Suziehirsch | FF by Suzie Hirsch

,,Nevíš o tom náhodou něco?´´ tátova přesně mířená otázka mě zaskočila. ,,O čem jako?´´ budeme se prostě držet pravidla zatloukat, zatloukat a zatloukat, dokud to jde. Pořád třeba připadá v úvahu i výmluva, že jsem si prostě spletla auto. Na důvěryhodnosti mojí story už tak nějak nezáleží. ,,O tomově autě...Doufám, že v tom nemáš prsty...Víš jak to dopadlo naposledy...´´ přísně se na mě podíval. ,,Heh no,tak minule ta situace byla trošku jinačí, jestli narážíš na tu moji mikro nehodu, a hlavně, pokud sis nevšim, byla jsem celou tu dobu tady s Váma a v lehkým kómatu, takže pokud nejsem náměsíčná, což nepředpokládám, nebyla jsem schopná něco takovýho udělat. Takže doufám, že na tuhle nesmyslnou otázku jsem ti podala dostatečnou odpověď...´´ achjo, jak já nesnášim tyhle lži. ,,tak se hned nerozčiluj, jen jsem se zeptal...´´ bránil se, protože moje reakce bla trošičku přehnaná, zvlášť, když má ve finále pravdu. Asi něco bude na tom, že mě zná ze všech lidí na světě nejlíp. ,,Nerozčiluju, jen nechápu, že tě něco takovýho vůbec napadlo.´´ ,,Jo asi je pravda, že tentokrát v tom jsi nevinně...´´ tímto jsme debatu ukončili a já se odebrala k sobě, dospat tu prokalenou noc. Nakonec to dopadlo tak, že jsem stejně přemejšlela nad tím, jak Tomovi zpříjemním život. Když už to teda na poprvé prošlo. Na náhodu se mi spoléhat nechtělo. Přece jenom náhoda je blbec, tak není na škodu si ji trošku přiklonit na svoji stranu. ,,Suzie...Co kdyby jsme vyrazili někam na dovolenou?´´ překvapil mě táta ráno u snídaně. Dovolená...to slovo znám možná tak z katalogu zájezdů. Ne, že bych teda nikdy nikde nebyla, ale naposledy, když byli naši ještě spolu. A to už je sakra nějakej pátek. od jejich rozvodu má táta tolik práce a všeho kolem, že na nějakou dovolenou prostě nebyl čas. ,,Jo super...Kam jedem?´´ vyhrkla jsem s nadšením. ,,No napadlo mě...Prostě...Je to jenom nápad jo...Nemusíš s tím souhlasit...´´ ,,Tati...Tohle dělám já, když je nějakej problém. Ty jsi rodič, máš mi jít příkladem, tak to prostě vyklop...´´ napomenula jsem ho a musela jsem se nad jeho nejistotou pousmát. ,,Zkrátka a jednoduše...kluci každý rok jezdí po turné na Maledivy...No a přišli s nápadem, že bysme mohli jet s nima...Ale jak říkám, nemusíme, jestli nechceš...´´ jasně, nemusíme jestli nechceš...Ale já zas vidim, že ty chceš... ,,No ehm...To jsi mě docela zaskočil...Já nevim, musim si to nechat projít hlavou, zvlásť, když už to jsou pomalu členové rodiny a trávíme s nima víc času než je zdrávo...´´ ,,Suz...Víš, že je to potřeba, a hlavně...Nás to živí. Řekl jsem ti snad jasně, že je to jen návrh.