FF by Suzie Hirsch - Dítě pasťáku

Sice jsem věděla,že to dopadne tak,že se budu muset s klukama a hlavně s Billem rozloučit,ale nikdy bych nečekala že mě to tak vezme.Dřív bych nad tím mávla rukou,řekla bych si že je to jenom kluk,tak proč se trápit.

Ale na druhou stranu se na Billa nemůžu a neumim zlobit.Sem mu vděčná za to co pro mě udělal a co se s ním mohla prožít,i když to trvalo jenom chvilku...Sem za to ráda.

Po pár dnech strávených na ostrově sem měla za sebou i několik desítek telefonátů s Billem, nebo s ostatníma,ale čas běžel hrozně rychle a telefonátů pořád ubývalo,až nezbyl žádný.

Najednou sčem měla pocit,že ani nemám potřebu Billovi volat nebo mu psát,ale zase mě to děsně mrzelo a ničilo,že po tom všem se mi ani neozve.

Možná sem toužila po tom,abych ještě jednou jedinkrát měla tu možnost a oplatit mu všechno co pro mě udělal...

Postupem času sem začala zapomínat.I když mě to mrzelo a někde v hloubi nitra sem zapomenout nechtěla,rozum mi našeptával že to bude nejlepší.Byla sem pevně rozhodnutá vymazat z paměti Billovu tvář,ale pořád,každou noc se mi ve snech přehrávali vzpomínky.Když sem si zapla rádio,tak i tady hráli písničky od Tokio Hotel a to mi dělalo všechno ještě těžší.jakmile sem je zaslechla,vzpomněla sem si na to jak mi je Bill zpíval do ucha,tak jakej to byl pocit,když všechna moje snaha byla zbytečná,když mi jedna pitomá písnička všechno připomněla a já se v tom mohla utápět pořád dokola,zvlášť když sem cítila že tohle jen tak nepřebolí.

Uběhlo několik měsíců a já se rozhodla začít znova od úplnýho začátku.

Byla sem si skoro jistá že teď už mě nemůže nic překvapit,nikdo mi nemůže ublížit...

Ta jistota mi vydržela celkem dlouho,tak dlouho na to abych uvěřila tomu,že se na mě konečně usmálo štěstí a že už nikdy nebudu muset utíkat.

Začínala sem to tady mít ráda.každej večer sem trávila na pláži při západu slunce a v hlavě sem si vytvářela svoji vysněnou budoucnost.

Jako každej večer touhle dobou sem se vydala přes pláž k útesu,kde sem denně sedávala,ale dneska sem přemejšlela nad něčím úplně jiným.

Přemejšlela sem o tom,jaká může bejt smrt,jaký je to pocit,když někdo padá dolů a narazí na temně modrou hladinu,jaký to je když člověk umírá....

Najednou mě přepadla touha udělat ten poslední krůček co mě dělil od srázu...

Ale nejsem ta co by bezdůvodně skočila...Rychle sem seběhla dolů na písčitou pláž,daleko od srázu...

Bosa sem chodila po břehu a sledovala zapadající slunce...

,,Nádhera co?´´ozvalo se za mnou.

,,To jo...´´odpovídala sem ani nevim komu.A vlastně mi to bylo jedno....

Pozdějc mě ale přepadla zvědavost a otočila sem se na toho,kdo na mě mluvil.

V tu chvíli jako by se všechno kolem mě zastavilo...Myslela sem si,že se mi to zdá,ale klidný moře,který se rychlostí blesku měnilo na bouřlivý příliv mě z toho probudil.

,,Bille...´´zašeptala sem nevěřícně,v šoku a překvapeně zároveň.Bill jenom s úsměvem kývnul hlavou.

Tak moc se změnil a jeho hlas byl tak hlubokej,že sem ho nepoznala,když na mě mluvil...Strašně mu to slušelo...

,,Co-Co tady děláš??´´ptala sem se zaskočeně a měla sem sto chutí skočit mu kolem krku.

,,Uvědomil sem si,že nevidět tě den je horor,ale vědět že už tě neuvidim nikdy...´´zarazil se Bill a pár vteřin na to už mě tisknul k sobě.

,,A jak to že si tady,jak si věděl kde mě najdeš??Kde sou kluci??´´sypala sem ze sebe jednu otázku za druhou.

,,Pšššt chtěl sem tě překvapit...´´usmál se Bill a vyrazili sme zpátky do hotelu,kde sem našla kluky..Celý to bylo jako sen...

,,Stejně nechápu jak to že ste najednou tady...´´řekla sem Billovi,když sme spolu seděli na balkóně...,,nemohl sem to bez tebe vydržet a jednou sem si řek že bych za tebou šel až na konec světa...A tak sem prostě tady...´´culil se Bill a líbnul mě do vlasů.

Pár týdnů na to sem se s klukama vrátila do Německa,kde sem u soudu po víc jak roce viděla vlastní rodiče,který se na mě dívali se stejným opovržením jako tenkrát.

Nějak sem přestala doufat v to,že mě doma přivítaj s otevřenou náručí...

Po několika přelíčeních mě soud uznal nevinnou a dokázal že s tou vraždou sem neměla nic společnýho,takže stejně všechno končí Happy Endem...

Definitivně sem se přestěhovala k Billovi a vím,že tentokrát už to bylo fakt naposledy....

THE END

Seděla sem v letadle a očima plnýma slz sem se dívala z okna,jako kdybych doufala že ještě naposled kluky zahlídnu.

,,Dobrá den vážení cestující...´´ozvalo se v tom letadlovým rozhlase.,,Náš let potrvá 5 hodin,děkujeme že využíváte služeb společnosti Bahamy tour...´´moment moment...Jak Bahamy??

,,Prosím vás kam vlastně letí tohle letadlo??´´ptala sem se letušky,která procházela kolem.,,na Bahamy slečno...´´odpověděla mi s úsměvem a moje jediný přání teď bylo uškrtit Billa...

