej tón mě dosela děsil...,,Co to plácáš??´´snažila sem se z toho vykroutit,ale neviděla sem ani jiskřičku naděje.
,,nech toho,moc dobře víš o čem mluvím Sisi Hirschová...Copak si slíbila Gustavovi,za to,že tě tady nechá a bude tě vydávat za sestřenici??´´ptal se s lehkým úsměvem a s náznakem ironie...,,Já přece...Já sem jeho sestřenice...´´no co malá lež většinou pomůže...,,Nepovídej...Tak Gustavova sestřenice,členka rodiny se dneska seznamovala s jeho matinkou...Jak neobvyklé...Na mě nic nehraj...Radši mi řekni co chceš od mýho bráchy...´´tak z toho už se nevylžu.,,Nic...´´řekla sem popravdě.,,No tak...To si asi taky říkala bráchovi co kámošovi toho kluka a jak potom dopadnul...´´usmál se Tom.,,To není pravda...´´bránila sem se.Tom ke mně přišel a chytil mě pod krkem...,,Tak teď mě poslouchej...Bill je můj brácha,moje dvojče,prostě půlka mě a já nedovolim aby se mu něco stalo,nebo aby mu něco udělal někdo takovej jako ty...´´klepala sem se strachy,vzteky a věděla sem že všechny pocity v sobě už dlouho neudržim.Silou sem od sebe Toma odstrčila,ale co zmůže 15ti letá 160 cm vysoká holka oproti takovýmu klukoj jako oje Tom.,,drž hubu jasný...Nic o tom nevíš tak se nepleť do něčeho,po čem ti je úplný hovno!Nevíš,kdo sem,neznáš mě,tak jak mě můžeš do prdele soudit...´´křičela sem po něm.,,Přestaň vyvádět...´´ napomenul mě Tom.,,ty mi nebudeš rozkazovat...Nejseš o nic víc než já...´´v rychlosti sem si posbírala všechny věci,hodila na sebe nějaký hadry a vypadla z tý jejich podělaný zkušebny...Mrzelo mě,že sem se nemohla rozloučit s klukama,poděkoval Gustavovi za to co pro mě udělal a že...Že sem se nemohla naposled podívat na Billa.To mě mrzelo asi nejvíc,ale tak jako tak bych jednou odešla a možná je lepší že sem to udělala už teď,než bych se do Billa zamilovala úplně.pak by to bolelo mnohem víc...takhle je to jenom takovej rozmar,na kterej si za pár dní ani nevzpomenu...Doufám...
A ještě ke všemu začalo pršet.Chodila sem po městě,promoklá až na kost a už sem se necejtila tak jako před pár hodinama,už sem neměla ten pocit že na mě někomu záleží...Zase sem byla ta Sisi,ta co....Ta co si podle ostatních nezaslouží nic,než nenávist těch,co ji pomalu ani neznaj.Říkala sem si co je tohle za spravedlnost,když ste v 15ti letech odsouzená k žití pod mostem někde,kde vás nenajdou...Co je tohle za život...Kolikrát mě napadlo skončit se vším,ale udělala bych tím radost všem co mě odsuzujou...Všichni by si mysleli že se trestám za to co sem provedla,ale já nic neudělala,tak nemám proč se trestat.Najdu si novej život a sním lidi,kterým na mě bude doopravdy záležet...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...11

23. červenec 2020 | 12.36 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Já...Nemůžu....´´zarazila sem se před výstupem z auta před nějakou budovou,asi nějaký divadlo či co,kde se mela páchat ta předávačka.
,,klid,sedni si...´´vzal mě Gustav zpátky do auta.,,Já nemůžu,někdo mě pozná a budete z toho mít průser...´´vysvětlovala sem svůj strach.,,Neboj se,nikdo tě nepozná...To zvládneš,věř mi...´´ujišťoval mě Gustav.Tak sem teda vystoupila z auta a šla sem za Billem.,,V pohodě??´´zeptal se s lehkým úsměvem.,,Ne...´´přiznala sem se.Bill mě jemně chytil kolem pasu,naposled sem se pořádně nadechla a vyšli sme.
Vevnitř už bylo plno lidí,který sem normálně poznávala,mluvilo se o nich i u nás.Posedali sme si všichni do jedný řady.Bill mě pořád držel za ruku a jakoby zamilovaně mi něco šuškal.
,,usmívej se...´´zašeptal mi Bill.,,Nemůžu,už má z těch úsměvů křeče...´´bránila sem se.
,,hej začíná se vyhlašovat...´´zpozorněl Bill.
,,A první místo v kategorii kapela roku získává.....Tokio Hotel...´´zařval moderátor tak,že mi to málem urvalo bubínky.,,bille?´´žďuchla sem do něj.,,my sme vyhráli??´´ptal se v šoku.,,jo...´´usmála sem se.Bill mě začal štěstím objímat a políbil mě.Čučela sem na něj jak opařená...,,Co je??Seš přece moje holka ne??´´zašklebil se na mě a upaloval s klukama pro cenu.Nějak sem ani nevnímala co tam plácá do mikrofonu,ale myslela sem na to co se stalo před chvilkou.I když Bill to udělal jenom kvůli novinářům,stejně mě to překvapilo a...Líbilo se mi to...
Pak sem se dostala nějak z toho šoku a poslouchala konec děkovný řeči,kde všichni vypadali spokojeně a vysmátě.Teda až na Gustava.V duchu sem se ptala proč se tváří tak zaraženě a až po chviličce sem si stačila všimnout že těká pohledem ze mě na nějakou blondýnu.A tváří se tak...Vyděšeně,jeho pohled jakoby říkal :,, Pozor průser´´ ale mě to samozřejmě nedošlo.
Bill skončil se svým proslovem a kluci si šli zase sednout...
,,Ty vole nemůžu tomu uvěřit...´´rozplýval se Bill nad vítězstvím...,,Jo to věřim,přeju vám to...´´usmála sem se a nastavila tvář na právě přicházející pusu od Billa.
Vyhlásili dalších pár kategorií a všichni se přemístili někam (nevoim jak to popsat),kde bylo plno fotografů,jídla atd...,,Sisi poď sem...´´táhnul mě Gustav stranou...,,Co je??´´nechápala sem.,,Víš ehm...Je tady něco s čím sem tak trochu nepočítal...´´začínala sem mít strach...,,A to je co??´´zeptala sem se s obavama.,,No...Moji rodiče...´´tak to je fakt průser...,,Ježiš...Já...Musim pryč...řekni Billovi,že...Že mi bylo blbě a...´´,,Pozdě...´´skočil mi do řeči Gustav a když sem se otočila,viděla sem tu blondýnu ze sálu s nějakým chlápkem,jak si to ženou k nám.,,Hlavně klid...´´konejšil mě mírně trochu víc nervózní Gustav.
,,Ahooooj...Gustí,kdo je ta slečna??´´bylo první co sem slyšela od jeho mamky...,,No...To je Billova...Ehm...Kamarádka z dětství...Oni se teď po letech potkali a nějak to no,se dali dohromady...´´koktal Gustav nějakou smysluplnou lež.,,Aha...Mno sluší vám to...´´uffff asi mu to sežrala...,,A jak se jmenuješ??´´ ptala se mě.,,Si-Suzie...´´už sem se málem prokecla...
,,Aha...Ráda sem tě poznala...´´usmála se,podala mi ruku a odešla...Už sem si myslela že je všechno v pohodě,dokud sem nezahlídla Toma s tím jeho podezřívavým pohledem,jak celou dobu pozoroval náš rozhovor s Gustavovou matinkou.,,Že by něco...Ne to je blbost,takovej tupohlav... Jenom se mu prostě něco nelíbí,jenom sme si nepadli do oka...Toť vše...´´ uklidňovala sem sama sebe,nebo spíš sem si snažila něco nalhávat,abych si schválně neuvědomila a nepřiznala to,že Tom něco tuší...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...10