´´ táta se evidentně cejtil dotčenej. Ale tak jako co. Na druhou stranu...Být někde, kde nás nikdo nezná, to by se dali dělat věci...A nějaký čtyři ocásky za zadkem asi přežiju. ,,No dobře...Jo, tak teda jo, proč vlastně ne...´´ souhlasila jsem, co jinýho mi taky zbylo. Vidim, že táta chce jet s nima, za jakým účelem netušim, ale chce. A co bych to byla za dceru, kdybych mu tohle jeho potěšení odepřela. Každopádně je vidět, jak je šťastnej, že dostal takovouhle příležitost, pochybuju že by se tohle podruhý opakovalo. A jestli je to spojený s tím, pro mě za mě pojedu i kdyby nevim co. A moje rozhodnutí vlastně vůbec nesouvisí s tím, že se mi v hlavě zase zrodil geniální nápad. :) ,,Určitě?´´ zklamání vystřídalo nadšení. při tomhle pohledu vůbec nechápu, jak se s ním mohla máma rozejít. můj táta je normálně roztomilej :D ,,Jo jasný...v pohodě...´´ snažila jsem se, aby na hlase nepoznal moje chvilkový citový rozpoložení. ,,Takže kdy odjíždíme?´´ zeptala jsem se, když se věci a emoce zase vrátily do normálního stavu. ,,No to je další věc...ehm...zítra?´´ opět znejistěl. ,,Cože?´´ a asi věděl proč. Moje reakce byla více než přehnaná. ,,A to mi to říkáš jen tak? tati dovolená, víš co to znamená? Já nemám nic sbaleno, a co hůř...já vlastně ani nemám co si sbalit. Nemám co na sebe a podobně...´´ vyšilovala jsem tak, že jsem v sobě na chvilku poznala vlastní matku. ,,A nechtěla by ses náhodou uklidnit? Stejně nic moc potřebovat nebudeš. Vzhledem k tomuk, že si pronajímají soukromej ostrůvek, nebudeš mít komu předvádět garderóbu, jestli ti jde teda o tohle...´´ ,,No o to taky, ale hlavně jsi mi připomněl jednu důležitou věc...´´ ,,A to?´´ ,,A to, že jsem nedostala žádný kapesný, když už jsme teda u toho...´´ ,,Na něčem jsme se snad dohodli ne?´´ ,,To bys mi teda musel připomenout. Nejsem si vědoma toho, že by padla nějakýá dohoda o tom, že bych už nedostávala kapesný.´´ ,,Susannah!!´´ bože jak já nesnášim, když mi říká takhle. ,,Dohodli jsme se na tom, že si odpracuješ tu škodu na autě a...´´,,A tu už mám odmakanou asi pětkrát...´´ ,,Bože ty jsi celá máma...Kolik?´´ ,,Heh...no hodila by se hláška typu: trojnásobek toho, co se mi chystáš dát, ale nejsem si jistá, že by mi to prošlo...´´ nahodila jsem milej úsměv a nastavila dlaň. ,,no počkej tati...Kde prosím tě žiješ? za to si koupim možná tak nitě na plavky...´´ protestovala jsem, když vyklepal drobný z peněženky. ,,Co se ti zase nezdá...Máš dva rodiče jestli sis toho ještě nevšimla. Víc už ode mě neuvidíš. ta dovolená taky není zadarmo.´´ přihodil ještě stoeurovku a myslel si kdovíjak se nepředal. Takže asi za tou mámou musim zajít...