Prej nebudeme od sebe daleko....No jo vždyť ne,jenom několik tisíc kilometrů,to přece nic není...A navíc mi v hlavě začalo hlodat nespočet věcí...,,Co když mě Bill poslal takhle daleko jenom aby se mě zbavil??´´ptala sem se sama sebe,ale nebyla se schopná najít si odpověď.

Ale pak sem si řekla že by to neudělal...

Jenomže mi začalo docházet,že Bill může říct cokoliv,ale není tady moc velká reálná naděje,že by sme ještě někdy mohli bejt spolu...

,,Prosíme připoutejte se,právě přistáváme...´´ozvalo se znova,ale já nebyla schopná vnímat nic jinýho než obraz Billa ve svý hlavě.Taky sem na to doplatila...Letadlo přistálo a já se zinkla do hlavy o protější sedadlo...Ale přežila sem.

Zkroušeně sem vystupovala z letadla a v letištní hale na mě čekal chlápek,kterej mě měl odvíst do mýho novýho ,,domova´´ přesně jak mi Bill před několika hodinama sliboval.Bill mi zajistil pokoj v nějakým hotelu na dobu neurčitou a když sem se dostavila na recepci,ženská za pultem hned věděla kdo sem,předala mi klíče od pokoje,popřála mi příjemnej pobyt a poslala mě nahoru.Výtahem sem dojela až do posledního patra kde sem s námahou našla svůj pokoj.Ale povedlo se...Sice mi to trvalo značnou část hodiny,ale úspěšně sem se dostala k mým dveřím.

Otevřela sem je a do očí mi hned padla obálka,která ležela na stolku u dveří.

Otevřela sem ji a hned sem poznala Billovo písmo...

,,Ahoj Beruško!

Možná se divíš,proč je tady ten dopis,proč sem ho psal,když sem měl tolik možností říct ti jeho obsha do očí...Asi to bude tím,že sem nenašel odvahu,tak sem si řek,že bude lepší když si to přečteš sama.

Nezvlád bych ti to říct,kdyby si byla v mojí blízkosti...

Určitě ses divila,že sem tě posadil na letadlo,který letělo až na Bahamy,ale věř mi že je to jedno z mých nejsprávnějších rozhodnutí v mým životě...

Nechci ti lhát,i když se mi to říká těžko tak...Nevim,nemůžu ti slíbit že se ještě někdy uvidíme,i když sem ti říkal něco jinýho.

Možná že by všechno mohlo bejt jinak kdyby se nepřišlo na to,že tě schováváme právě my.Nemohl a nechtěl sem se dívat na to jak mi tě odvážej a každýho zavíraj někam jinam.Nevim jestli se nás to nějak dotkne,ale doufejme že ne...bude na tebe pořád myslet a doufat že tě ještě někdy budu moct tisknout v náruči...

Už musim jít,nebo nám odletí letadlo...

Nikdy na tebe nezapomenu...Bill´´

Ze začátku sem si musela tak trochu zvyknout na to,že Bill obsadí koupelnu třeba na dvě hodiny a nikoho dovnitř nepustí,nebo že sem se kolikrát ráno probudila v prázdný posteli se vzkazem že se vrátěj z koncertu pozdě.

Ale i přes tohle sem tady byla šťastná.Nejenom že sem tady měla kluka,kterej pro mě znamenal všechno,nejlepší kámoše,který bych nevyměnila za nic na světě,ale měla sem tady něco co holce v mým věku strašně chybělo.i když sem si to nechtěla přiznat...Měla sem tady něco jako mámu.Sice ne vlastní,ale Simonne pro mě byla fakt jako máma,dokázala mě podržet když sem to potřebovala a ani netušíte jak se jí za tohle vděčná.

Může se to zdát jako konec povídky...Skončilo to Happy endem tak proč psát dál??Možná proto,že sem si asi přála aby to skončilo takhle,ale bohužel,nebo bohudík??

Bylo to asi měsíc po tom,co sem se ,,přistěhovala´´ k Billovi.Billi sme zrovna všichni u Billa v pokoji a čučeli na telku,když náš oblíbenej pořad přepli na mimořádný zpravodajství.Všichni znuděně zamručeli,včetně mě,ale v tu chvíli sem ještě ani netušila,že se mi během několika následujících,zhroutí všechno.

,,Dovolujeme si vás upozornit,že nezletilá rakušanka Sisi Hirschová,obviněná z vraždy mladého muže byla nalezena na našem území,konkrétně v Magdeburku...´´ještě něco tam kvákali,ale už sem nebyla schopná poslouchat a vnímat.Všichni sme zarytě seděli před televizí a potichu sme si přebírali co sme právě slyšeli.Znamená to další zběsilej útěk??Znova loučení??

,,Do prdele...´´řekla sem téměř neslyšně.,,To bude v klidu..´´ujišťoval nás Tom,ale všichni moc dobře věděli,že tohle jen tak v klidu nebude.

,,Co budeme dělat??´´zazoufal Bill.,,Uteču,půjdu pryč ať z toho ještše nemáte problémy...´´řekla sem rozhodnutě.,,zamítnuto,někdo má jinej návrh??´´zareagoval Tom.,,Co to děláš??´´zastavil mě Gustav,když sem si balila věci a vracel všechno tam,kde to před tím bylo.,,Čím dřív odjedu,tím líp...´´opáčila sem.,,nemůžeme pořád utíka...jednou se tomu musíme postavit,dokážeme že si nic neprovedla..´´přidal se k němu Bill a Tom s Georgem přikyvovali.,,ne...kdo by mi věřil....Zavrhli mě i vlastní rodiče...Bude lepší když půjdu...´´přesvědčovala sem je,ale ani jeden se mnou nesouhlasil.

