Příběh ze záhrobí.. 2
,,Sáro ne…Nechceš nás zabít.Ty nejsi taková…´´křičela sem,ale ozýval se jenom ten smích.Rozhodli sme se,že třeba prozkoumáme celej dům.Rozdělili sme se tak,že já sem šla s Billem nahoru a kluci zůstali dole.Vyšli sme schody a před náma byla dlouhá chodba…Otevřela sem první dveře….Vypadalo to jako dětskej pokoj.Porozlídla sem se tam a vrátila se za Billem na chodbu..Otevřela sem druhý dveře….Nic prázdno…Šla sem teda ke třetím.Před očima se mi promítnul celej ten sen….,,Tady to bylo….´´řekla sem a natahovala ruku ke klice.,,Co tady…co se tady stalo…´´ptal se nechápavě Bill.,,tady ji zabili…Tady v tom pokoji ji ten chlap oběsil.tady vykřikla tu kletbu….´´vysvětlovala sem a otevřela dveře.Jenom sem nakoukla dovnitř,hned sem se otočila a zabořila obličej Billovi do trička.Pevně mě u sebe stisknul.,,To bude dobrý…´´konejšil mě,ale já sem ho pustila a šla dovnitř.Viděla sem provaz a ne něj visela Sára.Teda jenom její tělo…Pak sem si všimla vzkazu na zdi…ZEMŘEŠ!!!TY NEMÁŠ PRÁVO ŽÍT,TAK JAKO TI CO TO UDĚLALI…BUDEŠ UMÍRAT TAK BOLESTIVĚ JAKO JÁ….SMRT RODINĚ BRAUNŮ…Bylo to napsaný krví…Ale čerstvou,ještě stékala po stěně…,,Chce oběť pro svoji pomstu…´´řekla sem.,?Ne Sisi to nesmíš.Nesmíš se nechat zabít bezdůvodně.Sakra vzpamatuj se…´´Bill se mě snažil přesvědčit.,,Sáro proč???Řekni mi co se stalo???Kdo to udělal….´´křičela sem a Bill mě táhnul pryč z toho pokoje…Šli sme do dalších dveří.Vypadalo to jako ložnice.Byla tam velká manželská postel a na ni plno novin a dopisů.Sedla sem si tam a začala se v tom přehrabovat.Našla sem tam deník…Nebylo tam napsaný komu patřil,ale přinesl mi vysvětlení,aspoň částečný.
Reklama
25.11.1939
Dnes přišlo nařízení.Čekali sme ho,ale ne tak brzo…Hans nás ujistil,že to zařídí,byl to náš přítel.Říkám byl,protože je to zrádce.Hans Braun všem zatajil že má sestru Ewu.Ano přesně tak Ewu Braunovou.Jak mohl tajit to že Ewa Braunová je jeho sestra.Nic bych na to neřekla,kdyby Ewa Braunová nebyla to co je….Pak se Hans ještě opovážil přijít s návrhem týkající se naší Sáry….Nenávidim ho…….
Četla sem to nahlas a kapaly mi slzy.,,To není možný,Ewa Braunová není sestra mýho dědy…To ne!!!´´křičela sem.,,Sisi kdo je Ewa Braunová…´´ptal se nic nechápající Bill.,,Ty si nikdy neslyšel o Ewě Braunový???Byla to manželka Hitlera…´´vyjela sem na něj.,,teď už chápu proč mě chce zabít…..Patřim do rodiny Braunů…´´dodala sem ještě.,,Dědo jak si sakra moch???´´ptala sem se.,,A co udělal???´´ptal se pohotově Bill.,,To on ji zabil…..´´brečela sem.Najednou vedle mě stála Sára…..,,Věděla sem že zjistíš pravdu.Nenávidim tě i celou vaši rodinu….Já se pomstim…..´´smála se Sára.,,Sáro,je mi to líto,ale já za to přece nemůžu….Řekni mi proč si tady???Proč nejsi tam,kam mrtví chodí…..´´ptala sem se.,,Protože sem přísahala že pomstím sebe i svou rodinu….A jen jeden člověk může tu kletbu zrušit….´´syčela Sára…,,A kdo,kdo to je???´´ptala sem se.,,Ty….Jenom ty jediná znáš pravdu a jenom ty máš sílu zjistit co se stalo mým rodičům a bratrům…Ty jediná můžeš přežít a zachránit tak sebe,svou rodinu a všechny v tomhle domě.Najdi je….´´řekla mi Sára.,,Sáro,já je nemůžu najít,když sem zavřená tady….´´snažila sem se ji oblbnout,aby nás pustila ven.,,Tady musíš najít něco,co ti pomůže najít i to ostatní.Když najdeš cestu ven,najdeš i svobodu a život…´´řekla Sára a chtěla něco říct,ale úplně se rozklepala.,,Sáro co se děje???´´ptala sem se vyděšeně.,,Běž,utíkej a hledej,on nechce,abych o tom mluvila,nesmím ti nic říct,běž…Už si blízko….Vysvoboď mě.Prosím.Věřím ti,ty jediná máš tu moc…..´´prosil Sára….Vyběhli sme z pokoje a zabouchli dveře.Pak už byl slyšet jenom křik.Najednou sem ze Sáry neměla strach.Věděla sem,že ji něco nutí,tady být.Že se stalo něco o čem nikdo neví.Někdo má Sáru v moci.Někdo ji nutí,aby zabíjela….Ale kdo???