23. červenec 2020 | 12.35 | rubrika: Dítě pasťáku

O PÁR DNÍ POZDĚJI
,,Čau...´´přišli kluci na zkoušku jako vždycky...Na tenhle stereotyp už sem si za těch pár dní zvykla.Vždycky přijdou,odzkoušej a odejdou.taky sem se s klukama trochu sblížila.Hlavně s Billem.Je to fakt na pohodu týpek...A je podobnej tomu od...No to je jedno,ten je stejně daleko...Prostě když je poblíž Bill,mám jistotu že nuda fakt nebude.Jenom s tomem sem si pořád nepřišla na chuť.Nevim proč,ale nějak mi nesedne a jak je vidět já jemu taky ne.Ty jeho pohledy mě někdy vyváděj z míry...,,Si-ehm Suzie...můžeš na chvilku??´´ptal se Gustav a odtáhnul mě stranou.Asi vim o co mu de.,,neboj,za pár dní už vypadnu...´´skočila sem mu do řeči,než stačil něco říct.,,o to nejde,zůstaň tady jak dlouho budeš potřebovat...´´řekl a strkal mi do ruky peníze.,,Co je??já tvoje rachy nechci...´´vrátila sem mu je zpátky.,,nech toho...potřebuju aby si pro mě a pro kluky něco udělala...´´peníze mi strčil do kapsy a já čekala že řekne něco ve smysl dojdi na nákup.,,Víš...my teď...no s kapelou sme se docela prosadili,ale...Bulvár spekuluje o tom že Bill.,..no že je na kluky...´´,,A není??´´skočila sem mu do řeči.,,nech toho,víš moc dobře že ne,jenom teď nemá holku...Prostě a jednoduše...zejtra je jedna předávačka...No a my potřebujeme aby si Billovi dělala doprovod...´´vykoktal Gustav.,,Si děláš srandu??´´Gustava asi neučili že Apríl je až 1.dubna.,,Ehm...Ne...´´ježiš pomoc,Gustav dostal horečku.,,Zbláznil ses??Vždyť mě někdo pozná...A..a...A já budu muset zpátky...´´vyděšeně sem se na něj podívala.,,nekřič...Nikdo tě nepozná neboj,obarvíme ti vlasy na černo,trochu namalujem,oblíknem a nikdo nebude mít šanci tě poznat.´´ujišťoval mě Gustav.,,Aha a ty teď po mě chceš,abych si šla koupit něco na sebe co?´´koukla sem na peníze.,,jj...Ale..Něco ehm...Společenskýho....Nejlíp večerní šaty...´´nejistě se na mě podíval.,,Cože??´´vyjekla sem,protože večerní šaty je další druh oblečení,který bych si na sebe neoblíkla...,,Prosím...´´zašviořil Gustav.Tak moc se mi chtělo poslat ho s tím blbým nápadem někam,ale dlužim mu to...,,Tak jo...Dobře dobře...´´vzdala sem to.,,Díky si poklad a teď upaluj...´´poslal mě Gustav pro šaty.
Prolejzala sem město a už sem se chtěla vrátit,protože sem nikde nenašla šaty,který by mi padli a přitom se mi líbily.
Až na zpáteční cestě sem našla obchod,kde ve výloze měli úžasný černý šaty,celý záda vykrojený a na hrudníky jenom dva pruhy látky zakrývající potřebný partie,spodní část s rozparkem do pulky stehen...Nato,že šaty nesnášim se mi tyhle víc než líbili.
Jaký pak bylo zklamání,po zjištění,že můj hrudník nedosahuje takových rozměrů,aby na něm ty šay drželi.
,,Slečno a proč si nevezmete menší??´´ptala se mě prodavačka a já koukla po šatech co držela v ruce...Okamžitě sem s nima zapadla do kabinky a štěstím bez sebe sem letěla zaplatit.Pak už sem jenom sehnala nějaký boty a šla sem ,,domů´´.
,,no to je dost,kde se flákáš??´´mile mě přivítal Gustav.,,Tss víš jak je těžký sehnat šaty na mě??´´bránila sem se.,,Tak se upaluj převlíct,chceme zkouknout a okomentovat...´´hodil na mě smaila a já sem se teda šla převlíknout.
,,mno tak komentujte...´´přišla sem se jim ukázat a málem sem se zabila na těch podpatkách.,,mno až na to že chodíš jak kachna tak dobrý...´´zhodnotil Gustav.,,tome kape ti slina...´´napomenul ho ještě.,,gustave že dobrý??Toe...Super...´vykulil oči Georg...,,Fakt??´´usmála sem se...,,Jj...Ale...ty blond vlasy...´´zkoumal to Bill...,,chtěli by spíš do tmava...Hnědá,nebo černá...´´Přemejšlel Bill nahlas a lovil v tašce barvu na vlasy...,,Černá bude good...´´vyndal barvu...
,,Mnooo...si kočka Suzie...fakt že jo...takej doprovod si nechám líbit...Že nám to spolu sluší...´´zavrněl Bill.
,,mno takže...Když něco vyhrajem,ak....Tak...´´,,Tak co??´´skočila sem Billovi do řeči,když se večer sedělo ve zkušebně a domlouvalo,co se bude dít...,,tak tě políbim,ale jenom...Jako chápeš ty musíš dělat moji přítelkyni,takže bude asi trochu divný,kdybych ti nevlepil pusu nebo tě nechyt za ruku jasný?´´vysvětloval Bill.,,Že já do toho šla...´´naříkala sem a všichni se začali tlemit....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...9