Od tý doby se ve městě začalo hemžit plno policajtů a všichni věděli že musim co nejdřív zmizet.

,,Sisi já...Já tě nepustim jen tak na ulici...Teď se budeme muset rozloučit,ale přísahám že ne na dlouho.´´Loučili sme se s Billem na francouzským letišti...Ptáte se proč na francouzským??Klukům začínalo turné a prvních pár koncertů bylo ve Francii,tak mě vysadili na letišti,kde mě Bill zařídil let...Ani nevim kam,ale v tu chváli mi to bylo absolutně ukradený.

,,Mám strach...´´šeptala sem Billovi do ucha a tiskla sem ho k sobě.,,Neboj se,nenajdou tě...´´uklidňoval mě Bill.,,Toho se nebojim,mám strach z toho,že už se neuvidíme...´´řekla sem a pár minut na to sem už procházela turniketem a neodvážila sem se otočit...

Trvalo mi hrozně dlouho než sem si všechno dokázala přebrat a utřídit.Přece jenom tohle byl rušnej tejden a nějak sem si pořád nedokázala uvědomit že to,po čem sem snila tak dlouho,už vlastně mám a teď...

Na jednu stranu sem měla strašnou radost,ale na druhou...Nevim,možná je to tím,že sem vždycky byla sama,že sem si užívala svobodu a teď najednou sem se k někomu přivázala...Možná sem se jenom bála že se budu cejtit jako v nějaký pasti,odkázaná na toho druhýho a to sem nechtěla.Nerada tahám ostatní do svých problémů...Ale když vidim jak vedle mě Bill leží a ze spánku se spokojeně usmívá,všechen vztek na něj je pryč...Zbývá jenom to hezký,ale taky tady pořád je otázka co bude dál...Nikdo mi nemůže předem říct co se stane...Co když se najednou všechno pokazí??Co když se prostě něco stane??

Nad těmahle otázkama sem uvažovala hrozně dlouho,i když mi Bill sliboval že všechno bude dobrý...Bylo by krásný věřit tomu a vědět že je to pravda,ale kdo mi to zaručí...Nakonec sem si řekla dost.Proč se dívat na to co bude,když si ještě ani neuvědomuju co je vlastně teď??

Položila sem si hlavu na Billovo rameno a snažila sem se usnout...

Nakonec se mi to povedlo a s billem sme vstali až na večeři....

,,Já...Bille já mám tak trochu strach...´´přiznala sem se,když sme měli sejít dolů za jeho mamkou.

,,Ježiš ty máš uoe ledový ruce...Sisi není ti něco??´´vyděsil se Bill.,,Tomu se říká nervozita Bille...´´pokusila sem se o úsměv.

,,Neboj se...Mamka je poklad,uvidíš...´´rozesmíval mě Bill,dal mi pusu do vlasů,chytil mě za ruku a šli sme pomalu po schodech dolů...pomalu protože sem si cestou do jídelny všechno prohlížela.Nějak sme se nehli od Billa z pokoje...

Když sme přišli dolů,paní Kaulitzová už tam na nás s úsměvem čekala...,,D-Dobrý večer...´´vykoktala sem ze sebe a Bill mě přivinul k sobě.,,Mami tohle je Sisi...´´představoval mě a já jí roztřeseně podávala ruku...Paní Kaulitzová mi ji s úsměvem stiskla a představila se jako Simonne.

,,Tak poďte,jídlo už je na stole...´´poslala nás vedle.Seděla sem mezi Billem a Tomem přímo naproti ní.Při jídle mi vyprávěla o tom,jaký byli kluci v dětství a musim říct,že sem se párkrát zakuckala smíchy.

,,Paní Kaulitzova?Bill taky sbíral psí ehm...Hovna?´´ptala sem se trochu znechuceně po tom,co mi vyprávěla o Tomovi.,,Prosím..Říkej mi Simonne...No Bill...Ten se nechal zblbnout Tomem,ale pak si ode mě nechal vysvětlit že se to nedělá,ale Tom...´´zarazila se,když viděla co Tom dělá.,,Tome Kaulitzi...´´křikla až všichni nadskočili.,,No?´´zeptal se vyjevěně a schazoval kocoura z klína,protože ho cpal svojí večeří.Simonne výhružně zakašlala.,,To je hajzl ten Kazimir,mi sežral karbanátky...´´zafňukal Tom,ale bylo na něm vidět,že by se nejradši začal tlemit.

Po večeři kluci odešli strávit večeři k televizi a já šla pomoct Simonne s nádobím.,,Si hodná,ale já to udělám...´´ujišťovala mě.,,to je dobrý já vám pomůžu...´´přesvědčovala sem ji a už sem utírala umytý nádobí.

,,Simonne já...Chtěla sem aby ste věděla,že sem vám moc vděčná za to,že mě tady necháváte a ...´´,,S tím si nedělej starosti...Za prvě,kdybych tě tady nechtěla,tak tady nejseš...Za druhý,když tě Bill přinesl v náruči,měla sem pocit,že mám teď dceru,kterou sem si vždyxcky přála...A navíc by mě to Bill neodpustil,kdybych tě tady nenechala...A za třetí...Už tady nebudu sama na dva kluky...´´usmála se.,,Díky...´´řekla sem tak trochu dojatě...

Domyli sme nádobí a já sem šla za Billem.,,Tak co??´´ptal se a stáhnul mě k sobě na klín.,,Dobrý...´´hodila sem na něj smail.,,Tak vidíš...Mojí mámě se líbíš...´´zaculil se na něj.,,Fakt??´´ptala sem se s úsměvem.,,Jj ale mě víc...´´zašeptal mi Bill do ucha....

Smutně a v slzách sem se vrátila domů,kde už na mě čekala Dara,ale s úsměvem.Ten se jí ztratil hned jak viděla,že sem se zoufale sesunula na postel a s hlavou zabořenou do polštářů sem brečela.

