FF by Suzie Hirsch - Osudový turnaj II

Lehla sem si na postel kde sem dřív spala s Tomem,najednou mi přišla hrozně velká…Před očima se mi přehrávali všechny scény s Tomem,všechno co sem s nim prožila v tomhle pokoji a pak sem si vzpomněla na náš poslední rozhovor,teda vlastně spíš hádku.Jak sem ho mohla nechat odejít?Kdybych se nenechala ovládnout tou touhou po ,,slávě´´ mohla bych tady teď bejt s ním…Ale ne…Já prostě musim všechno zkazit.Jak moc bych ho teď chtěla mít u sebe,strašně moc bych chtěla bejt s ním…Moment,já bych mu mohla napsat,nebo zavolat…Marně sem hledala v mobilu číslo,ale až pak sem si vzpomněla že sem ho vymazala,stejně jako sem chtěla vymazat i vzpomínky.Nejhorší na tom všem je,že měl Tom pravdu a za koho mě teď má?? Ale já to tak nemůžu nechat…Takhle to prostě nemůžu vzdát. Vyskočila sem z postele a začala se oblíkat,bylo mi jedno že je skoro půl noc…Sebrala sem mobila,peníze a rozběhla sem se dolů abych napravila tu největší blbost ve svým životě.,,Kam tak letíš?Zase utíkáš??´´chytil mě Michal u dveří.,,Ne…Míšo já…Udělala sem strašnou blbost a jeden člověk si nezaslouží mít na mě jenom ty špatný vzpomínky…Já se vrátim…´´řekla sem a rozběhla se na nádraží…Zase utíkám pryč,ale s pocitem,že sem konečně dostala rozum…,,Prosim vás jakej vlak jede do Magdeburku??´´ptala sem se nějakýho nádražáka.,,Taky ten jeden do Berlína a tam přesednete na spoj do Magdeburku….´´řekl nádražák a já sem běžela splašit jízdenku a pak sem se usadila ve vlaku. ,,Stanice Berlín….´´ozval se kdosi v rozhlase.Vyletěla sem z vlaku jak raketa a rozběhla sem se k vlaku,kterej se pomalu rozjížděl…. Byli tři hodiny ráno,když sem konečně vystoupila na Magdeburským nádraží….Teď už mi zbývalo jenom najít dům ve kterým Tom bydlí… To se mi podařilo asi po hodinovým bloudění….Stála sem před domem Kaulitzových.Věděla sem že tohle je to nejlepší co teď můžu udělat.Zběsile sem zvonila,ale všude byla tma…Neodradilo mě to a zvonila sem dál.Pak se otevřeli dveře a v nich stál rozespalej černovlasej kluk s naježenýma vlasama…,,Co je?Co chceš???´´řekl a až teď sem si všimla jak je Tomovi podobnej.,,Musim mluvit s Tomem,je to důležitý…´´řekla sem.,,Seš normální,víš kolik je hodin???´´vyjel po mě.,,Já vim,ale je to důležitý…Prosím…´´naléhala sem dál.,,Tak poď,já tě tam zavedu..´´řekla a vedl mě po schodech nahoru.,,Tak tady to je,ale dovnitř s tebou nejdu…jo a upozorňuju tě že spí…´´řekl protivně a šel si znova lehnout.Pomalu sem vešla do jeho pokoje a viděla ho jak sladce spí zachumlanej do deky.Sedla sem si k němu na postel,tak aby se nevzbudil.Dívala sem se jak oddychuje a ve spánku se usmívá…Zajímalo mě co hezkýho se mu zdá…Neudržela sem se,prostě sem ho musela aspoň pohladit po tváři…Jemně sem se ho dotkla,ale Tom se probudil.,,Kdo si?A co tady děláš???´´nadával rozespalej Tom a natahoval se po lampičce.,,Ne nerozsvěcej…Sem někdo kdo tě asi hodně zklamal…´´řekla sem potichu.,,Sisi???´´zeptal se pohotově…,,Jo ta stará Sisi co se do tebe šíleně zamilovala na jednom pitomým turnaji…´´řekla sem trošku provinile.,,Zopakuj to…´´řekl Tom a i přes tu tmu sem viděla že se lehce usmívá.,,Že sem se do tebe zamilovala….´´řekla sem.,,Ne ne,to potom…´´pochopila sem o co mu de.,,Že nebejt toho podělanýho turnaje,tak bych tě neznala….A kvůli blbýmu karate sem tě ztratila….Já …přišla sem se ti omluvit…´´řekla sem.,,Myslíš to vážně?´´zeptal se Tom.,,Jo myslim…Nic pro mě není tak důležitý jako ty…Kašlu na karate,kašlu na titul…Záleží mi jenom na tobě…´´řekla sem znova.Tom mě chytil kolem pasu a stáhnul pod sebe…,,Já věděl že dostaneš rozum…´´usmál se a pohladil mě po tváři…,,takže mi odpouštíš?´´zeptala sem se.,,Vypadám snad na to že bych to nemyslel vážně??´´usmál se a začal mě líbat….Sem strašně ráda že to takhle dopadlo…Řekla sem si že už nikdy se nenechám ničím zblbnout a ztratit tak všechno na čem mi záleží…Jak řekl Tom,kdo chce všechno,nakonec nemá nic…. KONEC