23. červenec 2020 | 12.34 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Tak vystupovat mládeži...´´zavelel Georg.,,Si děláte srandu??´´ptala sem se znuděně...,,proč nemáš ráda zábavný parky??´´ptal se Gustav nechápavě...Stáli sme totiž před mega zábavným parkem.Teda v porovnání s rakouským Praterem,tak to byl spíš mini zábavnej park.,,No...Mám,ale nemusim je....´´vysvětlovala sem.
Když sme vešli dovnitř,strhla se hádka kam se půjde...,,Na cukrovou vatu...Do domu hrůzy...Na kolotoč...´´překřikovali se kluci jak malý děti.,,Suzie...Ať to rozhodne Suzie...´´vznesl někdo ,,dokonalý´´ řešení.,,Co já??´´zadržovala sem se hlasování...,,Rozhodni kam se půjde...´´pobízel mě Bill.,,Já nevim tak....Do domu hrůzy??´´ řekla sem nejistě...,,Jooo Suzie to rozhodla....´´radovcal se bill a poskakoval jak magor.,,ne...víte co...vy dva běžte do domu hrůzy a my dem na kolotoč´´řekl moudře Gustava rozdělili sme se...jenom Tom neodolal a běžel si koupit cukrovou vatu.
,,Bojíš se??´´vypadlo z Billa odvážně,když sme nastupovali do takovýho dračího autíčka.,,Ne,měla bych??´´pobaveně sem se na něj podívala...,,ne já jenom že nejsem dobrej utěšovatel...´´zašklebil se Bill a a dělal ze mě poseru.,,Tss...No dovol...´´uraženě sem se na něj jukla.,,Ne to byl vtip...Hele už jedem...´´natěšeně poskočil a připadal mi jak malý dítě.
,,Jeee vidíš tu lebku??Ta je upe hustá...´´ukazoval Bill na chátrajícího kostlivce.,,Kurva tady je nějakej kabel...´´držel Bill v ruce nějakou šňůru.,,Ne,neškubej za to...´´chtěla sem ho varovat.,,Proč ne?´´nechápal Bill.,,Protože to vytrhneš z elektřiny a my tady uvíznem napořád...´´vysvětlovala sem,ale měla sem takovej pocit že si kecám sama pro sebe,páč mě Bill vůbec neposlouchá a blbne tam s tím kabele.,,ty wole já ses do toho zamotal...´´vyjeknul najednou Bill s kabelem kolem krku.Najednou mu ten kabel zůstal v ruce s utrženým koncem,ale proud pořád šel,tak pohodka...,,Bille ty kreténe,kam to lezeš...Ne říkám ti nešahej..Bille!!!!´´řvala sem jak pominutá,protože chvilku před tím spadl takovej malej pavouk.,,Ne,prosím řekni že už je to pryč...Prosím tě...´´skučel Bill.,,Co je pryč??´´Bille,nelez pod to tričko slyšíš...Vylez...Jau ty pako...Rozdrtíš mi Máničku loktem...´´řvala sem po něm.,,Já se bojim...´´,,Cože??´´vyjekla sem.,,Že se bojim...´´mno to je sice hezký že se Bill bojí,ale co já tady.,,Vylez...´´výhružně sem zavrčela,když Bill schoval hlavu pod moje tričko.,,mmmm...´´zamručel a tisknul se ke mně jak klíště.,,Už sme venku....´´řekla sem a Bill konečně vylez ze svýho úkrytu a upe rudej těkal z očima na všechny vytlemený.,,Bille,ty kanče...´´zašklebil se Georg...Všichni přítomní teď na nás čuměli jak na nějaký ...Úchylný...No nevim,nemám pro to název.,,Co-co já??´´zapískal Bill vysokým bojácným tónem.,,Bille nestrkej tam tu hlavu...Ty pako rozmačkáš mi Máničku loktem...´´napodoboval Tom můj hlas...Jak to mohli slyšet??Ještě ke všemu si myslej že se tam dělo bůh ví co.
,,Jak si to představujete???´´řval na nás jakýsi děda.,,Co??´´nechápavě sme se po sobě podívalli a mě to jaxi konečně docvaklo...,,Bille ten kabel...´´řekla sem potichu...Asi sme zrušili nějakej přívod či co,takže všechno co sme tam řekli bylo v reprákách a slyšel to každej v tom parku.,,Ehm...my nic...´´bránila sem nás,ale Bill pořád držel v ruce kus toho kabelu.,,Říkám vám,že si to zaplatíte a..´´,,Zdrhej...´´čapla sem Billa a utíkali sme pryč a kluci v poklusu za náma.,,To bylo jen tak tak...´´prones udýchaně Gustav.,,Myslíte??´´ozvalo se za náma a my nahodili další maraton.Tentokrát až k autu.nasedli sme a rychle pryč.
,,Co ste tam proboha dělali???´´ptal se nechápavě tom a těkal po nás pohledem.,,On tam Bill pavouk...´´zavil hystericky Bill a všichni chytli děsnej výtlem.,,Přísahám že do domu hrůzy už nepáchnu a kdyby mě to někdy napadlo,dejte mi přes hubu...´´sliboval Bill.,,fajn bereme tě za slovo...´´poplácala sem ho po zádech.
,,Ale hele na konci města je teď pouť...Třeba tam bude nějakej dům...Auuuuu...´´zařval Bill,když mu Tom vlepil pohlavek...,,Vlastně...Díky...´´řekl nevinně a sklopil hlavu.
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...8