,,Co śe děje??´´přiběhla ke mně a hladila mě po zádech,abych se uklidnila.,,Je pryč??´´zafňukala sem.,,Kdo?´´ptala se nechápavě.,,Bill..´´řekla sem a sesunula sem se jí do náruče.,,To bude dobrý...´´konejšila mě...Jenom sem kroutila hlavou že tohle nikdy nepřejde.,,Dojdu ti udělat čaj,vyspíš se a pak se ti bude zdát všechno jednodušší...´´řekla Dara a odešla.Mezitím sem se převlíkla do něčeho pohodlnýho na spaní.Pozdějc přišla Dara s čajem...,,Tak to vypij dokud je to ještě teplý...´´řekla,sedla si na postel a dohlížela na to abych to vypila.,,Tak dobrou noc...´´mrkla na mě a odešla.Po tom čaji se mi chtělo děsně spát.Snažila sem se zabránit očním víčkům,aby mi tak rychle spadly,ale nedalo se.

Byl to takovej zvláštní bezesnej spánek,cejtila sem jak se převaluju ze strany na stranu...Připadala sem si jak zfetovaná...

Po probuzení sem myslela že mám halucinace...Skláněl se nade mnou Billův obličej...To přece není možný,vždyť odjel...

,,Co??Jak??..Co děláš v mojí posteli??´´ptala sem se nechápavě a sledovala Billův pobavenej úsměv.

,,Řekl bych že je to trochu nepřesná otázka...Měla by ses zeptat spíš co ty děláš v mojí posteli...´´usmál se Bill.Nějak sem to nepobrala jak to sakra myslí...A vůbec,proč se hádám s někým,kdo se mi zdá...

Musela sem se profackovat,protože tohle se mi fakt nezdálo.Ocitla sem se v úplně cizím pokoji a cizí posteli...,,Počkej,tohle mi musíš vysvětlit...Já...Jak sem se sem dostala??´´zoufala sem,pže si vůbec nepamatuju,že bych s někým někam odjížděla.

,,No jak sme se loučili...Kdybych věděl že už se neuvidíme,asi bych se loučil jinak,ale s Darou sme byli domluvený,že mi zavolá až se vrátíš domů...Prostě sme tě nachytali na obyčejnej makovej odvar,kterej tě uspal,abych si tě mohl odvíst,protože vim,že dobrovolně by si nikam neodjela a já bych tě tam nemohl nechat...´´vysvětloval Bill.,,Cože??´´zdálo se mi to jako podlost...Nacpat do mě nějakej odvar a pak mě prostě sbalit a odvíst...Bez rozloučení...Kdybych se s darou aspoň mohla rozloučit,přece toho pro mě tolik udělala...

,,Bille...Jak si to představuješ??´´vyjela sem po něm...,,Tak že se tě prostě nevzdám...Říkal sem ti že udělám všechno proto,aby sme byli spolu...´´neztrácel úsměv.

,,Ale...´´zarazila sem se...,,Nemysli na nic,jenom na to,co budeme dělat,když máme volný odpoledne...´´zašklebil se Bill a začal mě líbat...

,,Brácha du...´´rozrazili se dveře a v nich stálo Tom.,,Ježiš sorry...Já nevěděl že zrovna...No nic,sem venku,kdyby ste mě hledali,ale jak tak koukám tak mě asi hledat nebudete,když...´´,,Tome!´´zarazil ho Bill,když Tom začal vymejšlet nějakej ze svých slohů.,,Už mlčim...´´zvednul ruce nad hlavu jako že se vzdává a zmizel za dveřma.

,,tak nejenom že máme volný odpoledne,máme i volnej barák...´´culil se Bill.,,Počkej a co na to tvoje mamka,že sem tady??´´ptala sem se.,,No co,už nás spolu viděla na tý předávačce a nic proti tomu nemá,tak už to neřeš...´´konejšil mě Bill....

,,Sisi co je to s tebou???´´křikla mi Dara do ucha...,,Cože??´´leknutím sem uskočila.,,Ptám se co s tebou je??Půl hodiny na tebe mluvim a ty jenom stojíš a hypnotizuješ tenhle regál...´´smála se Dara.,,Jo..Promiň..´´hlesla sem.,,Nic,v pohodě...hele nechceš si jít nahoru odpočnout?´´navrhovala Dara.Celkem mě to překvapilo a docela i vyhovovalo,potřebovala sem totiž nějakej ten čas na přemejšlení a na vstřebání věcí,co se kolem mě děli v posledním dnu.

,,Fakt můžu??´´ptala sem se.,,jj jenom běž??´´s úsměvem mě poslala nahoru.Tam sem se svalila na postel ,zabořila sem hlavu do polštáře a vdechovala Billovu vůni,která tam pořád ještě byla.Začali se mi klížit oči a usnula sem s myšlenkama na Billa.A když sem se probudila,tak to byl právě on kdo se nade mnou skláněl.,,Ahoj...´´řekla sem rozespale.,,Dobrý ranko..´´řekl Bill a dal mi pusu...,,Co ty tady tak brzo??´´rozlepovala sem oči...,,Mnooo...Chěl sem si pořádně užít poslední den tady...Tak sem si tě přišel vyzvednout...Půjdeme do hotelu za klukama jo?´´moment asi sem se přeslechla...,,Cože??Jak poslední den?? Bille...´´kuňkla sem.,,Já...Sisi pojeď se mnou...´´přemlouval mě Bill.,,Nemůžu...Nejde to...´´tak moc sem chtěla jet,ale nemohla sem to tady jen tak nechat a nechtěla sčem riskovat,že by se přišlo na to,že mě kluci schovávaj u sebe...,,Asi tě nepřemluvim co?´´ptal se zoufale Bill a já jenom zakroutila hlavou.Převlíkla sem se a šli sme s Billem do hotelu.Bylo mi ale na nic.Sice sem věděla že odjedou ale nečekala sem že odjedou tak brzo...Trošku sem litovala toho,mže sem si k sobě Billa pustila tak blízko,když se teď budeme muset rozloučit a kdo ví jestli se ještě někdy uvidíme.Jo Magdeburk a Berlín nejsou od sebe tisíce kilometrů,ale přece jenom nějakej ten kus cesty to taky je a pochybuju že Bill bude chtít jezdit sem a tam.Cestou do hotelu sme se pořád zastavovali.Chtěla sem si užít poslední chvíle s ním,v jeho blízkosti...Lidi co chodili kolem si na nás ukazovali jako na nejzamilovanější pár ve městě,ale nikdo nevěděl jak sem byla zoufalá.Nejradši bych Billa nikam nepustila,ale moc dobře sem věděla že to nejde...