V televizi se objevil Tom se svým bráchou…,,Tom Kaulitz,Bill Kaulitz,Georg Listing a Gustav Schäfer to je Německá kapela Tokio Hotel,která právě rozjíždí turné po Evropě…Po roční pauze fungování se kytarista Tom vrátil ke kapele a prozradil,že už ji nehodlá opustit.Nikdo ale netuší,proč tahle změna….´´na tváři se mi objevil úsměv,možná proto,že ho vidim,ale spíš proto,že nejsem jediná kdo je šťastnej a kdo má úspěch.Z úsměvu byli najednou slzy…Začala sem si uvědomovat že takhle vlastně šťastná nejsem…Sem sama,nikdo tady není od toho aby mě podržel když to nejvíc potřebuju….Proč sem vlastně odešla?Co mi chybělo….Tom měl pravdu,chtěla sem víc než sem mohla mít a taky měl pravdu v tom že nakonec nebudu mít nic,stejně jako teď.Litovala sem všeho co sem řekla Tomovi a všem,strašně moc bych chtěla vrátit čas,ale vim že to co sem udělal se odpustit nedá…,,Chybíš mi Tome….´´řekla sem a se slzama v očích sem pozorovala rozhovor,ve kterým Tom vypadal tak šťastně a spokojeně.Proč by se měl trápit kvůli tomu,co mu řekla jedna sobecká a rozmazlená koza?? Pomalu ale jistě se ze mě zase stávala ta stará Sisi,pro kterou bylo všechno jako zlej sewn…byla poznamenaná životem a věděla jaký to je,když ji zradí někdo od koho by to nejmíň čekala…Přesně jako to řekl Tom…. ,,Tak už dost….´´řekla sem si,protože sem si konečně přiznala co všechno sem udělala a co všechno bych měla dát do pořádku…. Zaplatila sem účet na hotelu a sedla na spěšnej vlak do ČR.Vystoupila sem přesně tam,kde sem před půl rokem nastupovala s nereálným snem v hlavě.Jak sem si zezačátku myslela že se budu mít líp,tak teď sem zjistila,že to bylo nejhorších 6 měsíců v mým životě. Na jednu stranu sem byla strašně ráda,že sem doma,ale taky sem se strašně bála reakce ostatních na to,že sem tady… S těžkou taškou sem se vydala po ulicích,který se za tu dobu ani trochu nezměnili,až sem se postavila před ty dobře známý dveře.Opatrně sem vyklepanou rukou stiskla zvonek a čekala co se bude dít.Otevřeli se dveře a za nima stála Sára.Vypadal jinak než když sem ji viděla naposled.To těhotenství na ní bylo už pěkně vidět a pochybuju že by si toho Michal a ostatní nevšimli.,,Sisi…´´zašeptala nevěřícně a kápla ji slza na bradu.I když by pro ě Sára mohla bejt cizí,byla to moje nejlepší kamarádka,která sem vždycky říkala všechno.,,Ahoj…´´řekla sem s lehkým ustrašeným úsměvem.,,Lásko kdo to je???´´volal někdo z obýváku a podle hlasu sem poznala Michala…Sára se na mě tázavě podívala…,,Myslím že by ses měl jít podívat sám…´´křikla na něj nazpátek.,,Co??Kdo to….Sisi???´´reagoval stejně jako předtím Sára..,,Ahoj bráško…´´usmála sem se.Sára odešla někam dozadu a já zůstala s Michalem ve dveřích.,,Ty mě ani neobejmeš??´´zeptal se po chvilce ticha Michal a já sem mu vděčně skočila kolem krku.,,Promiň Míšo…Je mi to líto,já nevim co to se mnou bylo…A já…´´,,Mlč už…ukecaná seš pořád stejně….Tak poď k večeři…´´Michal mi vzal tašku a odnesl ji ke mně do pokoje.Čekala sem na něj pod schodama,protože sem měla strašně divnej pocit,najednou se po půl roce objevit u večeře a dělat jako by nic.,,tak na co ještě čekáš??´´ptal se Michal když mě tam viděl stát.,,Když já…´´,,Žádný když já…Deme…´´vzal mě za ruku a táhnu do jídelny.Všechny hlavy od stolu se zvedli a dívali se na mě vyjeveným pohledem.Dívala sem se na dvě prázdný židle na kterých sem sedávala já a Tom.,,Vítej doma broučku…´´přihnala se ke mně máma a začala mě objímat….,,Já…chci se všem omluvit,chovala sem se jako…Ani pro to nemám slova…Tak se nezlobte…´´řekla sem těsně před jídlem…,,Sisi my se na tebe nezlobíme,je to pro tebe životní zkušenost,myslim že seš vyléčila z útěků…´´řekl Michal se smíchem.,,Jo to teda jo…´´řekla sem a pustila se do jídla…. Večer sem seděla se všema v obýváku,ale pak sem už únavou usínala tak sem se rozloučila a šla spát.Přišla sem do svýho pokoje,kterej se mi zdál najednou tak prázdnej…Vždycky když sem se tam vracela,tak sem byla s Tomem a nebo tak na mě čekal,ale najednou tam nikdo nebyl,jenom já….