23. červenec 2020 | 12.33 | rubrika: Dítě pasťáku

,,Suzie??Odkud vlastně si??´´ptal se zvědavě Tom.,,Mno z Vídně...´´řekla sem v klidu a všichni po sobě nenápadně jukali.Vyděšeně sem se podívala na Gustava,ale ten na mě mrknul,jako že je všechno OK.,,A kolik že ti je?Sorry že sem tak zvědavej,ale Gugi se nikdy nepochlubil,že má ve Vídni sestřenici.´´ptal se Tom dál.,,mno to víš,já to taky nevěděl,sem se to dozvěděl teprve nedávno a tak sem Suzii pozval k nám,ale myslel sem že je mladší a ne že je to 15ti letá to...no...Ehm...´´ježiši co to kecá...Všichni sme na něj koukali s otevřenou pusou...,,blondýna??´´dořekla sem za něj.,,Jo...Jo přeně,15ti letá blondýna´´culil se Gustav nevinně.,,Aha..´´vydal ze sebe chápavě Georg.
,,Hele Gusťo víš co nechápu??´´začal Bill další debatu.,,Mno to nevim,ale určitě to nebude jenom jedna věc...´´zašklebil se Gustav.,,Vole..´´korunoval ho Bill.,,Ne,hele nechápu,proč Suzii necháváš spát tady ve zkušebně,proč ji nevezmeš domů...To jako vašim vadí co co??´´ptal se Bill a já na gustava hodila vražednej poheld.Prej,nic jim nedojde...jo to vidim...
,,ne to ne,já prostě chci mít trochu klidu a tak sem poprosila Gustava,aby...´´
,,Poprosila mě,jestli bych jí nesehnal nějakej hotel a tak sem si řek,proč utrácet prachy za hotel,když může bydlet tady...´´hej tak to bylo o fous....Opět se ozvalo to chápající ,,Aha´´ tentokrát od Toma a Billa najednou.,,Mno tak dem zkoušet ne??´´prolomil tichu Geor a klui přikyvovali.Tak sem je chvilku poslouchala,až se mi povedlo usnout.Když sem se probudila,bylo už ticho a byla sem přikrytá dekou,tak sem předpokládala,že už odešli.
,,Dobrý ráno =) Sme v baru Seventy na náměstí,jestli chceš,přijď za náma,jestli ne,užij si to tady...
PS: Pizzu máš v lednici...´´četla sem vzkaz na stole.Rozhodnutí bylo jasný...Zůstávám tady...Dala sem si pizzu,další sprchu a šla sem spinkat.No co no,jak je to dlouho co sem se pořádně vyspala.
,,Vstávat,už je dávno den...´´ne ne a ne já chci spát.Kdosi mě budil v nelidskou ranní hodinu.Dobře,no dobře,tak v nelidskou odpolední hodinu no.,,hej né rozcvičku né...´´řvala sem rozespale.,,Vstávej sestřenko,rodinnej výlet čeká...´´tlemil se Gustav,když mě tahal z postele.,,Cože??Jekej rodinnej výlet??Co to plácáš??To jako přijdeš za svejma rodičema a řekneš:,,Ahoj,tohle je moje nová sestřenice,vy se ještě asi neznáte co?Vlastně ani nemůžete,včera sem ji našel na ulici...´´Gustav na mě čuměl jak na debila...,,Co blbneš?´´nezmoh se na nic jinýho...Teď sem zas trochu nechápala já,tak sem na něj čuměla s otázkou v očích.tak kurva sem tady debil já nebo on?
,,Já to nechápu...´´přiznala sem se a pozorovala Gustavův výtlem.
,,Hej mno ty seš borka...Já myslel výlet s klukama a ne s rodičema...´´tlemil se jak měsiček na hnoji.,,Ale to si neřek...´´bránila sem se.,,mno nic,tak dělej poď už nasnídáš-ehm naobědváš se v autě...´´oznámil mi Gustav.Během několika minut sem se dostala do černý dodávky a cpala se sváčou z Mekáče.
,,Proč si včera nepřišla?´´ptal se tom a mě přišlo,že mě z něčeho podezřívá.kdybych to nebyla já,ptala bych se z čeho....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...7

23. červenec 2020 | 12.32 | rubrika: Dítě pasťáku

,,To není možný já přece...´´koktala sem.Bylo mi zle,hodně zle...
,,Jsi v pohodě??ptal se Gustav tou nepitomější otázkou,jakou moch v tuhle chvíli vymyslet.,,vypadám snad na to sakra??jak by bylo tobě,kdyby tě zavřeli do pasťáku a nevěděl by si za co.Až v cizí zemi,od úplně cizího člověka by ses dozvěděl,že si údajně někoho zabil...´´ječela sem a všichni kolem se otáčeli.,,tak se nerozčiluj a poď už...´´táhnul mě pryč.
,,kam dem??´´ptala sem se podrážděně.,,Uvidíš...´´řekl Gustav a táhnul mě do sklepa polorozpadlý továrny.,,Sme tady...Chceš něco k pití??´´ptal se jako by nic a já si to tam prohlížela s otevřenou pusou.,,Tso-Tso si říkal??´´ptala sem se trochu zaskočeně.,,Jestli chceš něco k pití...´´zopakoval otázku s úsměvem.,,Ne...Vlastně jo...Díky...´´řekla sem a sedla si na takovej gaučík složenej z matrací.
,,tak od teď seš moje sestřenka z Rakouska a seš tady na prázdninách...´´řekl Gustav,když se s pitím usadil vedle mě.
,,A...A to jako proč??´´nechápala sem,proč se musim vydávat za někoho jinýho.,,protože ti chci pomoct...Můžeš tady nějakej čas zůstat,ted pokud ti nevadí že tady s kapelou buideme zkoušet...´´asi sem se přeslechla...
,,Co??Proč mi vlastně chceš pomoct,když si myslíš že sem někoho zabila.Nebojíš se,že ti vyvraždim půlku kapely??´´ptala sem se nechápavě a ironicky zároveň.Gustav se ale začal smát.,,Nemylsim si že si někoho zabila,jenom sem to slyšel.Takový tintítko vychrtlý nemůže mít takovou sílu...´´chechtal se,ale mě to moc vtipný nepřišlo.,,Promiň..´´omlouval se hned.,,Pohoda...´´usmála sem se.
,,Takže menuješ se Suzie Schäfer,si z Vídně a si tady na prázky...Pochopila?´´vysvětloval Gustav ještě jednou.,,Jj..´´přikyvovala sem,,A nebude zbytku tý tvý kapely trochu divný,že spim zrovna tady??´´divila sem se.,,Mno těm nic nedojde,buď v klidu...Ostatně za chvilku to sama poznáš,máme tady za hodinu zkoušku...´´a já se aspoň na chvilku zavřela do takový provizorní sprchy.
,,Zdáááár...Tak kde ji máš??´´slyšela sem nějaký hlasy...,,Seš Suzie,seš Suzie...´´opakovala sem si pořád dokola.
,,Suzie...už seš??´´ježiš toe žalud...Gustav mi vleze do ,,koupelky´´,zrovna když sem jenom ve spodnim...,,S-Sorry...´´vykoktal a odešel.,,Převlíká se...´´oznámil to ostatním...,,ty vole pusť mě tam taky...´´když sem to zaslechla musela sem uznat,že tady sou kluci upe stejný jako u nás.Modlila sem se aby mě nikdo nepoznal a otevřela sem dveře.
,,Ahoj...´´řekla sem trochu nervózně.,,Mno čáááááááu...´´řekli tři kluci,jeden s dredama,druhej s dlouhýma nažehlenýma vlasama a třetí s hárem jako by dostal 220Voltovou pecku.Mno tak pozdrav by byl v pohodě....
,,Já sem Suzie...´´řekla sem a hlas se mi klepal.,,Tom..´´přihrnul se ke mně ten dredatej,čapnul mě za ruky a třás s ní tak,že mi ji málem urval i s ramenem.,,Šetrnějc by to nešlo brácha??A uhni už...´´okřiknul ho ten,co asi strkal do zásuvky to co neměl.,,Bill...´´podal mi ruku a nějak mě to donutilo podívat se mu do obličeje.Až teď sem si všimla že má namalovaný oči.Hlavou se mi honilo,jestli je to kluk,ale když se představil jako bill,tak sem předpokládala že jo.Třeba je to no...na kluky,ale to na něj nesedělo,nevim proč,ale prostě ne.
,,Mno a já sem Georg...´´představil se poslední a jak sem pozdějc zjistila,tak i nejstarší z nich.
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...6