,,Už sme tady...´´volal Bill,když otevřel dveře od hotelovýho pokoje a kluci se seřaili do stejný formace,jako tenkrát,když mě Gustav představoval jako svoji sestřenici.,,No to je dost že se taky ukážeš...´´usmál se Gustav a začal mě objímat.,,Od tebe to teda sedí..´´usmála sem se a nechala se obejmout od Georga.Když mě pustil,všimla sem si že Tom na mě čučí,ale tak nějak jinak než naposled...Nějak se soucitem.,,Sisi,asi bych se ti měl omluvit...´´vypadlo z něj na Billovo varovný odkašlání.

,,Cože??ty-ty se mi omlouváš??´´byla sem v mírným šoku.,,Mno...Jo...Tenkrát sem to přehnal...nechtěl sem tě tak...Odpustíš mi?´´ptal se se psím pohledem.,,Teď už je to jedno ne??Jasně,pohodka,zapomeň na to...´´usmála sem se a nechala se obejmout ještě od něj...

Společně sme zašli do kina na nějak film,popravdě ani nevim jakej a pak zpátky na hotel na večeři.S Billem sme se pak šli ještě projít,aby sme měli aspoň chviličku jenom porsebe,protože jeho odjezd se strašně rychle blížil...neuměla sem si představit že za několik málo minut budu stát u jejich auta a dívat se na něj už jenom přes sklo...A přes to se to muselo stát...

,,Pojeď se mnou Sisi...Teď ještě můžeš nasednout do auta a můžeme bejt spolu.´´naposled se mě snažil přesvědčit,ale já když se rozhodnu,tak ani on to nemůže změnit.Smutně sem zakroutila hlavou a ani sem se nesnažila zadržovat slzy,který mi teď nekontrolovatelně padali z očí.Ještě poslední polibek na rozloučenou,poslední objetí,poslední pohled a zamávání...A Bill se mi ztratil z dohledu,stejně jako všichni ostatní.

,,Byla si sqělá...´´šeptal mi udýchaně Bill.,,Fakt??´´sotva sem lapala po dechu.,,Věř mi,s tebou to bylo něco nádhernýho,tisíckrát lepší než s kýmkoliv jiným...´´usmál se na mě Bill a dodal mi tím takovej pocit sebevědomí,že sem v něčem lepší než ostatní,aspoň podle Billa.

Ještě chvíli sme vedle sebe leželi a dívali sme se jeden druhýmu do očí...,,Nechci aby si odešel...´´řekla sem.,,Já taky ne...Poď se mnou...´´snažil se mě přesvědčit.,,Nejde to..´´řekla sem zoufale.

,,Teď budu muset odejít,ale zítra se uvidíme že jo....Slib mi to...´´prosil Bill.,,Musíme se vidět...´´nemohla sem jinak...,,Nechce se mi od tebe...Nejradši bych tě teď měl znova celou pro sebe...´´pohladil mě po rtech a jemně mě políbil.,,Tak nechoď...Počkej do rána...´´přitulila sem se k němu.,,A ty by si mě tady chtěla??´´zeptal se provokativně Bill,aby prolomil tu truchlivou atmosféru.,,Strašně moc...´´řekla sem a nechala se laskat na krku.,,Tak dobře...Ale musim dát vědět klukům na hotel...´´řekl Bill a díval se po kalhotech,aby našel mobil.,,Hledáš tohle??´´usmála sem se pobaveně a podávala sem mu kalhoty.,,Jo...´´řekl Bill a už vytáčel kluky.,,No Tome?´´zeptal se když to někdo zvednul.,,No kde se couráš??´´vyjel na něj Tom.,,Hele neska už mě nečekejte,přijdu ráno...´´oznámil mu Bill.,,Co??A kde seš??´´řekl skoro naštvaně Tom.,,U Sisi...A přespim tady tak pohodka...Zejtra sem na hotelu...´´řekl Bill a zavěsil.,,Tak a je to zařízený...Teď máme ještě přes 10 hodin ,kdy můžeme bejt spolu...´´řekl Bill a začal mě líbat.Vzpomněla sem si na to co mi říkala Dara,že to nejhorší už mám za sebou a že se mi splní to co sem se nejvíc přála.Možná že to bylo zrovna tohle...

S Billem sme se ještě mazlili,povídali sme si a pak sme spokojeně usnuli v náruči toho druhýho.

Ráno sem se probudila,myslela sem,že se mi to celý jenom zdálo,ale když sem vedle sebe objevila Billa,schoulenýho do klubíčka,uvědomila sem si že to nebyl sen.Byl tak nádhernej když spal,vypadla jako andílek.Nedalo mi to a musela sem se ho aspoň maličko dotknout.Pohladila sem ho po tváři a pozorovala jak se ve spánku usmívá.Nechala sem ho spát a šla sem se vysprchovat a udělat takový ty ranní rituály,jako je čištění zubů.