Tenhle rozhovor s vlastní matkou měl vést k nějaký radě, jak z toho ven, a podle ní mám stejně pouze dvě možnosti. Promluvit si s Tomem, nebo si začít s někým jiným, kdo mi pomůže na Toma zapomenout. Výborně teda, jeden plán lepší než druhej. Reklama Pak mi máma navrhla, že spolu půjdem do baru, ať se trochu pobavíme. Jenže, kdo by chtěl jít kalit s mámou? :D Nakonec to stejně dopadlo tak, že jsem od mámy dostala tzv. boleswtný, a dovolila mi vybrat si něco u ní v obchodě a odejít bez placení. Večer a vlastně zbylý čas jsem, ač tomu sama nerozumím, seděla, ležela či stála u učení. Když už nic, tak ten čas opravdu využiju proto, pro co byl určený. ,,Já tam fakt nejdu...Prostě to nemá cenu zkoušet...´´ fňukala jsem tatíkovi do telefonu, když nastal den D. A to maturitní zkouška. Nějak jsem ani nevnímala čas, a uteklo to fakt rychle. Přísahám, že jsem dělala, co šlo, abych si do hlavy nalila vědomosti, který jsemm měla posbírat za ty roky ve škole, ale ani náhodou se neuchytila ani polovina. ,,Věř mi, že to dáš...Jsi chytrá holka, to že teď nic nevíš je jen stres a nervozita, uvidíš, že si na všechno vzpomeneš, až se tě zeptají....Držim palce, musím běžet, tak se mi ozvi hned, jak to budeš mít za sebou. Všichni držíme palce...´´hmm, tak to mě teda moc neuklidnil. Cestou do školy, respektive už ve škole jsem před zkouškou ještě stihla obrátit žaludek do záchodu, a ne jednou. Je ovšem pravdou, že nervozita trošičku ustoupila hned, jak jsem věděla, že první předmět mám úspěšně za sebou. Co by se taky dalo zkazit na zkoušce z mého rodného jazyka. To by pohnojil akorát idiot. Teď už teda zbyly jen tři předměty, který mi mohly dokonale zkazit prázdniny. Čas letěl a přede mnou byl poslední předmět. Bohužel ten nejhorší, i když sebevědomí stouplou, když jsem věděla, že jsem ve všech před tím uspěla... Aspoň teda natolik, abych prolezla, ale stejně nebylo dost vysoko na to, abych tam nakráčela se zdviženou hlavou. Pravidlo číslo jedna: Ten nejhorší učitel, v mým případě učitelka, tě u zkoušek vždycky podrží.... A stalo se... Můj normálně vygzumovanej mozek byl v tu chvíli nejen vygumovanej, ale ve stádiu, kdy nerozeznal ani vlastní majitelku, takže to dopadlo tak, že jsem jedno věc mlela pořád dokola v několika různých verzích a ani jedna z verzí rozhodně nebyla odpovědí na danou otázku. Zachránilo mě akorát to, že uběhnul čas na zkoušení a na řadě byl další chudák. Troufám si říct, že hodina, kterou jsem čekala na výsledky, byla tou nejdelší v mým životě. Nehty pryč, už nebylo ani co okusovat. Jaká to pak byla slast pro můj sluch, když zaznělo z úst ředitele školy, že i takovej beznadějnej případ jako já, uspěl ve všech předmětech. Dokonce jsem si myslela, že mám i halucinace, když mi bylo oznámeno, že vyznamenání mi uteklo jen o jednu trojku, ale to vem čert. Hlavně, že jsem, teď už i úředně potvrzený, středoškolsky vzdělaný člověk. Okamžitě jsem žhavila linku tátovi do Ruska. To bude mít chlapec sakra drahej účet... ,,Tak?´´ ,,Joooo´´ zařvala jsem do telefonu... ,,No vidíš, tak gratuluju....A znáky?´´ ,,Tati!!! To snad ani není podstatný, důležitý je, že jsem se nepozvracela u zkoušky, ale že jsem to stihla před ní...´´ ,,Ne, to teda důležitý je...Ven s tím...´´ ,,Jedna, dva, dva, tři...To není ta zlý ne?´´ ,,Suzie, já myslel, že jsi na čtyřkách, když tak zatloukáš...Samozřejmě, že to není špatný...Naopak...Oslavíme to hned, jak se vrátíme...Miluju tě, jsem na tebe pyšnej...´´ Ten samý telefonát proběhnul i s mámou, takže následujících několik desítek minut jsem měla o zábavu postaráno. Jenže...Maturita za mnou a několik dní samoty ještě stále předemnou. A plán? samozřejmě žádnej. Naštěstí moje debilní třída vymyslela večírek na oslavu maturity, takže zábava aspoň na dnešní večer...No zábava...jak se to vezme, když jsem zvaná jen z povinnosti. Jediná moje třídní kamarádka přestoupila na jinou školu už ve druháku, od tý doby jsem se s nikým nebavila. Myslím jako s kamarádkou... Což mi vlastně nebránilo trošku ty informace, nabraný během studia, spláchnout alkoholem. Večer probíhal přesně podle mých představ. Sešli jsme se v baru, všichni zúčastnění si mezi sebou barvitě vyprávěli zážitky ze zkoušek, a já seděla v povzdálí nad sklenkou whisky a zase se užírala v sebelítosti. Nejradši bych si nafackovala, ale nešlo to. Moc mi v tom ani nepomohla sms, která mi dorazila se zněním: ,,Velká gratulace kočko, pořádně to zapij! B+G+G+T´´ Jasně..T...v tu chvíli se lítost změnila ve vztek, ale v takovým kalibru, že i pro mě byl novej. Tohle jde vyřešit jenom jedním způsobem. A to pomstou. Říká se, že pomsta bude sladká, já říkám, že se z toho posereš Tome Kaulitzi..