Plná vzteku sem běžela ulicema a nevšímala sem si toho jak divně po mě všichni koukaj….Běžela sem někam kde bych se mohla schovat před světem,kde můžu bejt sama sebou taková jaká sem a kde nebude nikdo,komu to bude vadit.Nevim proč,ale nějak sem so dostala na vlakový nádraží a nastoupila sem do prvního vlaku,kterej sem zahlídla.Bylo mi jedno kam pojedu,hlavně někam daleko…Sedla sem si do vlaku a únavou a vyčerpáním sem usnula v jednom volným kupé….Probudila mě až nějaká průvodčí,která na mě šprechtila že sme v poslední stanici a že vlak už dál nepokračuje,ať si vystoupim….Jak sem zaslechla Němčinu,zhrozila sem se,bože ještě abych byla v Německu,bylo by tady totiž velký riziko toho,že bych tady mohla potkat Toma a to by mi ještě scházelo.,,Ste v Rakousku,ve Vídni….´´řekla a hned se ptala jestli sem v pořádku…,,V tom nejlepším…´´rozzářili se mi očička…Začnu novej život,do kterýho mi nebude nikdo zasahovat,všechno bude jenom na mě….Strašně sem se na to těšila a jako raketa sem vystřelila z vlaku.Rozhlížela sem se po tom pro mě úplně novým světě,světě plnej volnosti…. První co mě napadlo,bylo sehnat si bydlení…To bude nejdůležitější.V peněžence sem měla kartu od mýho účtu tak sem spěchala zjistit,kolik tam je…2500 eur…To mi na vlastní byt stačit nebude,ale na hotelovej pokoj na pár týdnů určitě…Pak si seženu práci a až si vydělám nějaký prachy,koupim si vlastní byt a pak si otevřu Karate Club…Přece jenom mi bude 18…teda až za půl roku,ale přece….Vybrala sem si jeden hotel,žádnej luxus,ale hlavně celkem levne…5 eur za osobu na noc…Říkala sem si že to není nic moc,ale pro začátek stačí…. Uvelebila sem se na hotelový posteli a dívala sem se do stropu.Tohle sem si přála…Vlastní svět,nikde žádný známí,jenom můj svět… Z toho snění mě probral mobil a na displeji bylo Mišulka volá….Chvilku sem se rozmejšlela,ale hovor nakonec vzala.Přece jenom je to můj brácha a měl by vědět,že sem v pořádku. ,,Prosim?´´řekla sem drsným tónem do sluchátka. ,,Sisi co blbneš okamžitě se vrať domů….´´ ,,Nejde to…´´ ,,Proč ne??´´ ,,Prostě ne…´´ ,,Kde seš???´´ ,,Daleko…´´ ,,Kde???´´ ,,Neřeknu…´´ ,,Sisi nehraj si na dospělou….´´ ,,Sakra já si na nic nehraju,mám svůj svět a sem ráda…Už mi nevolej,ani ty ani nikdo jinej,sem v pořádku a to vám musí stačit….´´ ,,Sisi ne nezavěšuj…´´ Pozdě zavěsila sem a oddávala se tomu sqělýmu pocitu svobody…. Čas běžel,týden utek jako voda a mě se zatím všechno dařilo tak jak sem chtěla.Sehnala sem práci a dokonce sem si stihla zajistit takovej malej kuerz sebeobrany,kterej mi taky vynášel nějaký peníze. Byla sobota a já se zrovna dívala na televizi,když…..

,,Co to děláš??´´vyjela sem po něm,když začal házet svoje věci do tašky.,,Balim nevidíš?´´lhostejně mě odbyl.,,Takže pán se urazil…Tak mi teda řekni kam chceš tady jako jít….´´výsměšně sem dodala.,,Tady nikam…Uvědomil sem si že v Německu mám taky rodinu…A vlastní…Mám tam mámu a dvojče….Moc dlouho sem žil jenom pro tebe a pro karate,ale s tím je konec….Rozhod sem se vynahradit všechno těm,který sem tak zanedbával…Odlítám dneska večer….´´tsss tak fajn…,,Jen si di,já tě k životu nepotřebuju,dokážu se o sebe postarat sama…A věř mi že lituju toho,že sem tě poznala…Tu dobu co sem byla s tebou sem mohla strávit jinak,mohla sem trénovat a bejt nejlepší….