23. červenec 2020 | 12.31 | rubrika: Dítě pasťáku

V duchu sem si říkala stůj,je to o průser,ale tělo mě neposlouchalo a už sem se schovávala do krabic v náklaďáku,za kterých sem se dostala po několika hodinách v úplně cizím městě,v úplně cizí zemi.Vylezla sem jako novej člověk,připadala sem si jako čerstvě narozený dítě,který nemá ani páru o světě a o životě.
Bylo mi tak nádherně,ale uvědomila sem si,že je tady zásadní problém.Kde to vlastně se???
Pozdějc sem zjistila že je to německy mluvící země,takže by to mohlo bejt Německo.Aspoň nějaký to pozitivum.
Momentálně mě ale čekal celkem důležitej úkol a to,splašil nějaký jídlo a zrovna když sem přemejšlela jak to udělat,zblikla sem blonďatýho kluka u stánku s hambáčema,s peněženkou v zadní kapse,takže No problem.Přiblížila sem se k němu a když sem natahovala ruku po tý peněžence,tak se otočil a já hrábla rukou trochu jinam.,,Heh sorry...´´vydala sem ze sebe vyděšeně a on z mýho pohledu jaxi vyčet,co sem měla zrovna v plánu.
,,Ty...Ty si měl chtěla okrást ??´´vydal ze sebe nevěřícně.,,Já??Mno...no ...no..no ne...´´koktala sem a měla sem solidně nahnáno.,,Ale jo,já to viděl...stál si za svým a mě začínalo bejt jasný,že už se z toho nevykecám..,,Ne...já jenom...Vlastně...Jo chtěla...´´přiznala sem barvu.,,A proč??´´pořád byl v mírným šoku.,,no to neřeš...Měj se....´´řekla sem a poodešla kousek dál,kde sem slintala nad fotkama hambáčů,vystavených na menší nástěnce bo něčem takovým.
,,máš hlad??´´ozvalo se za mnou a když sem se otočila,stál za mnou ten kluk,jehož peněženku sem si chtěla převíst do osobního vlastnictví.,,Cože??´´nechápavě sem se na něj podívala,ale on se začal řezat tak,že se lámal v pase...,,co je tady tak vtipnýho...´´nechápala sem.,,Hele...Máš legrační přízvuk...´´tlemil se jak malý dítě...,,Hmm vtipe...´´naštvaně sem se na něj podívala...,,Sorry....Za to tě zvu na hamburgera...´´usmál se a já na něj zůstala civět s otevřenou pusou...Kluk,kterej se měl stát objetí ,,zločinu´´ mě teď zve na jídlo...Sakra,ty Němci maj ale zvyky.,,tak pooooď...´´tahal mě za rukáv a už vybíral co si dáme.Hlad sem měla,takže kdybych to odmítla,asi by našli moji kostřičku někde v příkopě a děti by se na mým příkladu učili,že jíst se musí.,,Díky...´´pípla sem skoro neslyšně.,,Nemáš za co...Tak mi o sobě něco řekni...´´naléhal na mě,ale nechtělo se mi svěřovat upe cizímu člověku.,,To není nic zajímavýho...´´mávla sem nad tím rukou a hladově sem se zakousla do toho,co sem právě držela v ruce.,,A jméno mi řekneš??´´ptal se dál.Chvilku sem nad tím uvažovala,ale co je tajnýho na mým jménu?Dyť ho mám i v rodným listě...
,,Sisi.,..´´řekla sem se sklopenou hlavou.,,já sem Gustav...A odkud si??takhle srandovně žádnej Magdeburčan nemluví...´´chechtal se.,,Kdože takhle nemluví??´´kunik do jaký prdele sem se to zas dostala??,,Magdeburčan...Možná sis toho nevšimla,ale tohle je Magdeburk...To je město v severním Německu víš??....´´dělal si ze mě prdel,,Já vim co je Magdeburk,nejsem debil...:Sem z Rakouska,kousek od Vídně...To je město víš...´´oplácela sem mu to.,,A co děláš tady??Domů to máš trochu daleko ne??´´a je to tady...Jak z toho ven??,,Mno to je jedno...Už musim jít...´´zdrhla sem dřív než bych se něčím prokecla...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...5