Když sem se vrátila,Bill ještě pořád spal.Naklonila sem se nad něj a z mokrých vlasů mi padali kapky vody,který Billa probudili.,,Dobrý ranko...´´řekla sem z úsměvem.Bill mě pohladil po tváři a přitáhnul mě k sobě aby mě mohl políbit.,,Dobrý krásko...´´zašeptal...,,Jak dlouho už si vzhůru??´´zeptal se,když pořádně rozlepil očička..,,Chvilku...Víš o tom,že si nádhernej,když spinkáš...´´řekla sem s úsměvem.,,To ty taky...´´usmál se na mě.Chvilku sme se ještě mazlili,pak Bill vstal,hodil si rychlou sprchu a na řadu přišlo loučení.

,,Neska se za tebou stavim oki??Vezmu tě k sobě na hotel,kluci tě budou chtít určo vidět,po dlouhý době...pak můžem někam zajít ju??´´opřel si čelo o moje...,,Tak jo,už se těšim...pa...´´dala sem mu pusu na rozloučenou a Bill mi zmizel z dohledu za rohem.

,,Ahoj...´´pozdravila sem Daru,když sem doběhla dolů do obchodu...,,Ahoj...Co že tak veselá dneska??´´ptala se překvapeně...,,Ani sama nevim....´´usmála sem se a hned sem se pustila do práce.,,Ale já jo...Může za to ten kluk že jo??Však vás bylo slyšet ráno...A bylo mi divný,že by sis dávala dvě sprchy za sebou...´´šibalsky na mě mrkla...,,jo možná za to může...´´zrudla sem a sklopila hlavu.,,Já sem si to myslela...A byl to ten černovlasej??´´ptala se dál.,,nebuď zvědavá...´´rejpla sem si.,,Tak jo nebo ne??´´usmívala se jak sluníčko.,,Jo byl to on...´´přiznala sem se.,,Však já vim,sem vás viděla jak ste včera pospíchali po schodech nahoru...´´usmála se...Na nějakej komentář už sem neměla slova...Před očima se mi jenom přehrávala včerejší noc...Musela sem na to myslet celej den...

,,Už fakt musim...´´řekla sem,když sem se odlepila od Billa.,,Oki...Ale půjdu tě doprovodit...Už je tma a sama nepůjdeš...´´řekl Bill otcovským tónem...,,tak dobře...´´usmála sem se na něj.Celou cestu sme se drželi za ruce a párkrát sme se zastavili,aby...Aby sme si strčili jazyky do krku..=)

,,Tak tady bydlim...´´řekla sem,když sme došli k tomu obchodu,kde byl vchod do mýho příbytku.,,Nechce se mi od tebe...Nejradši bych tě teď vzal a unesl bych tě k nám na hotel,ale bohužel to nejde...´´řekl smutně Bill.,,A máš teď chvilku čas?´´ježiš co to plácám?Bill se na mě překvapeně podíval...,,Nechceš jít na chvíli nahoru??´´zeptala sem se v úplným transu.,,Ty-ty mě zveš k sobě??´´zakoktal se Bill překvapením.,,No než si to rozmyslim...´´usmála sem se a už sem odemykala dveře...Po kamenným schodišti sme se dostali do mýho pokoje...Vypadal upe normálně na takovou barabiznu...Skoro stejně jako můj pokoj v baráku mých rodičů,ve kterým sem žila 14 let.Akorát tenhle byl trochu větší a vedli z něj dveře navíc.,,Máš to tady na pohodku...´´pochválil mi Bill pokoj a usadil se na posteli.Sice to nebyla postel pro dva,ale víc než jeden člověk se tam určo vejde.

,,Dík..´´řekla sem a zamykala pokoj.Mezitím co sem se prala s klíčema,Bill vstal,přišel ke mně a zezadu mě chytil kolem pasu.Otočil mě čelem k sobě a přimáčknul mě ke dveřím...Jeho prsty mi přišpendlily ruce ke dveřím a jeho tělo se opřelo o mý,abych se nemohla hýbat.Cejtila sem jak se mi zrychluje tep,když sem cejtila Billův dech na krku...Hladově sem se snažila vyhledat jeho rty...Tenhle nátlak touhy se nedal vydržet...Můj dech se pořád a pořád zrychloval...A ne jenom můj...Billovi ruce se teď pořád přemysťovali a na mým těle nebylo místo,který by ještě neprošmejdili.Ale vášniví líbání u dveří nebylo zrovna nejpohodlnější,tak sem mírným tlakem šťouchla do Billa a couvali sme spolu k posteli,na kterou sme pak spadli...Bill mi začal rozepínat bundu,kterou sem měla ještě na sobě a za chviličku letěla do kouta společně s tou jeho... Najednou se ale ozvalo klepání na dveře...,,Sisi??´´houkla na mě Dara.,,Do hajzlu...´´sykla sem a schovala Billa do koupelny...,,Počkej tady...´´řekla sem a chtěla sem zavřít dveře,ale Bill mě přitáhnul k sobě a znova sme se do sebe nenasytně zakousli.,,Sisi??´´ozvala se Dara znova...,,Vydrž,bude to chvilička...´´řekla sem zoufale a zabouchla sem ho v koupelně.,,Ano??Co je??´´otevřela sem dveře.,,Nic,jenom že si večer zmizela,nic si neřekla,měla sem strach,tak jestli už si doma...´´ale ne teď ne,na debatu o opatrnosti teď nemám náladu ani čas.,,Ne všechno je v pohodě,měla sem jenom chuť na něco sladkýho,tak sem zašla na kafe a na dortík do cukrošky...´´řekla sem a snažila se jí nějak taktně vykopnout.,,Jo aha...Si nějaká červená a rozpálená,nemáš horečku,není ti špatně??´´ptala se starostlivě.Jo rozpálená sem byla,ale ne z horečky...,,Ne nic mi není,jenom sem utahaná,tak si půjdu lehnout...´´ujišťovala sem ji.,,A nechceš čaj??´´ptala se dál.,,ne to je dobrý fakt...Dobrou noc...´´řekla sem a zavírala dveře...,,dobrou a neponocuj dlouho...´´křikla na mě přes dveře,ale jenom co sem slyšela zabouchnutí dveří od jejího pokoje,rozběhla sem se ke koupelně abych osvobodila Billa.,,Říkala si chvilička...´´postěžoval si Bill a znova se mě začal nenasytně dotýkat...