´´vlastně kvůli němu sem teď byla diskvalifikovaná.,,No jenom se na sebe podívej…Zase karate,nic jinýho tě nezajímá,ale já nemám zapotřebí se s tebou o tom dohadovat….´´prsknul Tom a hodil si do tašky poslední tričko.,,A co je na tom?Baví mě to a nikdo mi to nemůže zakázat a už vůbec ne ty…Ty,kterej…..VYPADNI….´´vyhodila sem ho.,,Jednou poznáš jaký to je až se na tebe vykašle i ten od kterýho bys to nejmíň čekal…už aby dostal rozum,než aby se nechal komandovat s rozmazlenou a sobeckou kozou….´´řekl Tom a praštil dveřma.,,Ne,jak sem to s ním mohla tak dlouho vydržet?´´říkala sem si plná vzteku.Tak já sem rozmazlená a sobecká??Vzala sem mobil a vymazala z něj Tomovo číslo,zničila sem všechny naše společný fotky a všechno co by mi jen maličko připomnělo Toma.Už s ním nechci mít nikdy nic společnýho. ,,Můžeš mi říct co si to zase udělala??´´přilítnul do pokoje Michal.,,Ježiši co všichni máte…Co zase já???´´vyjela sem po něm.Poslední dobou za všechno můžu já,jako kdyby tady nebyl nikdo jinej.,,Vyhodila si Toma….´´řval na mě Michal tak jako nikdy.,,Ne nevyhodila,odešel sám a navíc co ti je do toho?´´nechápala sem proč tak vyvádí….Aspoň se teď bude moct věnovat zase jenom mě a příští rok to všem natřu….,,Jak co mi je do toho??Uvědomuješ si vůbec co si udělala???Zničila si tím tým…Byl to nejlepší člen a ty ho kvůli jedný blbosti pošleš znova do Německa….Co se to s tebou sakra děje?Seš nesnesitelná…Laskavě se hoď do klidu….´´křičel Michal a prásknul dveřma.Ne tak tohle si líbit nenechám.,,Tak poslouchej mladej,na mě řvát nebudeš….Je ti hovno do toho co dělám nebo co sem udělala.Sem tady ještě já a sem stejně dobrá jako on,dokonce sem lepší tak o co ti do prdele de???´´řvala sem na celej baráka všichni obyvatelé našeho domu se shromáždili kolem nás,takže uprostřed kruhu sem stála já a Michal a ječeli sme na sebe a kolem byli rodiče a Sára.,,Podívej se na sebe jak ses změnila…Hraješ si na něco co nejseš,chceš aby s tebou každej jednal jako s dospělou,zatímco ty seš jenom malej smrad,kterýmu stoupl talent do hlavy…K čemu ti je nadání když nemáš čím uvažovat….Jeden titul z tebe udělal někoho úplně jinýho,jinou osobu,která se projevila před několika málo hodinama…ještě před 72 hodinama si byla ještě ta stará sqělá Sisi a teď???´´v jeho hlase byla cejtit slabost a lítost.Kolikrát mi tlouk do hlavy že jenom ty silný přežijou….,,Lidi se mění no a co???já si můžu dělat co chci…Ty jenom závidíš…Závidíš mi to co mám,závidíš že sem nadanější než ty….Že mám na to,abych to dotáhla dál než ty…To tě žere….Tak si to sakra přiznej ty slabochu…´´zařvala sem a na tváři sem měla v tu chvíli obtisk Michalovi ruky…,,Ty si mě uhodil…´´řekla sem vylekaně a držela sem se za tvář.,,nechtěl sem,ale řekla sis o to…´´řekl Michal a nevypadal na to že se mi hned bude omlouvat.,?já??Tím že sem řekla pravdu???´´nechápala sem.,,padej do svýho pokoje a vylez až poznáš kdo vlastně seš…Jestli ten parchant nebo naše Sisi….Tak běž….´´zařval na mě…Uraženě sem se otočila a odešla.Ne,tohle přehnal,tohle byla moc…Já tohle trpět nebudu….. Vzala sem svojí tašku na tréninky,dala do ní jenom nejdůležitější věci jako je kimono,náhradní oblečení a peníze.Otevřela sem okno a tašku vyhodila ven…Než sem vyskočila napsala sem na papírek…,,NEHLEDEJTE MĚ…SEM PROSTĚ NEPATŘIM….´´ Pak už sem se naposled rozhlídla po pokoji a vyběhla pryč.