23. červenec 2020 | 12.30 | rubrika: Dítě pasťáku

V duchu sem si říkala stůj,je to o průser,ale tělo mě neposlouchalo a už sem se schovávala do krabic v náklaďáku,za kterých sem se dostala po několika hodinách v úplně cizím městě,v úplně cizí zemi.Vylezla sem jako novej člověk,připadala sem si jako čerstvě narozený dítě,který nemá ani páru o světě a o životě.
Bylo mi tak nádherně,ale uvědomila sem si,že je tady zásadní problém.Kde to vlastně se???
Pozdějc sem zjistila že je to německy mluvící země,takže by to mohlo bejt Německo.Aspoň nějaký to pozitivum.
Momentálně mě ale čekal celkem důležitej úkol a to,splašil nějaký jídlo a zrovna když sem přemejšlela jak to udělat,zblikla sem blonďatýho kluka u stánku s hambáčema,s peněženkou v zadní kapse,takže No problem.Přiblížila sem se k němu a když sem natahovala ruku po tý peněžence,tak se otočil a já hrábla rukou trochu jinam.,,Heh sorry...´´vydala sem ze sebe vyděšeně a on z mýho pohledu jaxi vyčet,co sem měla zrovna v plánu.
,,Ty...Ty si měl chtěla okrást ??´´vydal ze sebe nevěřícně.,,Já??Mno...no ...no..no ne...´´koktala sem a měla sem solidně nahnáno.,,Ale jo,já to viděl...stál si za svým a mě začínalo bejt jasný,že už se z toho nevykecám..,,Ne...já jenom...Vlastně...Jo chtěla...´´přiznala sem barvu.,,A proč??´´pořád byl v mírným šoku.,,no to neřeš...Měj se....´´řekla sem a poodešla kousek dál,kde sem slintala nad fotkama hambáčů,vystavených na menší nástěnce bo něčem takovým.
,,máš hlad??´´ozvalo se za mnou a když sem se otočila,stál za mnou ten kluk,jehož peněženku sem si chtěla převíst do osobního vlastnictví.,,Cože??´´nechápavě sem se na něj podívala,ale on se začal řezat tak,že se lámal v pase...,,co je tady tak vtipnýho...´´nechápala sem.,,Hele...Máš legrační přízvuk...´´tlemil se jak malý dítě...,,Hmm vtipe...´´naštvaně sem se na něj podívala...,,Sorry....Za to tě zvu na hamburgera...´´usmál se a já na něj zůstala civět s otevřenou pusou...Kluk,kterej se měl stát objetí ,,zločinu´´ mě teď zve na jídlo...Sakra,ty Němci maj ale zvyky.,,tak pooooď...´´tahal mě za rukáv a už vybíral co si dáme.Hlad sem měla,takže kdybych to odmítla,asi by našli moji kostřičku někde v příkopě a děti by se na mým příkladu učili,že jíst se musí.,,Díky...´´pípla sem skoro neslyšně.,,Nemáš za co...Tak mi o sobě něco řekni...´´naléhal na mě,ale nechtělo se mi svěřovat upe cizímu člověku.,,To není nic zajímavýho...´´mávla sem nad tím rukou a hladově sem se zakousla do toho,co sem právě držela v ruce.,,A jméno mi řekneš??´´ptal se dál.Chvilku sem nad tím uvažovala,ale co je tajnýho na mým jménu?Dyť ho mám i v rodným listě...
,,Sisi.,..´´řekla sem se sklopenou hlavou.,,já sem Gustav...A odkud si??takhle srandovně žádnej Magdeburčan nemluví...´´chechtal se.,,Kdože takhle nemluví??´´kunik do jaký prdele sem se to zas dostala??,,Magdeburčan...Možná sis toho nevšimla,ale tohle je Magdeburk...To je město v severním Německu víš??....´´dělal si ze mě prdel,,Já vim co je Magdeburk,nejsem debil...:Sem z Rakouska,kousek od Vídně...To je město víš...´´oplácela sem mu to.,,A co děláš tady??Domů to máš trochu daleko ne??´´a je to tady...Jak z toho ven??,,Mno to je jedno...Už musim jít...´´zdrhla sem dřív než bych se něčím prokecla...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...4

23. červenec 2020 | 12.29 | rubrika: Dítě pasťáku

Bylo asi 11 večer,když všichni ulehali do postelí,ale já sem spát nemohla...Otevřeli se dveře od mýho pokoje (Každej měl takovej malej pokoj,kde bylo zamřížovaný okno,postel,skříň a malej stolek.).Nevnímala sem to,myslela sem že je to jenom kontrola.Dveře se zase potichoučku zavřeli.Někdo si ale sednul vedle mě...Otevřela sem oči,abych se podívala kdo to je...,,Alexi,co tady děláš??´´divila sem se.Chtěla sem si sednout,aby sme si mohli povídat,ale on mě přimáčknul k posteli...,,Co to děláš?´´nechápala sem.,,Drž hubu...´´vyjel na mě.,,Co na mě řveš...´´bránila sem se,ale Alex vytáhl z kapsy nůž,kterej sebral v kuchyni a přiložil mi ho ke krku...Zděšením sem ani nemukla...,,Tak a teď si s tebou užije...A jestli cekneš,je po tobě...´´řekl Alex a začal se po mě sápat.Prosila sem ho ať to nedělá,ale on si liboval v pozorování,jak mi to ubližuje...Když ,,skončil´´ jenom se pohrdavě usmála.,,Přijdu zas...´´řekl posměšně a pomalu se vykrad zpátky do svýho pokoje.
Brečela sem,chtěla sem to někomu říct,ale nikdo by mi tady nevěřil a já se Alexa fakt bála,nechtěla sem nic riskovat.Takhle to začalo chodit večer co večer...Vynechal jenom pár večerů ...Začínal být pořád agresivnější,až sem měla modřiny,který už nešlo schovávat.Nenáviděla sem ho,nenáviděla sem všechny tady..Musela sem pryč...Několik týdnů sem si plánovala útěk a jednou večer sem se rozhodla,že uteču...
Měla sem strašnej strach z toho co bude jestli mě chytěj,ale strach z Alexe byl větší,tak sem šla...V noci,když už všichni spali sem se nehlídaným a tajným východem ze sklepa dostala na zahradní pozemky tohodle housu.Teď už mi zbejvá vyhnout se alarmům a fízlů na vrátnici...Ale proč jít slušně přes vrátnici že jo...Utíkala sem druhou stranou přes betonovej plot...Šlo to blbě,ale nakonec se mi to povedlo...Zase volnost,pryč,daleko odtud...
Utíkala sem celou noc co nejdál to šlo.Nevěděla sem kam,tuhle část Rakouska neznám,ale bylo mi to fuk.Myslela sem si,že když sem utekla z pasťáku,tak mám vyhráno,teď už mi nic nehrozí,ale to sem se šeredně spletla...Nejenom že mě hledali benga,ale taky sem měla hlad a byla sem švorc.
Nějak sem se dostala na poměrně rušnou silnici...Zřejmě hlavní tah dálnice...Nikdy bych nestopovala,ale únava je holt únava,tak sem začala mávat na projíždějící auta.
Nikdo nezastavoval až se jedna dobrá duše slitovala a zastavila.V autě seděla příjemná starší paní.,,Kam jedete slečno?´´ptala se mě...,,Nevim,někam daleko...´´usmála sem se...,,Tak si nastupte,ať vám tu cestu zkrátim...´´usmála se na mě a já už si to mazala na místo spolujezdce...Jakmile se auto rozjelo,mě to tak dokonale ukolíbalo,že sem usnula...,,Slečno...Slečno...´´budila mě ta paní.,,Slečno sme na hranicích,dál vás vzít nemůžu,tak šťastnou cestu...´´popřála mi a frčela si to kamsi přes závoru.Moment,moment...Na hranicích??Začala sem uvažovat....Když se dostanu přes hranice,můžu začít novej život,nikdo mě nebude znát,nikdo mě nebude podezírat...Ale když mě chytěj,půjdu zpátky do pasťáku...Měla sem v sobě takový dvě postavičky,jedna říkala jo a druhá ne,taková ta hádka mezi andílkem a ďáblíkem..Ale jak se rozhodnout?
Nakonec se mi zalíbila myšlenka na novej život,bez minulosti a vzpomínek,s novou budoucností...Přímo vedle mýho úkrytu zastavil náklaďák.Moje jediná šance jak se dostat přes hranice,sice nevim do jakýho státu,pže vůbec nevim na jakým konci Rakouska vlastně sem,ale to je fuk...Všude bude určitě líp než tady....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...3