TOM Reklama ,,Ty jeden idiote…Kdy už z těch kravin vyrosteš?? Víš vůbec jak tý holce je??´´ začal řvát Bill, sotva vešel do pokoje. ,,Ty už to víš??´´ nestačil sem zírat jak rychle se dokážou věci rozkřiknout. ,,Ne asi…´´ prsknul a vypadal naštvaně. ,,Ježiš Bille, neřeš to, je to jen uražená holka, nech to plavat…´´ bránil sem se, ale marně. ,,Budu to řešit…Chápeš co si proved?? Kdyby to byla nějaká fanynka, tak budiš, ale nějak ti nedošlo, že tu holku budeš potkávat každej den, a co hůř, že je to dcera našeho manažera…´´oukej tak má asi pravdu. ,,Jo dobře, byla to píčovina, tak já se jí půjdu omluvit…´´ vzdal sem to a na Billův nátlak sem se vydal k Suzie do pokoje. SUZIE Zrovna sem zabalovala poslední věci, když někdo zaklepal na dveře, ale jak rychle sem je otevřela, tak rychle sem je zase zavřela. Za nima stál Tom s jeho klasickým úšklebke ála úsměv. ,,Suzie otevři, chci se ti omluvit…´´ nevzdal to a bušil na dveře dál. ,,Nestojim o tvoji omluvu…´´ prskla sem přede dveřma, ale musela sem reagovat na jeho výhružky, že tam bude klidně stát celej den, že má času dost. Při tý představě sem radši otevřela. ,,Promiň Suz, choval sem se jako idiot…Mrzí mě to, nevěděl sem, že ti tím ublížim…´´ spustil hned, jak sem se objevila za dveřma. ,,Fajn…´´ odpověděla sem mu na omluvu a znova sem dveře zabouchla. ,,Musíš mě pořád tak ponižovat???´´ ozval se za dveřma a na mě přišel další navál vzteku. ,,Já že tě ponižuju???´´ křikla sem, když sem otevřela dveře. ,,Co si o sobě vůbec myslíš?? Nakecáš mi bůh ví co, abys mě dostal do postele a pak přijdeš s jednim debilním promiň a myslíš si, že ti padnu kolem krku nebo co??´´ řvala sem tak, že to zaručeně musel slyšet celej hotel. ,,Nebylo by to špatný…´´ pokusil se o vtip, ale když viděl můj výraz, uvědomil si, že to asi není nejlepší nápad. ,,Jdi do hajzlu…´´ definitivně sem zavřela dveře a rozhodla sem se, že už je neotevřu, ať si tam stojí jak dlouho chce. ,,Máš sbaleno??´´vlítnul táta do pokoje. ,,Neumíš klepat??´´ vyjela sem na něj, až se lek. ,,Promiň…Myslela sem, že…to je jedno…Mám sbaleno, ale dál s váma nejedu, vracim se domů…´´ řekla sem rozhodnutě, protože to pro mě v tuhle chvíli bylo jediný východisko, jak se oprostit od problémů, který sem si tady nadrobila. ,,A to zas jako proč?? Přece si strašně chtěla jet s náma…´´ tátovi zmizelo obočí ve vlasech údivem. ,,To sice jo, ale měl si pravdu, tady nemám ani čas ani klid na učení a já bych tu maturitu ráda udělala.´´ vyklopila sem ze sebe jedinou smysluplnou výmluvu, která mě v tu chvíli napadla. I když táta věděl, že v tom je daleko víc než jen maturita, nevyptával se a souhlasil. Asi za dvě hodiny sem nasedla na letadlo, který mi táta zařídil a večer už sem odpočívala ve svý posteli, u sebe doma a ve svým rodným městě. Jaký to pak bylo zjištění, že ten odjezd všechno ještě zhoršil. Nedokázala sem myslet na nic jinýho, než na to jak to tam beze mě zvládaj a s těma myšlenkama přišel i Tom. Nemohla sem z hlavy dostat scény z naší společný