,,A ty si myslíš že bych tě tady nechal samotinkou…Teda ty máš nápady….´´řekl s těží Tom.Zvedla sem svojí uslzenou hlavu z Tomova hrudníku a nevěřícně se na něj podívala. Reklama ,,Tome….Já to věděla…´´usmívala sem se.,,To ta tvoje facka…Ta mě dokonale probrala….´´usmál se Tom a zvednul se ze země.,,Co???Dyť máš mít zlomenej obratel a poškozenou míchu…´´teda teď sem si myslela že ze mě dělaj debila.,,A kde bych k tomu asi tak přišel nevíš???By si mi teda přála věci…..´´nic sem nechápala,nic sem neřekla jenom sem tam stála a nechápavě koukala….,,Poď ke mně ty trdlo moje…´´objal mě Tom.,,Co má tohle všechno znamenat???´´fňukala sem mu do kimona.,,Jak si mi povídala o tom snu,tak mě napadlo,že by nebyla špatný poznat tvojí reakci kdyby se to doopravdy stalo…´´usmál se Tom.,,Takže…Takže vy ste to jenom hráli???´´vyděšeně sem se na něj podívala.,,No vlastně jo…´´usmála se Tom.,,Ty idiote…´´zařvala sem na něj a vrazila mu facku.,,To fakt vtipný nebylo…´´rozběhla sem se zpátky do hotelu…Tohle není možný že by Tom přišel na takovou hovadinu.Já kvůli němu umírala strachy a on se celou dobu dobře bavil…Ne,tímhle u mě skončil. Doběhla sem na hotel a padla a postel….Vztah,titul,mistrovství….všechno je v háji,tohle Tomovi neodpustim že si hrál na mrtvýho,jenom proto,aby vyzkoušel moji reakci…Sem si myslela že už z těch blbých pubertálních vtipů vyrost,ale ne…Tělesně možná,ale jeho psychika právě prožívá opožděnou zamrzlou pubertu. ,,Sisi???´´vešel do pokoje Michal.,,Di někam…´´sykla sem.,,No ták,to měla bejt jenom sranda,nevěděli sme že to vezmeš takhle??´´bránil se Michal.,,Jak takhle??´´řvala sem po něm a do pokoje vešel tom.,,A ty mi taky nechoď na oči.´´sykla sem a zamkla se v koupelně.,,Sisi no tak otevři….Pusť mě dovnitř….´´škemral Tom za dveřma.,,Ne..´´řekla sem a schválně zapla sprchu abych ho nemusela poslouchat.,,No tak dělej já vim že se nesprchuješ…´´i přes tu sprchu sem ho slyšela.Tak sem teda odemkla.,,Promiň mi to….Měla to bejt fakt jenom sranda….´´omlouval se Tom,ale mě to v tu chvíli přišlo jako něco neodpustitelnýho.Hrát si na mrtvýho,to je přece blbost.,,Ani nevíš jakej sem o tebe měla strach…´´řekla sem naštvaně.,,Já vim,už proto sem to neměl dělat….nezlob se…´´nahodil psí očka a myslel si že mě tím dostane,ale na to sem byla až moc naštvaná.,,Tome,kvůli tobě a tvýmu blbýmu nápadu je pro nás celý mistrovství jenom sen,všechno je pryč….´´to je možná to co mě mrzelo nejvíc…Všechna ta snaha…Všechno to úsilí,všechno bylo zbytečný…,,Já vim,ale příští rok je mistrovství zase…´´sanžil se mě uklidnit.,,Jo ale co letošek…Docela mi na tom záleželo…´´chovala sem se jak hysterka,ale měla sem příšernej vztek.,,Já vim,ale nemůžeš mít všechno….Změnila si se….´´ha to teda říká ten pravej….,,Ne,já sem pořád stejná,akorát si umim stát za svým…´´řekla sem uraženě a odešla z koupelny,tohle prostě nebudu poslouchat.Druhej den kolem večera sme letěli zpátky domů.S Tomem sem nepromluvila,i když on se snažil…Vztek byl prostě větší….,,Ahoooj,tak jak ste dopadli???´´volala máma hned ze dveří….Neodpověděla sem jí na pozdrav a hned sem šla do pokoje.,,Sisi mohla si říct aspoň čau…´´řekl Tom když přišel na horu do našeho společnýho pokoje.Od tý doby co se k nám nastěhoval bydlí se mnou.Teda ze začátku bydlel u Michala,ale to je teď fuk….,,Hmm ´´řekla sem lhostejně.,,Už to přeháníš…já vim že sem udělal blbost a lituju toho,omluvil sem se ti a ty se chováš jak rozmazlenej fracek….´´fajn takže já sem fracek….,,Jasně a co seš potom ty???Já debil dřela jako kůň jenom proto,abych si zase sbalila věci a jela domů,protože sem si nechala zkazit celej turnaj jedním sobeckým blbečkem,kterej se náramně bavil tím že sem o něj měla strach…´´řvala sem po něm tak,že to zaručeně muselo bejt slyšet až dole.,,Já že sem sobeckej?Podívej se na sebe…Vyvádíš protože si nezískala titul,ale já taky ne a nedělám z toho takovou tragédii…Připadá mi že už ti sem úplně volnej…Že znova žiješ jenom pro karate a na ostatní kašleš….Já tě nechápu,myslel sem že nám je spolu dobře,ale teď vidim jaká doopravdy seš….Chceš všechno,i to co nemůžeš mít….Chceš všechny ovládat aby poslouchali a dělali jenom to co chceš,ale říkám ti….Nikdo nemůže mít všechno….A kdo chce všechno…Nakonec nemá nic…..´´řekl Tom a otevřel dveře od skříně….