23. červenec 2020 | 12.28 | rubrika: Dítě pasťáku

Od tý doby co mě vyhodili ze školy uplynuly dva měsíce...Na žádnou školu sem nenastoupila a ostatní už to vzdali s domlouváním...Podle nich sem naprosto zkažená a nemá cenu o něčem se mnou diskutovat...Přece 14ti letá holka nemá rozum...
Čím sem byla starší,tím víc to se mnou šlo z kopce...Neměla sem žádný kámoše a volnej čas sem trávila za městem v polorozpadlým baráku,kde sem likvidovala zásoby chlastu na kterej sem si vydělala prozkoumáváním cizích kapes....
Už je to tejden...Tejden co sem se neukázala doma,nikdo mě nehledá,nikdo mě neshání,nikomu nechybim...
Bylo to pár dní před mýma patnáctinama...Šla sem obhlídnout město,abych si mohla zase ,,vydělat´´ nějaký peníze na cigára a chlast...Ale ten den sem měla fakt smůlu a to tak že velkou...Bylo to malý město a každej,komu se ztratili nějaký peníze věděl,že sem je vzala já,ale nikdy mě nikdo neprásk...Vracela sem se do svýho novýho domova s prázdnou ale tentokrát tam bylo něco divnýho...Něco,co vypadalo jinak...Byla tam žlutočerná páska s nápisem policie...Že by přece jenom někdo něco řek??Chvilku sem pozorovala oknem co se vevnitř děje,ale viděla sem jenom hafo lidí jak choděj sem a tam...Najednou mě někdo chytil za rameno.Leknutím sem málem vylítla z kůže.Za mnou stál celkem mladej chlápek v uniformě.,,To je ona pane...´´řekl staršímu chlapovi,když mě dotáhnul dovnitř...Sem přece pod zákonem,nic mi nemůžou udělat,tak proč se bát..,,Ty tady bydlíš??´´ptal se mě překvapeně.,,Jo,něco proti??´´můj hlas zněl překvapivě nervózně a to mě vyděsilo.Těkala sem očima po všech co tam byli,ale nikdo nepromluvil...,,zavoláme rodičům...Převezte ji do nápravnýho zařízení ve Vídni...´´řekl ten starej...Cože?Pasťák?Ale já přece nic neprovedla...Co sem udělala tak špatnýho??Dobře,vzala sem pár drobných,ale proto přece nemusim do pasťáku ne??
Po dvou týdnech
Sláva tak už nejsem pod zákonem...Ale k čemu mi to je když musim dřepět tady...Už 14 dní nedělám nic jinýho než dřepim na zadku a čumim do zdi,zavřená v jednou pokoji bez oken...A vůbec nevim proč sem tady...,,Hirschová...Máte tady rodiče...´´ozval se kdosi za dveřma..Kdyby mi aspoň ty řekli,proč mě držej stranou od ostatních...Otevřeli se dveře a v nich stála máma s tátou,oba s nenávistným výrazem...Měla sem strašnou radost že je vidim,rozběhla sem se k nim,že je obejmu,ale chladně mě odstrčili...Nechápavě sem se na ně podívala.Jediným pohledem mě zavrhli,jediným slovem mi dali jasně najevo,že pro ně už neexistuju...Ale proč??
Už sem tady měsíc...Konečně můžu dělat všechno co dělají ostatní,už nemusim sedět zamčená v jednom pokoji,ale pořád nemůžu jít kam se mi zachce...
,,Proč nejíš...´´zeptal se mě jeden kluk na obědě,když sem jenom vidličkou prohrabávala šlichtu na talíři...,,Nemám hlad...´´odbyla sem ho.,,Já sem Alex a ty?´´ptal se jako by neslyšel můj pohrdavej tón.,,Sisi..´´řekla sem stručně.,,Proč seš tady?´´ptal se neodbytně dál.,,Vlastně ani nevim...´´řekla sem popravdě.Začali sme se tak nějak bavit a po týdnu znás byla nerozlučná dvojka...Volno venku sme trávili spolu,večery,odpoledne...Pořád jenom my dva....
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku...2