noci, ač sem si v tu chvíli nepřála nic jinýho. Rozhodla sem se, že ráno půjdu do školy, aspoň mě to donutí se učit a přijdu na jiný myšlenky. Ráno, když sem přišla do školy, čekalo mě překvápko. Kolem mě se sbíhali úplně cizí holky, který jedna přes druhou řvali a vyptávali se na kluky. ,,Nic nevim, najděte si to na netu…´´ zuřila sem, že ani tady nemám klid a snažila sem se prorvat do třídy. Když se mi to po půl hodině konečně povedlo, lidi ze třídy mě pro změnu zasypávali otázkami co tam jako dělám. ,,Dejte mi všichni pokoj jasný…´´ zařvala sem a všem spadla hubu až na podlahu. Zaplula sem do poslední lavice a bezmyšlenkovitě sem civěla z okna. ,,Rothová…vy tady snad spíte??´´ probudil mě až jekot učitelky. ,,Já…já…´´ koktala sem a vůbec sem netušila, která bije. ,,Už na vás dobu mluvim a vy jen koukáte z okna a absolutně nevnímáte.´´ stála u mojí lavice a nervózně klepala nohou. ,,Promiňte já…já sem se trochu zamyslela.´´ moc dobře sem věděla, že mě bude zkoušet u maturity, takže sem radši držela hubu a posypala sem si hlavu popelem, ač mi to bylo silně proti srsti. ,,Určitě ste přemýšlela o překladu funkce třecí spojky…Tak nám to povězte..Japak to bude vypadat…´´ ,,Nevím…´´ ani sem se nepokoušela nad tím přemejšlet, páč sem ani neměla páru jak se řekne třecí spojka.

,Co-co je?´´ nechápala sem, co to dělá. Njn alkohol. Reklama ,,Nic…Líbíš se mi, tak sem rád, že sme uvízli…´´ přitisknul mě ke zdi a opřel se o mě. ,,Ale to už není vt…´´umlčel mě, když jeho rty přistáli na mých. Chvilku sem byla v šoku, ale hned sem se z toho vzpamatoval, ovšem místo toho, abych ho od sebe odstračila, sem mu omotala ruce kolem krku a tiskla sem se k němu. Vznikla z toho vášnivá líbačka. ,,Zmáčkni už ten zvonek…´´řekl Tom a já zas nepobrala co po mě chce. Nejdřív že ne, teď zas že jo, kdo se v tom má vyznat. ,,Máš pokoj pro sebe??´´ zeptal sem a mě už konečně docvaklo kam tím míří. Usmála sem se a zmačkla zvonek. Během 10 minut se dal výtah zase do provozu. Vstoupili sme v pátým patře a mazali si to rovnou ke mně do pokoje. ,,Sem o tobě slyšela, že seš děsnej sukničkář…´´ ušklíbla sem se a hledala sem klíče v kabelce. ,,Není možný…Bejval sem takovej, ale sex na jednu noc mě už přestal bavit. Hledám něco víc…´´ ujišťoval mě Tom a přitom mě líbal zezadu na krku. Konečně sme byli u mě v pokoji a okamžitě sme se přesunuli do ložnice. Cetou z nás spadalo veškerý oblečení, takže do postele sme dopadli úplně nahý… ,,Seš krásná…´´ konstatoval Tom, když si mě prohlížel. Ještě že byla tma, a že neviděl jak sem červená. ,,Chci tě…´´ zašeptala sem mu na oplátku do ucha. Tom se usmál a na nic nečekal. ,,Seš úžasná…´´ oddychoval a ležel vedle mě. ,,Ty taky….´´ usmála sem se. Ale Tom udělal něco, co sem nečekala. Vstal z postele a začal se oblíkat. ,,Kam jdeš??´´ptala sem se nechápavě. ,,K sobě…´´řekl stručně. Koukala sem na něj jak péro z gauče. ,,Dík Suz…Už sem to potřeboval…Dobrou noc…´´ řekl jakoby se nechumelilo a já tam seděla jak opařená. ,,Cože?? To nemyslíš vážně…Neříkal si náhodou, jak už tě sex na jednu noc nebaví??