Vrátili sme se dolů ke klukům,všechno sme jim řekli a hledali sme něco,co nám pomůže.Prohledali sme snad celej dům,ale nic,marně.,,Podívejte se na ně,musela to bejt šťastná rodinka že jo….´´ukazoval Tom v kuchyni na velkou rodinnou fotku na stěně.,,To jo no…´´řekla sem a podívala se na ni.,,Moment,od kdy visej rodinný fotky v kuchyni nad kamnama…´´dodala sem ještě.Kluci se po sobě podívali.Sundala sem tu fotku a viděla sem uvolněný cihly ve zdi….S pomocí kluků sme je vytáhli ven.Byla to nějaká skrš…Strčila sem tam bojácně ruku a vytáhla sem nějakou plechovou skříňku.Otevřela sem ji.bylo tam plno dopisů a dokumentů.Všechno bylo psaný nějakýma šiframa,ale pak sem našla mapu…,,Vyznáš se v tom??´´ptal se Bill.,,Myslim že jo…´´řekla sem potom,co sem si to pořádně prohlídla.,,Teď sme tady a musíme se dostat sem…´´ukazovala sem prstem na mapě.Cíl byl velká jeskyně u srázu za vesnicej…..,,Tak dem…´´řekla sem a kluci už vykopávali dveře….Najednou se rozfoukal vítr a my sme zase stáli na silnici.,,Do hajzlu co teď???´´začal pískat Gustav.,,Klid,tudy tam taky dojdem…´´uklidnila sem ho a všichni sme se rozběhli po silnici…Asi po kilometru sem zahla do lesa a kluci za mnou.,,Teď mě dobře poslouchejte.Kdyby začal zase foukat ten vítr,všichni musíme bejt u sebe a držet se jeden druhýho a hlavně,držet se nějakýho stromu jasný.´´řekla sem klukům a běželo se dál.Doběhli sme ke srázu a potmě sme opatrně lezli do jeskyně….,,Sakra máte někdo zapalovač???´´ptal se pohotově Georg.,,Jasně…´´řekl Tom a hned ho zapálil.,,Ty vole sfoukni to a hned,jinak je po nás…´´vyjela sem na něj,když sem se podívala kolem sebe.,,Co blbneš???´´ptal se Tom,když to sfouknul.,,Všude kolem je střelnej prach….´´upozornila sem ho.Pokračovali sme dál po tmě.Strop se pořád snižoval,takže ke konci sme se jenom plazili.Narazila sem hlavou do zdi.,,Jau…Do prdele…´´zařvala sem a rukama šmátrala po tý zdi.Našla sem tam díru….byla tam průlez,ale byl zaházenej kamenama…..,,Kluci rychle odhazovat…je to tady,tím sem si jistá…´´řekla sem a odhazovali sme kameny.,,Tom ty idiote…´´zařval Georg,protože mu Tom pustil jeden kámen na noho.Asi po deseti minutách už sem prolejzala tím průchodem a ocitla se v docela světlý místnosti….Tam už střelnej prach nebyl a byla tam svíčky…zapálili sme je a viděli něco strašnýho…Byla to hrobka….Na prknech tam leželi tři mrtvý těla….Byly tam cedulky se jmény,,Silvia-matka našich dětí..´´četla sem tabulku u prvního těla.,,Richard-můj nejstarší syn´´četl Bill.,,Peter-nejmladší synáček…´´dočetl Tom.,,Jedno chybí…..´´řekla sem potichu,protože sem konečně všechno pochopila.,,Jak to myslíš,že jedno chybí???