….sem zahlídla tu dobře známou tvář…Byla tam ta francouzská mrcha,co mi před rokem chtěla sebrat Toma….Ten viděl že sem si ji všimla a že sem chtěla jít za ní,tak mě vzal za ruku a přitisknul k sobě.,,Kašli na ní….Co bylo,bylo…´´šeptal mi Tom.,,Tome slib mi že se to nebude opakovat,že už nebudu muset trpět…Kvůli ní….´´prosila sem.,,Blázínku,to víš že ne…Já tě miluju…´´řekl Tom a šli sme hledat nějaký volný místo,kam by se eventuelně dalo sednout.Viděla nás a na tváři se jí objevil úšklebek… ,,Dovolte abych vás tady přivítal….bla bla bla…´´pořadatelé měli takový ty uvítací kecy,ze kterých si pamatuju jenom začátek,protože sme s Tomem měli na práci něco důležitějšího…=) ,,A teď bych rád přivítal tady u mikrofonu loňské vítěze,aby nám řekli pár slov….´´ozval se ten chlápek,ale my sme ho tak nějak zapomněli vnímat a dál se věnovali něčemu úplně jinýmu.Všichni se otočili na nás a čuměli.,,Ehm…No koukám že od loňska se nic nezměnilo….Sisi Hirschová a Tom Kaulitz…´´probralo nás to,když sme slyšeli svoje méne a zmateně sme se rozhlíželi a když sme viděli ty culící se tváře a Michalův vražednej výraz,všechno nám došlo.,,Tak prosíme Sisi,Toma a jejich trenéra,aby přišli sem a něco nám k letošnímu turnaji řekli.´´co-cože?Já a mluvit jo…Mno potěš… První začal blábolit Míša.,,Tak na začátek bych chtěl poděkovat pořadatelům a sponzorům,že máme tu čest tady vůbec soutěžit.Před několika lety sem tady takhle stál jako vítěz a už v tu chvíli sem věděl že je čas skončit.Vždycky se má končit v největším úspěchu,ale už tehdy sem věděl že tady jednou budu stát.Byl to takovej můj sen stát tady ne jako něčí soupeř,ale jako trenér.Loni se mi ten sen splnil,když sem viděl svoji mladší sestru tady stát s medailí na krku…Byl to pro mě splněný sen.Sisi…Děkuju,že si mi ho pomohla splnit a chci aby si věděla že tě mám moc rád….Všem přeju mnoho úspěchů….´´řekl Michla a podíval se na mě.Tohle bych od něj nečekala…S úsměvem mi podával mikrofon.,,Já…já…´´začala sem strašně koktala a Tom mě chytil za ruku abych se aspoň trochu uklidnila.,,Pro mě je hrozně těžký tady teď mluvit a….Chci jenom říct,že já děkuju všem co stáli při mně,jak loni,tak po celej život a těm co při mně stát budou ať se stane cokoliv….Myslim si,že každý z vás co tady teď sedí má na to,aby si splnil sen…Stačí si jenom za tím snem jít a mít kolem sebe lidi co vás podrží…Hodně štěstí….´´předala sem štafetu Tomovi.,,Nevim co bych teď měl říct,mě se sen splnil a můj poklad stojí vedle mě,ale přeju všem co touží po něčem pro ostatní nedosažitelném,hodně úspěchů a pevnou vůli….´´řekl Tom a šli sme si konečně sednout…,,ježiš ať po mě nikdo nikdy nechce žádný proslovy….´´fňukala sem,protože mi nikdy nebylo hůř než teď.,,No ták,dyť to bylo dobrý…´´uklidňoval mě Tom. ,,Tak a teď malá změna k programu……´´začal znova ten dědula a všichni potichu pozorovali.Tenhle rok to nebude na pláži,což je tak trochu úleva a naštěstí já nebudu proti Tomovi,protože ani jeden by nemoch třískat do toho druhýho…Každej bude mít plno soupeřů,takže každej bude v souboji s každým,kromě lidí ze svýho týmu…. Strávili sme dole ještě asi dvě hodiny než nám rozdali čísla a čas na starty atd…. ,,Du spát,dobrou…´´řekl Tom a pelášil do peřin.,,Hmm du taky….Dobrou…´´řekla sem a šla za Tomem.Přitulila sem se k němu a vzpomínala na loňskej rok,jak sem v týhle posteli spala ještě sama.Usnula sem s úsměvem na rtech,ale sny nebyly tak krásný na to,abych se mohla smát….Zdálo se mi že sme měli s Tomem stejnej čas na zápas a každej sme byli v jiným poli...Dostala sem ránu a spadla sem na záda a dívala se na strop haly.Z toho stropu na mě spadla kapka krve…Nevim kde se tam vzala,ale prostě mi spadla na rameno.Všechno probíhalo hladce,ale já sem cejtila,že to tak není,že se něco stalo….Tomovi….Zdálo se mi,že sem vyběhla z ringu a běžela sem po celým areálu abych ho našla…Byl až v posledním ringu,ležel tam na zemi a kolem něho bylo plno lidí….Přišel ke mně Michal,objímal mě a začal mě utěšovat….,,Je mi to líto Sisi…´´řekl Michal…Pak už nevim,probudila sem se a slzy mi tekli po tvářích.Uklidnila sem se,že to byl jenom sen,protože Tom spokojeně spal vedle mě,ale ten strach byl obrovskej…