´´ vyjela sem na něj. ,,Suz nedělej scény…Mluvil ze mě alkohol. Hele, bylo to fajn, ale zapomenem na to jo…Dobrou noc…´´ řekl a odešel. Z očí se mi okamžitě spustili slzy. Oukej asi se nestalo nic hroznýho, ale zamrzelo to. Po tomhle večeru se mi Tom začínal líbit čím dál víc a začala sem k němu i malililičko něco cejtit, ale nečekala sem, že mě takhle zklame. Sama sem nechápala proč to tak bolí…. Ráno mě budil táta ať jdu na snídani, ale odmítla sem. Nechtěla sem sedět s Tomem u stolu a dělat, že se nic nestalo. Během noci sem si všechno srovnala v hlavě a z toho poblouznění se stala krutá nenávist. Chvíli na to za mnou přišel Bill. ,,Je ti dobře??´´ ptal se, když mě viděl ležet v posteli s oteklýma očima. ,,Nech mě bejt…´´ prskla sem. Byla sem na něj hnusná a neměla sem proč, přece za nic nemůže, ale nedokázala sem se ovládnout. Měla sem strašnej vztek. ,,Co se stalo, nebuď protivná…´´ nenechal se odbít. ,,Zeptej se svýho bratříčka co se stalo, mile rád ti to poví…´´ zavrčela sem. ,,Ne Suzie, řekni že to není pravda…Že ses s ním nevyspala…´´chytil se Bill za hlavu a mě to v tu chvíli přišlo, že mi to vyčítá. ,,Co je tobě do toho??´´ vyjela sem po něm. ,,Máš pravdu, vůbec nic… Jen sem nevěřil, že bys byla tak blbá a naletěla mu…´´ začal bejt hnusnej i on. ,,Co tím chceš říct??´´ řvala sem.

Celej den sme strávili v hale, kde kluci už od rána zkoušeli, zvukaři upravovali aparaturu a já sem dávala dohromady klukům věci, který si na koncert oblečou. Nejhorší byly Billovy. Celej koncert měl odehrát v androickým kostýmu a chvilku mě trvalo, než sem pochopila jak co patří a co bylo horší, navlíknout ho do toho. Reklama Musim říct, že když sem se během koncertu přesunula ze zákulisí do haly a zaposlouchala se do tý hudby, musela sem uznat, že vůbec nejsou špatný a uměj udělat super atmosféru. Asi po hodině kmoncert skončil a mě čekala další práce. Sbalit klukům věci a zase všechno dopravit do hotelu. Když sem si připustila, že tohle mám na starost celý turné, bylo mi z toho špatně. ,,Tak co?? Jaký sme byli??´´ ptali se kluci, když už sme v klidu seděli u večeře po vyčerpávájícím koncertu a podepisování všeljakej blbostí, co si ty holky přinesly sebou. ,,Fakt dobrý…smekám…´´ přiznala sem, že se mi ta show opravdu líbila. ,,Fakt??´´ Tomovi zmizelo obočí ve vlasech údivem. ,,JJ…a važte si toho, moc často nechválim…´´ usmála sem se a věnovala se pizze. Stejně to probíhalo i následující dny, akorát s tím rozdílem, že sem se s klukama fakt sblížila. Měla sem pocit, jako bych s nima byla od začátku jejich kariéry. Stali se z nás fakt dobrý kamarádi. I ze mě a Toma, ač bych to nikdy neřekla. Sice sme si na začátku nějak nemohli přijít na chuť, musim uznat, že na první dojem se nemá dát. Je to fajn kluk, i když mě občas vytáčí těma svýma keca a hvězdnýma manýrama. Další den to probíhalo opět stejně a beze změny, až na to, že se v hotelu zůstávalo přes noc, mezi koncertama byly dva volný dny. Přece jenom celý turné je trochu nátlak na psychiku nejen kapely ale i celýho týmu. Rozhodli sme se, že něco podniknem… ,,Jdeš s náma??