´´ptal se Georg.,,Sára měla tátu a ty ho snad někde vidíš???´´vyjela sem na něj.Všem už to došlo.,,Moje rodina je v tom nevině.Ten kdo zabil Sáru,její matku a bratry nebyl Has Braun,ale Sáry táta….´´řekla sem.Všechno se začalo klepat.Najednou vedle mě stála Sára.,,Děkuju Sisi,věděla sem že to dokážeš…Díky vám všem….´´povídala Sára.Objala ě a zmizela.Znova začal foukat vítr,teda bylo mi diný jak v jeskyni může foukat,ale to je jedno.Hlavní je,že sme najednou stáli u opravenýho auta.,,Dokázali sme to….´´vejskala sem a skočila Billovi do náruče.Postupně sem každýho objímala,byla sem štěstím bez sebe.,,Tak konec dobrodružství….Mějte se..Ráda sem vás poznala…´´řekla sem a otáčela se,že půjdu.,,Počkej ještě.To je škoda rozloučit se po tom co sme prožili nemyslíš???´´zastavil mě Bill.,,Je,ale co se dá dělat…Já teď budu hrdě vyprávět,že sem s klukama z Tokio Hotel vysvobodila ducha jedný malý holky.No a vy…Vy budete pokračovat v kariéře….´´řekla sem.,,To je sice pravda,ale co kdyby sme to vyprávěli společně???´´navrhoval Bill.,,A tohle myslíš jak???Přece jenom vy bydlíte na druhým konci Německa….´´nechápala sem.,,To jo,ale teď je tady jeden velkej dům volnej ne?A co kdyby sme teď zkoušeli a bydleli tady???hudba se přece dá dělat všude ne???´´vysvětloval Bill a všem se rozzářili očička.,,Ty seš ale hlavička…Tak teď půjdeme všichni k nám a ráno se můžeme jít podívat na Tokijáckej statek…´´usmála sem se a vedla kluky domů…..
Příběh ze záhrobí
PODZIM 2039
Reklama
,,Sakra,sobota večer a já trčim doma….To je na bednu…´´nadávala sem,protože je první tejden letních prázdnin a zrovna já musim bejt nemocná….Pouštěla sem zrovna nějakej horor když se ozvala rána.Ignorovala sem ji.Každej kdo bydlí u nás ve vesnici je na tohle zvyklej.Abych vám přiblížila situaci tak…Menuju se Sisi a bydlim v jedný malý vesnici,přes kterou se projíždí do Berlína.Kolem sou jenom hluboký lesy a od nás do Berlína je to 250 km.
Před 100 lety tady nebylo tolik domů jako dneska,ale stál tady jeden velkej statek.Teda on tady ještě je,ale prázdnej a zchátralej.Tu noc co se tady změnil život všem co žili byla strašná bouřka….V tom statku žila rodina,která měla dva syny a osmiletou dceru.Nejmladší z těch synů vyběhl ven a pobíhal v bouřce po lese…Celá rodina ho šla hledat.Ale jedinej kdo se vrátil domů byla ta malá holčička.Nikdo neví kam zmizeli její rodiče a sourozenci,ale naživu zůstala jenom ona.Ještě tu noc co se vrátila pronesla kletbu.Ráno ji tam našli oběšenou.Říká se,že existuje jenom jeden člověk,který slyšel tu kletbu….Ten co má na svědomí smrt celé té rodiny….