,,Hej neviděl někdo moje kimono???´´lítala sem po baráku jak splašená,protože sem ráno našla moji pracně sbalenou tašku napůl rozházenou.,,Máš ho na šňůře….´´řekla máma a já myslela že mě klepne.,,Co??Mami co si to s tím proboha udělala???´´vyváděla sem,páč ho dala do pračky s Tomovým červeným tričkem a moje sněhobílý kimono teď zářilo růžově. ,,Ono se to samo obarvilo…´´bránila se máma a já čím dál víc pěnila…,,Sisi uklidni se,v Berlíně koupíme nový….´´konejšil mě Michal než sem skočila mámě po krku.Neska sem měla fakt blbou nályadu a při představě tý deprimující cesty letadlem se mi dělalo zle. ,,Nasedat nebo nám to uletí!!!!´´volal Tom od auta a já se samozřejmě doloudala jako poslední.Když sme konečně všichni naskákali do auto,vyrazilo se směr letiště a já během tý 5ti minutový cesty stačila usnout Tomovi na klíně.,,Beruško…´´budil mě Tom.,,Hm….Tohle je lepší probuzení než ráno….´´usmála sem se a jemňoučce ho políbila.,,Nechte si to na hotel,kdo se na to má furt dívat.´´rejpnul si Michal.,,Tak je nech…´´zastala se nás Sára,ale to už sme zas museli vystupovat.Kuwa takýho pohybu hned po ránu. ,,Hej,jakto že nesedim se Sisi???´´vyváděl Tom v letadle,páč ho někdo posadil k Michaloj…,,Hej brácha vystřel tam sedim já….´´houkla sem na Michala a sedla sem si k Tomovi.,,To je lepší…´´začal pištět…,,No nevim co je na tom lepšího,protože jak znám Sisi tak stejně usne…´´zchladil ho Michal.Tak sem asi nebyla jediná kdo zrovna vstal špatnou nohou.Tomovi okamžitě ztuhnul úsměv a mě se začali klížit oči.Během několika minut sem mu spala na rameni.,,Fuj ty prase nadržený….´´řvala sem ze spaní tak,že se všichni nějak podezřele dívali na Toma,že mě radši probudil.,,kam deš??ptal se Tom když sem se zvedala ze sedadla.,,na záchod,hned sem zpátky…´´ujistila sem ho a šla,ale ne,to by nebyl Tom aby ho nenapadla nějaká střeštěnost…Vstal a šel za mnou….,,Kampak pane Kaulitz…´´vtáhla sem ho sebou.,,Za takovou mladou slečnou co mi právě odešla…´´usmál se a začal mě líbat.To pokračovalo ve svlíkání,ale…,,Prosíme pár,který se zamkl na dámských toaletách,aby opustil tento prostor a usadil se zpět na svá místa….´´ajaj.,,To bylo asi na nás co?´´zeptala sem se pištivým hláskem?,,no řek bych že jo…´´usmál se Tom.Tak sme se teda oblíkli a šli si sednout.Přitom sme pozorovali ty pohledy o po nás ostatní házeli.,,Ježiš to je zlej sen.Tam ste byli vy dva???´´zeptal se nervní Michal.,,No….mě se něco zamotalo do dredů,tak mě to Sisi pomáhala vyndat…´´lhal Tom,ale nikdo mu to nežral.,,Fakt?Tak proč máš rozepnutej poklopec a Sisi naruby tričko…´´usmála se Sára a já s Tomem sme byli rudý až na prdeli.,,Ehm…no mi to…Sme zkoušeli jestli je tady stav beztíže,akorát sme se báli že spadne,tak sme to zkoušeli s oblečním…´´plácla sem první blbost co mě napadla a jaksi sem nepočítala s tím,že tom s Míšou se smíchy skácej na zem.,,Ne tak blbou výmluvu sem ještě neslyšel….´´tlemil se Michal.,,no jo,každej nemůže bejt tak inteligentní jako ty…Ale mezi náma.Seš při tom taky dost hlučnej…minule sme kvůli vám s Tomem nemohli usnout…´´rejpla sem si a radši sme všichni spadli do sedaček.Ale do konce letui sme se pořád něčemu tlemili a mě i Michalovi se zlepšila nálada.Něco přece jenom bude na tom že sme sourozenci.nakonec ten let nebyl zase tak špatnej… ,,Míšo v jakým sme hotelu???´´ptala sem se.,,V tom co minule….´´řekl stručně.Takže všichni se odebrali na hotel a já sem si šla vybrat nový kimona,páč sem tam nechtěla bejt za krypla v růžovým. ,,No to ti to trvalo…Máte poslední zkoušku a letos bude dole v restauračce nějaký dělení do skupin….´´vysvětloval Michal,když sem dorazila na hotel…. Převlíkla sem se a šla s Tomem dolů…Když sme otevřeli dveře bylo tam už plno,ale i přes tu spustu lidí sem zahlídla…..