´´ ptala sem se táty, když sme se všichni chystali někam vyrazit. ,,Ne běžte sami, nikam se mi nechce…´´ řekl a dal mi nějaký prachy. Kluci už na mě čekali dole na recepci, obklopený snad 20 gorilama. Asi si nezvyknu na to, že choděj všude s náma. Dokonce i když jdu někam sama, tak jde někdo ze security se mnou. Táta říká, že už fanynky začínají zkoumat kdo vlastně sem a co dělám v blízkosti kluků. Říká, že to není bezpečný, že všechny fanynky nejsou jen uřvaný nány, ale sou i fanatičky. ,,Kam jdem??´´ ptala sem se hned, jak sem dorazila za klukama. ,,Nejdřív někam na jídlo…´´ oznámili mi kluci jejich plán a šlo se do jedný z nejdražších restaurací ve městě. ,,Ty vole…´´ vypadlo ze mě, když sme vešli dovnitř. V takovým luxusu sem ještě nebyla, ale kluci vypadali, že je to pro ně běžný. Další věc co mě zarazila byli příbory na stole. Bylo jich tam snad tisíc a já sem si připadala jak Julia Roberts, když ji v Pretty woman vzal Richarg Gere na tu večeři :D ,,V klidu, taky s tím neumim…´´ drbnul do mě Tom, když viděl moje zděšení, takže sme všechny chody jedli jedním příborem. Teda jako každej svým, ale bytek sme nechali ležet tak, kde je. Bill chvilkama dělala, že nás nezná, protože si na nějaký to vystupování docela potrpí. Georg s Gustavem nás po večeři opustili. Nejsou takový živli jako já s dvojčata a zavrhli náš plán, jít se někam pobavit. Prej, že sou utahaný, tak se nechali odvíst na hotel. My sme zas jeli směrem k nějakýmu baru. Mohlo mě napadnout, že kluci nebudou chtít jít jen tak někam, takže sme vystoupili před barem, do kterýho bych normálně asi nevkročila. Vešli sme dovnitř a já se začala rozhlížet po nějakým volným stolem, ale kluci kroutili hlavou jako, že ne. Sice sem to nechápala, ale budiž, poslechla sem je. Chvilku na to k nám dorazil nějakej cápek, nejspíš z obsluhy a vedl nás barem někam do zadu, do nějaký místnosti, který byla fialově osvětlená a všude byli pohovky z bílý kůže a skleněný stoly. ,,Chápej, my si nemůžeme dovolit, aby nás paparazzi fotili během turné někde v baru a navíc se chceme vyvarovat nějakým histerickým fanynkám…´´ objasňoval mi Bill situaci a musela sem mu dát za pravdu. ,,Co to bude??´´ ptal se číšník a přes hlasitou hudbu ho nebylo skoro slyšet. ,,Dejte nám láhev šampaňského a jahody…´´ řekl Tom a Bill přikyvoval. ,,Dáš si něco jinýho??´´ ptal se a otočil se na mě. ,,Ne ne, napiju se s váma…´´ odsouhlasila sem výběr. ,,Něco slavíme??´´ zeptala sem se pro jistotu, protože sem šáňo jen tak nikdy nepila. ,,Ne…Jenže mi jinačí alkohol moc nepijem…´´řekl Bill a chvilku na to už sme do sebe cpali jahody v takovým tempu, že nám je nestačili nosit. Šáňa taky ubývalo, ale přibývala dobrá nálada a mě chuť tancovat. Hráli tam moc dobře. ,,Poď pařit…´´ tahala sem Billa ze sedačky, ale asi nebyl ještě dost opilej na to, aby se se mnou hejbal do rytmu.