Já vim že to sou kecy,přece si nemyslíte že tomu budu věřit,tak to ani náhodou….Ale od tý doby se tady dějou divný věci.Z toho statku vycházej divný zvuky,jako by tam někdo něco šoupal po podlaze,nebo mlátěj okenice,ale přitom vítr nefouká.Nebo v oknech lítaj stíny,jako by tam někdo byl a zapaloval oheň.Lidi co sem přijedou třeba na prázky,hned utíkaj domů,ale my už sme na to zvyklý,takže nic zvláštního….Ale zpět k příběhu………………………
Byla sem teda nemocná a pouštěla sem si horor.Slyšela sem tu ránu,ale nevěnovala sem tomu pozornost.Za chvíli přišla ke mně do pokoje máma,že dou s tátou na večeři k nějakej známejm nebo co a že se vrátěj až ráno.Poslechla sem si takový ty věci,že nemám dělat kravál a nemám zlobit atd…,,Konečně klid…´´říkala sem si,když sem slyšela startovat auto před barákem.Sice nechápu proč jedou na druhej konec vesnice autem,ale to je jedno.Dívala sem se na ten horor,ale nějak mě to nebavilo.Mě to teda přišlo jak komedie,než něco u čeho bych se měla bát,tak sem to vypla s tím,že du spát.Za chvili sem byla tuhá,ale zdál se mi divnej sen.Zdálo se mi,že sem byla…jo že sem byla na tom statku.Ale nebyla sem tam sama…Byla tam ta holka a nějakej chlap…Neslyšela sem co ta holka říkala,ale ten chlap ji oslovoval Sáro…Pak ji uhodil…Svázal jí ruce,postavil na nějakou bednu nebo co to bylo a dal jí provaz kolem krku….Pak něco zakřičela,ale nerozuměla sem tomu a pak….Ten chlap odkopnul tu bednu a Sára zůstala bezvládně viset na tom provaze….Probudila sem se celá spocená a ubrečená…,,Pane bože co to bylo???´´říkala sem si,protože ten sen byl tak skutečnej….Chvilku se mi zdálo,že se to opravdu stalo,ale ne v dnešní době.Sára i ten chlap měli takový staromódní oblečení,jako….Pak mi to došlo co to bylo….To nebyl sen,byla to vzpomínka.Vzpomínka na to,co se stalo tu noc,co zmizela celá ta rodina.,,Ne to je blbost…přece je to jenom povídačka…Ale asi sem tady jediná,kdo tomu nevěří….´´okřikla sem se a snažila se ten sen vyhnat z hlavy,ale nešlo to…,,Mě z hlavy nevyženeš…´´slyšela sem kouzelnej dětskej hlas…,,Uvěříš…´´šeptal znova.Dostala sem strach.,,Kdo to je???´´ptala sem se,ale ten hlas se ztrácel a měnil se v andělskej smích.Rozhodla sem se,že půjdu za tím hlasem….Měla sem na sobě sice jenom tričko a kalhotky,páč sem celou dobu ležela v posteli,ale to mi teď bylo srdečně jedno.Ten hlas mě vedl,pořád se ozýval a pak zas bylo ticho…Vedlo mě to po cestě směrem na Berlín,ale pak….Hlas zmizel úplně a já stála sama promrzlá na kost na stupidní cestě…Ale kousek ode mě sem něco zaslechla.Byla to další velká rána,ale ne taková jako před tím.Něco do něčeho narazilo….Za chvíli byly slyšet jenom čtyři nadávající hlasy…,,Georgu ty tupče,málem si tu holku přejel…´´nadával kdosi.Říkala sem si jakou holku,dyť sem bůh ví jak daleko od nich a ani sem neviděla světla od auta.Pak mi to došlo,viděli Sáru….,,Ne to je blbost,Sára je mrtvá,tak jak ji mohli vidět….´´zarazila sem se.Nedalo mi to a šla sem za nima….,,Tohle je ta holka co si viděl???´´ptal se ten Georg…,,Ne to není vona…Tamtý mohlo bejt tak 8 víc ne a tahle vypadá tak na 15…´´řekl takovej dreďák.,,Sorry kluci že rušim,ale co tady tak ječíte???´´ptala sem se opatrně,protože nevypadali na to,že by měli zrovna dobrou náladu.,,No tady Tomovi se zdálo,že na silnici stojí malá holka a trhnu s volantem a celý auto skončilo v příkopě….´´vysvětloval ten Georg.,,Aha a Tom je kdo???´´ptala sem se a muselo to vypadat,že sem naprostej dement.,,Jo sorry,já sem Georg…´´řekl.Pak ukázal na toho dredaře a řek že je to Tom.Pak se tam objevil takovej menší kluk v kšiltce a to byl Gustav…Nakonec z toho auta vylezla taková vysoká holka.Měla fakt super sestřich…,,Já sem Bill…´´představila se a mě spadla čelist.,,Kuwa to není holka???´´vyjekla sem…Všichni se rozchechtali,kromě Billa.,,Ne to je moje dvojče Bill…´´zajíkal se Tom.,?Aha…Tak to sorry,vona je docela tma a já si tě s někým spletla….