Opakovaně sme se svalili na postel a jeden druhýho zbavovali oblečení.,,Strašně moc tě chci...´´šeptal mi Bill.,,Já tebe taky...Hned teď...´´zašeptala sem a sundávala sem mu poslední kousek oblečení,kterej na sobě měl.Bill mě si lehnul na mě a opatrně do mě vniknul...Kdybych řekla že moje poprvé s Billem bylo bezbolestný,byl by to fakt děsnej kec.Zabolelo to,až sem sykla...,,Co je??Udělal sem ti něco??´´vyděsil se Bill a vystrašeně se na mě podíval.,,Ne,to je dobrý...Poprvé to vždycky zabolí...´´usmála sem se na něj.,,Sisi ty-ty si ještě neměla kluka??´´vyjeveně se na mě podíval a já nemohla rozpoznat co se v něm odehrává...Jenom sem zakroutila hlavou že ne.,,Měla si mi to říct,byl-byl bych opatrnější...´´vyjeknul Bill až mě to rozesmálo.,,Opatrnější než si byl??To snad ani nejde...´´ujišťovala sem ho...,,Mám pokračovat??´´zeptal se Bill nejistě...Kývla sem,strašně moc sem ho chtěla.Bill se usmál a pohladil mě po tváři.Cejtila sem příjemnej tlak,jak se ve mně Bill pohyboval a jeho doteky mě rozpalovaly čím dál víc...Krásnější poprvý sem si nemohla přát...Co byla ta bolest z prvního sexu oproti pocitu,že to byl právě Bill...Že můj první kluk byl někdo koho sem tak milovala....

Můj pokus o maskování ale nedopadnul podle mých představ.,,Suzie??Můžu??´´ptal se Bill a už by to bylo hodně nápadný,kdybych neodpovídala,nebo řekla ne.Jenom sem kývla a napila se kafe.,,Kde je Gustav??´´ptala sem se neutrálním tónem hlasu.,,Nooo vlastně...Sem nějak odposlouchával váš hovor...A prostě sem se s tebou chtěl sejít,tak mě Gustav poslal sem...´´řekl Bill.,,Aha...´´řekla sem jakoby naštvaně.,,Suzie já...´´začal Bill.,,nejsem Suzie jasný...´´řekla sem tvrdě.,,Promiň já...Pamatuju si tě jako Suzie a...byla si úplně jiná...Strašně si se změnila..´´řekl Bill jako by si myslel že mě tím obměkčí...Strašně sem chtěla aby mě objal nebo něco,ale vím,že tady sou jenom na chvilku,pak zas odjedou a já budu znova v těch depkách.

,,Proč si taková?proč nemůžeš bejt usměvavá jako předtím??´´ptal se Bill a já začínala mít pocit že je mu to fakt líto...

,,Proč ses chtěl sejít??´´vypadlo ze mě ani nevim jak.

,,protože sem se ti chtěl omluvit...Jak sme se viděli naposled tak...Sem to přehnal,měl sem vztek že si mi lhala a...Myslel sem že holka,do který sem se zamiloval je úplně někdo jinej...Ještě ten den sem se za tebou vrátil,ale nikdo tam nebyl,šel sem za Gustavem,ale ten mi řekl že si odešla...Myslel sem že umřu,hledal sem tě všude...´´ vyprávěl Bill a spustila se mu slza...

Nekoukej na něj ne...poroučela sem si jak to šlo,ale tělo mě neposlouchalo.,,ty si mě hledal??´´ptala sem se už milým a lítostivým tónem...Bill jenom přikývnul.,,Dneska,když sem tě zahlíd,byl sem si jistej že si to ty...Tom se semnou hádal,že ne...Vypadáš úplně jinak a výraz,oči i úsměv máš stejnej...´´řekl Bill a natáhnul ruku,aby mě mohl pohladit.Já sem ale ucukla...

,,Já nevim jestli to byl nejlepší nápad sem chodit Bille...Trvalo mi hrozně dlouho než sem na tebe zapomněla a teď když seš tady...Je všechno zpátky a vy ste tady jenom na chvilku ,pak zas odjedete a já na tom budu pak stejně jako předtím...A to já nechci...´´řekla sem mu.

,,Ty si...Co všechno zpátky??´´udiveně se na mě podíval.,,byla sem do tebe strašně zamilovaná,ale pak...Tom za mnou přišel a...Zbytek už znáš...Ste tady stejně jenom na chvilku,pak odjedete a já už se v tom znova máchat nechci...´´řekla sem. ,,tak pojedeš s náma...Můžeš bydlet u mě...Nic ti nebude chybět...´´fakt to vypadalo že na tom Billovi hodně záleží.,,To nejde,teď sem tady,mám práci a sem fakt ráda za to co mám...A tom..´´,,Kašlu na Toma...´´skočil mi do řeči Bill.,,A co by tomu řekli tvoji rodiče,kdyby sis přived domů někoho jako sem já...´´rozmlouvala sem mu to.,,Co??Si přece normální holka,to že na tebe něco shodili,to přece nic neznamená...Pomůžu ti a očistíme tvoje jméno a...´´,,Ne...Do toho se prosím nepleť...Sice sem nic neudělala,ale myslim že je lepší,když si žiju takhle po svým...Nechci aby někdo řešil moje problémy...Už musim jít...´´řekla sem a šla zaplatit...,,Počkej víš co děláme my??´´ptal se Bill a táhnul mě pryč...,,Co blbneš??Nemáme zaplaceno...´´,,pssst...´´on mě normálně donutil zdrhnout bez placení...,,Prosim tě...´´odfrknul si,když sme byli v bezpečný vzdálenosti od cukrošky,ale v nebezpečný vzdálenosti od sebe...