Není to tak dlouho co sem seděla v pokoji a v hlavě sem si dávala dohromady něco úplně novýho,co ještě nikdo nepsal a nakonec z toho vznikl Osudovej turnaj.Nepřišlo mi to jako nějaký veledílo bo tak něco,ale několik nejmenovaných osob mi od zveřejnění posledního dílu pořád psalo maily a prosilo o pokračovaní....Neska sem konečně našla chvilku pro sebe,když byl klid a nikdo po mě nic nechtěla a konečně sem se k tomu pokračování dostala...Tak tady je první díl...Papa vaše Sisi Reklama OSUDOVÝ TURNAJ 2 1.díl ,,Neeeeeeeee….´´řvala sem po tom,co mě milovanej Tomík vykopal z postele upe nehorázným způsobem.,,Ale jo puso,vstávat,bo tě Michal přijde vzbudit jiným způsobem…´´vyhrožoval Tom.No při představě že na mě spadne 70 kilovej kolos sem se radši dobrovolně zvedla. ,,Heh Tome zbyde tam na mě něco?´´ptala sem se svýho zlatíčka,když se při snídani cpal jak nevim co.,,Mládeži na zejtra je plánovanej odjezd do Německa….´´volal Michal z obýváku. Je to přesně rok co sme se s Tomem seznámili,za trochu,jak bych to řekla,nevšedních okolností.(KDO ČETL PRVNÍ ŘADU VÍ,ŽE TO BYLO MISTROVSTVÍ SVĚTA JUNIORŮ A KARATE)Vim že se během toho roku stalo strašně moc věcí ale sem ráda že se staly.Kdo ví co by bylo,kdyby Tom neměl tolik úsilí a nedokázal mě přesvědčit…Kdo ví co by bylo kdybych tenkrát nešla na ten trénink a byla bych úplně jinde,když se to stalo.nebejt Toma a Michala tak sem teď nemusela sedět tady v kuchyni s nima. ,,Z vás dvou tam udou mít fakt radost….´´culil se Michal a měl co dělat aby se vyhnul náletu Nesquiku. ,,Tak vy dva my letíme,takže ve tři v tělocvičně…´´řekla Sára a už táhla Michala kamsi dopryč.,,Heh stejně budu lepší….´´začal provokovat Tom.,,Ha tak to bych se aji hádala…´´řekla sem a z legrace do něj šťouchla….,,No neim neim….´´zašklebil se Tom.,,Nejdem do bazénu??..´´navrhovala sem,protože mi přišlo nesmy¨slný dohadovat se o tom,kdo je lepší,když vim že lepší sem já….. ,,No jasně…´´řekl Tom,vzal mě do náruče a rozběh se se mnou na zahradu.,,Pusť mě,páč jestli mě tam hodíš tak si u mě skončil…´´vyhrožovala sem.,,Ale…Na to mě máš až moc ráda…´´šklebil se Tom,protože věděl že má pravdu.,Ne Tomí prosím ne…Aaaaaaaaaaaaaaaa´´válela sem se v šíleně ledový vodě a dívala sem se na nemohoucího Toma,kterej se skácel smíchy na trávník,ale neviděl tu hadici,ze který se najednou valily proudy vody,no najednou…Já se nedivim,když sem čistě náhodou otočila takovým zajímavým kouhoutkem,ale to Tom nemusí vědět.,,ty potvoro….AAAA…´´zařval Tom a hupsnul za mnou do bazénu. ,,jako malý děti…´´křičela máma z okna,páč jí probudil náš řev.Když si vzpomenu na to,jak před rokem vyváděla,když sme přijeli z toho mistráku a Michal se náhodně prokecnul…Jaj teď si Toma nemůže vynachválit.To posloucháme,jak je milej a vychovanej,heh,ale jenom před ní….=) ,,no to je dost,kde se flákáte???´´ptal se Michal,páč sme si spletli hodiny (naše častá výmluva,protože kdyby sme řekli že sme prohlíželi peřiny ze spoda,asi by to nebylo to pravý) a přišli sme místo ve tři o půl pátý…,,Sme to nestihli no…´´bránil nás Tom a já nasadila nevinnej úsměv s tím,že nám to Michal sežere….,,no jasně…Padejte se oba převlíknout a hejbněte zadkem.´´zařval Michal až sem vylítla z kůže.,,Tak hele bráško to že seš staršní neznamená že po mě budeš ječet.Hele laskavě se uklidni.Já vim že seš nervní atd,ale na mě a na Tomovi si zlost vylejvat nebudeš.Já ti taky můžu tady s tím praštit a chtěla bych vidět jak za mě scháníš náhradu….takže bejt tebou držim hubu…´´vyjela sem po něm,protože ty jeho věčný nálady už mi taky lezly krkem.,,Sisi stůj,promiň to sem nechtěl…´´omlouval se Michal.Já se na něj nevydržim dlouho zlobit,tak sem mu poslala vzdušnou pusu a šla se hodit do bílýho a Tom hned cupital za mnou. ,,Tak lidi konec pro dnešek…Ale ne pro tebe Sisi ty si tady ještě půl hodinku odklikuješ….´´řekl Michal a já myslela že ho zaškrtim.,,Co??Proč já???´´protestovala sem.,,Protože si celej trénink prokecala….´´njn to je krutá realita.Letos je to takový jiný.Vim že mě tam nečeká nic novýho a už tolik o ten titul nestojim.Mám Toma a to mi stačí.Teda jediný čeho se bojim že se Tom rozhodne zůstat v Německu.No co,nebránila bych mu,ale vim že by to strašně bolelo. Všichni už odešli domů,ale Tom,Michal a Sára tam zůstali.Tentokrát jede i Sára,jako ošetřovatelka a pomocná trenérka.Nevim jestli sem to už říkala,ale Sára čeká mimiiiii teda vim to zatím jenom já…...Když sem konečně měla odklikováno,šla sem se převlíct a valili sme si to domů….,,Nic lidi,my dem spát,bo zejtra nevstanem…´´řekl Tom a nes mě v náruči do postele,protože sem mu usla na klíně u televize….

vypnout mobilní verzi

Suziehirsch | FF by Suzie Hirsch