23. červenec 2020 | 12.27 | rubrika: Dítě pasťáku

O 2 roky později
,,Ne ne ne,já nechci...Nikdy!!!´´ječela sem na mámu,která mě právě ohrožovala kostkovanou sukní a bílýma silonkama,který vypadali,jako kdyby mi je předžvejkala.,,A proč ne???No tak Sisi Vždyť je to hezky....´´bránila máma to co držela v ruce.,,Zbláznila ses???To mám jít jako do divadla v tomhle???´´rozklepanou rukou (vztekem) sem ukazovala na hadry,který podle mě nebyli dobrý ani na to vytírání podlahy.,,No a proč ne?Všechny holky budou v sukním...Je to kulturní akce,všichni tam budou ve společenským...´´ hmm o důvod víc proč zůstat doma.,,Mno vidíš...Každej tam bude ve společenským a když já přijdu v tom,co nosim normálně,budu středem pozornosti tak jak sis to vždycky přála...´´řekla sem ironicky.Ukecávání je sice moje silná stránka,ale bohužel ne vždy je mi to k něčemu platný.
,,víš co?Běž si včem chceš,ale nechoď za mnou s další poznámkou...´´ježiš už ne,Zase se bojí aby její dceruška nedostala poznámku,co kdyby náhodou propadla,co by si lidi pomysleli...
Nechápu proč mě v naší rodině bere každej jako 6ti letýho parchanta.,,Fajn...´´prskla sem a praštila dveřma od skříně.,,Nebuď drzá...´´okřikla mě máma.,,Sem snad??´´bránila sem svoje ego.,,Taky by ti neuškodilo,kdyby ses jednou oblíkla jako člověk.,,Myslim že má š ve skříní normální dívčí věci...Proč si třeba někdy nevezmeš nějakou sukni a podpatky??´´,,To určitě a budu vypadat jak ten stupidně vymaštěnej živočišnej druh,kterej bych musela postřílet...´´kejvla sem hlavou směrem k oknu.Věděla sem že na ulici vysedávala banda zdejších holek a zas řešili ty svoji hovadiny.Ostatně jako každej den.,,jakej živočišnej druh??O čem to zas mluvíš???´´nechápala máma,tak sem jí poslala,ať se podívá z okna.Nakonec odešla z mýho pokoje s tím,že sem nemožná a že mít mě za dceru je jako trest... Do toho divadla sem nakonec šla,ale 20 minut po začátku představení sem dostala strašnou chuť na cigáro,tak sem si prostě zapálila...Ze sálu mě vyvedli a učitelka mě dotáhla rovnou před školní komisy.Sice sem tam za poslední měsíc byla asi už po třetí,ale měla sem divnej pocit,že dneska to nedopadne tak jako vždycky...A měla sem pravdu.Rodiče tak trochu neunesli podmínečný vyloučení,ale já si z toho nic nedělala.Tak sem na to kašlala že z podmínečnýho vyloučení se stal vyhazov a to tak že hned.
,,Je ti 14 panebože...Jak si někdo může takhle podělat život??´´řvala na mě máma a já se tvářila lhostejně.Mě to bylo jedno,prostě si budu dělat co chci a hotovo.,,Ale pochop že já nechci bejt jako všichni ostatní...Ten odnaproti...´´,,Dost...Nikdy,nikdy už o něm nechci slyšet.Copak ses zbláznila??Copak nevidíš co se z tebe stává??Je ti 14...Máš všechno před sebou...A ty to chceš zahodit?´´tyhle rady na duši...Proč to musim poslouchat,dyť je to pořád dokola...nechte mě všichni na pokoji.
Máma mě nutila najít si novou školu,ale kde??Já ani žádnou nechci...Proč mě nenechaj,abych byla jako on?
Přece tolik nechci...Jenom svobodu...
žádné komentáře | přidat komentář

Dítě pasťáku

23. červenec 2020 | 12.26 | rubrika: Dítě pasťáku

DÍTĚ PASŤÁKU
ÚVOD
Všechno začalo když mi bylo 12 v malým městečku nedaleko Vídně,kde sem žila se svojí rodinkou.Už v tomhle věku sem se něčím odlišovala od ostatních.Nehrála sem si s panenkama,nestrojila se do růžovýho a nevozila kočárek po ulici.Místo těch obvyklých holčičích forem zábavy sem dělala všechno proto,aby mě ostatní brali jinak než jako holku.Bylo mi zle při pohledu jak si všechny ty maminkovsky ustrojený dětičky převlíkaly panenky a zčervenali když jim nějakej klučík v jejich věku vlepil pusu na tvář co je chytil za ruku.Já sem už ve 12 letech stihla proti sobě poštvat celý městečko.Kdykoli se něco stalo,jedinej kdo v tom mohl mít prsty sem byla já.Aspoň podle ostatních.Nikdy sem vlastně neudělala žádnej průser...Do určitýho věku ne,ale prostě se všechno shazovalo na mě.
Mohla sem kdykoliv vyjít na ulici za ostatníma holkama a hrát si s nima na princezny,ale ne...Už odmalička mě fascinoval jeden kluk co bydlel naproti.Dělal si co chce,nenechal si do ničeho kecat,byl prostě svůj.Nevim kolik mu bylo,ale tušim že byl asi o 5 let starší než já,ale pro mě prostě vzor...Kdybych mohla tak bych si vyvěsila jeho fotky po pokoji,ale osik by každej hned poznal do koho sem se tak trochu platonicky zaláskovala.Chtěla sem mu bejt blíž...Během několika měsíců se ze mě pomalu stávalo to co byl on.
Popravdě sem s ním snad nikdy nemluvila,ale i jedinej pohled na něj mě utvrdil v tom,že můj život,můj smysl života a můj styl je naprosto odlišnej něž život sousedů,spolužáků ze školy nebo mých vlastních rodičů.Prostě a jednoduše,začala sem žít tak jak chci já.
Myslela sem si,že to bude takovej ideál,že budu stejná jako on,ale v tu dobu sem ještě nevěděla co bude ani ne za pět let a už vůbec ne co se stane za pitomých pět dní....
Moji pomalou,vlastně až moc rychlou proměnu zpozorovali všichni v mým okolí.Byla sem pyšná na to,že sem se dokázala změnit a tak,ale ostatním to tak bezvadný nepřišlo.Hlavně mým rodičům ne.Najednou mi všechno zakazovali...Vlastně všechno ne,jenom to co mě bavilo.Uznávám,že můj věk nebyl zrovna vyšitej na kouření 20ti cigaret denně,nebo vandalství,který se stávalo mojí každodenní zábavou.Moje obhajoba při řešení jakýhokoliv průseru vycházela ze slov ,,Když ten odnaproti...´´
Až teď si uvědomuju že nebýt jeho a mojí paličatosti,nikdy by se nestalo to,o čem teď budu psát...
žádné komentáře | přidat komentář