,,Sem strašně rád že sem tě našel...´´řekl Bill a pohladil mě po tváři...Ruka mu sjela a chytil mě kolem pasu.,,Nedělej to Bille prosím...´´zkoušela sem to,ale nechtěla sem mu v ničem zabránit...Bill se jenom lehce usmál,naklonil se ke mně a políbil mě a já se nechala.M´Věděla sem že toho budu litovat,ale proč sem si teď měla upírat to,po čem sem tak dlouho toužila a teď když to mám,tak tomu musim říct ne??Ani náhodou,i když je to jenom na chvilku,užiju si toho dokud můžu...

,,Sisi prosím tě,v zadu sou kartony s pitím,narovnej to tam,já teď potřebuju bejt tady...´´prosila mě Dara tak sem to šla uklidit.

,,Ježiš co to kecáš....Kde vlastně je ten náš hotel??´´Ozval se někdo za mnou.Ten hlas se mi zdál povědomej.Otočila sem se a v tu chvíli mi všechno,co sem držela v ruce,spadlo na zem.Koukala sem se Billovi do očí a on do mých.V tu chvíli sem měla zpátky všechny ty deprese kvůli němu.,,CO je Bille,nějaká pěkná fans??´´ptal se Tom,kterej byl ke mně otočenej zády.,,Suzie?´´zašeptal Bill.Tom se leknutím otočil a čučeli sme na sebe jak dementi....

,,Asi si mě s někým pletete...Dovolíte pánové,já mám ještě práci...´´řekla sem,sklopila hlavu a dál rovnala pití.

,,Ne Suzie....´´chytil mě Bill za loket....,,Pusťte mě...Já vás neznám,říkám že ste si mě museli s někým splíst...´´tak moc to bolelo,ale chtěla sem si prostě zachovat kamennou vůli a nespadnout do toho znova...,,Aha..Tak promiňte...´´řekl Bill ale nespustil ze mě oči.,,Tome je to ona...Já ji poznám...´´slyšela sem ještě Billa za rohem.,,Nech toho už....Ty ji taky vidíš všude...Je pryč pochop to...´´mávnul nad tím rukou Tom.,,To teda nenechám,kvůli tobě je pryč,protože si to podělal...´´začal tam řvát Bill.Nedalo mi to a musela sem se tam aspoň podívat.Dara to celý pozorovala z dálky...,,Co tady na mě řveš...Proč sem to asi udělal??Kvůli tobě,copak to nechápeš??Copak nevíš co je ta holka zač??´´rozkřiknul se Tom a otočil se směrem ke mně a zmlknul,když si všimnul že je pozoruju.

,,Tak dost pánové,to už by stačilo,běžte pryč...´´vyhazovala je Dara...Oba odcházeli s pohledem upřeným na mě.Pak hodila na dveře ceduli Zavřeno a odtáhla mě dozadu,kde sem viděla jak se Bill s Tomem hádá před autem a Gustav s Georgem je uklidňujou.,,To je on že jo??Ten černovlasej...´´ptala se Dara,když viděla můj pohled.,,Jo..´´řekla sem.,,Ví že seš to ty??´´ptala se dál a bylo jí jedno že mě tečou slzy a že se cejtim přesně tak,jako když sem přišla...Jenom sem kývla hlavou.,,Tak za ním běž...´´posílala mě tam...,,Ne...´´stála sem si za svoji hrdostí.,,Copak si to neviděla??Chtěl si s tebou promluvit....´´přemlouvala mě Dara.,,Ne,jednou se postavil za svýho bráchu,takže já mu do zadku nepolezu...´´řekla sem naštvaně...,,Neříkala sem aby si mu lezla do zadku,jenom aby sis s ním promluvila...´´řekla dara,ale jelikož mi končila směna,tak sem se sbalila a šla sem nahoru...Musela sem vyjít ven z toho obchodu abych se dostala nahoru a tak sem se v kapuce neslyšně plížila ale zastavil mě pohled na kluky.Rychle sem se vzpamatovala a proběhla ke dveřím...

Pak mi ale došlo že když je tady Tom s Billem,je tady i Gustav,přece sem ho tam viděla...Popadla sem mobil a volala Gustavovi.

,,Sisi?´´ozval se do mobilu.,,Ahoj...´´řekla sem a hlas se mi ještě trochu klepal...,,Stalo se něco?Ty brečíš??´´ptal se vyděšeně.,,Ne nic,pohodka...Potřebuju s tebou mluvit...´´řekla sem Gustavovi.,,Jak mluvit??Počkej Bill měl pravdu že jo...To si byla ty ta holka v obchodu...´´Gustavovi začalo svítat.,,jo ale...Mlč prosím tě...Můžeš se se mnou sejít??´´ptla sem se znova.,,No jasně,strašně rád tě zase uvidim...Sejdeme se v 8 večer v cukrošce na rohu oki??´´měla sem hroznou radost že ho zase uvidim.,,JJ díky moc...´´zavěsila sem hovor a šla do sprchy.Když sem vylezla bylo už půl osmý takže na nějaký činčání nebyl čas.Hodila sem na sebe jenom džíny,bíly tílko,bílou bundu,na obličej pudr,lesk tužku a řasenku,do kapsy mobil,klíče peníze a šla sem.Když sem dorazila do cukrárny,Gustav tam ještě nebyl,tak sem si dala kafe a čekala.Najednou se ve dveřích objevil Bill.A po Gustavovi ani stopa.Rychle sem sklonila hlavu a myslela sem si že na mě není vidět.

starší články

vypnout mobilní verzi

Suziehirsch | FF by Suzie Hirsch