´´omlouvala sem se a snažila se to nějak zakecat.,,V poho….Hodně lidí si mě s holkou plete…A ty seš kdo???´´ptal se hned Bill.,,No já sem Sisi…´´řekla sem a nevim proč,ale pořád sem čuměla do země….,,Jo Sisi jo???A proč se tady promenáduješ polonahá???´´vydal ze sebe Tom.V tu chvíli sem myslela že tu ruku neudržim a jednu mu vpálim.,,No to je na dlouho….´´řekla sem a naskočila mi husina…,,Hele nechceš pučit něco na sebe???Moje kalhoty by ti byly…´´nabízel se hned Bill.Až teď sem si všimla jak je hubenej.,,No jestli ti to nevadí…´´pípla sem a nechala se táhnout do auta.Bill mi podal nějaký kalhoty a když sem se pro ně natahovala tak sem něco zahlídla….Měli všude Tokio Hotel….,,Ty sou na ně asi hodně ujetý….´´říkala sem si,ale když sem pak viděla pouzdro jedný kytary tak mi to došlo.,,Kuwa já mám na sobě kalhoty Billa z Tokio hotel a sedim v jejich autě…No to mě poser…´´byla sem kapku v šoku,ale z toho mě probral ten smích.Vylezla sem ven a otáčela se na všechny strany a kluci taky…,,Kterej vůl se tak blbě tlemí….´´spustil Georg.,,Drž hubu…´´okřikla sem ho.Tomu spadla čelist,ale mlčel….,,To je Sára…´´šeptala sem…,,jaká Sára…Kde je???´´ptal se nedočkavě Tom.Si asi myslel že je to nějaká buchta nebo co….Vyprávěla sem jim celej ten příběh a taky to,že Sára není Sára,ale jenom její duch…teda aspoň podle mě…,,Já tady nechci umřít…´´začal plašit Bill.,,Všichni umřete!!!!!´´rozkřičel se ten hlas a začal se znova smát…,,Pryč rychle…´´zaječela sem a rozběhla se,aby kluci viděli kam maj jít.Měla sem v plánu vzít je k sobě domů,ale zrada.Rozfoukal se strašnej vítr a mě to zastavilo.Musela sem zavřít oči,protože všude lítalo jehličí a prach a strašně to v očích štípalo.Vítr ustal.Otevřela sem oči a….,,Moment….Kde je ta cesta???´´slyšela sem vyděšenýho Toma.Rozhlížela sem se kolem sebe,ale tam,kde dřív byla silnice a cesta do Berlína byly najednou jenom stromy a hlubokej les…,,Sakra…´´zasyčela sem.,,Hele kluci ta cesta se přece nemohla vypařit,někde tady musí bejt….´´dodala sem a navrhovala,aby sme jí hledali…Šli sme asi hodinu,ale cesta žádná…Pak se zase ozval ten hlas.Všichni sme se na sebe přimáčkli a drželi se jeden druhýho.Dokonce i kluci.Podívali sme se na sebe a všichni sme utíkali…Drželi sme se přitom za ruce tak,že kdyby někdo spadnul,aby ho mohli ty ostatní zvednout….Běželi sme chvilku a pak se před náma objevil ten osudnej statek.Všichni kromě mě a Billa se rozběhli na verandu a hned otvírali dveře.,,Neee to nesmíte…Víte co je tohle za dům???´´rozkřičela sem se na ně.,,Jestli to dobře chápu tak to je ten statek…´´vyštěknul Georg.,,No právě…´´nechápala sem a cejtila jak mi Bill drtí ruku.,,Sisi vzpamatuj se.Po lese nás honí duch mrtví holky a chce nás zabít.Pak se tady objeví statek ve kterým se můžem schovat a ty tady začneš jančit,že tam nemůžem….Máme jenom dvě možnosti.Buď budeme venku a necháme se zabít,nebo můžeme jít dovnitř a mít aspoň nějakou naději…´´řečnil Tom.Já sem ale cejtila že vevnitř nás čeká smrt a nic jinýho.Sára nás chce vyděsit,aby sme se schovali dovnitř aby nás mohla zabít.,,Ne Tome,tohle je přesně to co ona chce….´´snažila sem se ho přesvědčit,ale pozdě…Kluci už vyrazili dveře a šli dovnitř.Já s Billem sme se na sebe podívali a šli pomalu za nima.,,Sakra necourejte se a poďte…Jo a Bille taky sis nemoch vybrat lepší chvíli na cukrování co???´´vyjel na něj Tom,když viděl,že se mě Bill drží za ruku.Ale bohužel ne z lásky,ale ze strachu….Vešli sme dovnitř a dveře se prudce zabouchli.,,Já je nezavřel,já to nebyl…´´panikařil Bill.,,Prosim tě radši mlč…´´okřiknul ho Gustav…Začala sem se rozhlížet kolem.Všude byl starej nábytek pokrytej prachem….Chodila sem po místnosti a zahlídla sem takovej starej cár papíru…Chtěla sem si ho přečíst,už sem se po něm natahovala,ale zastavil mě křik kluků.Otočila sem se a proti mně stála Sára.Měla na sobě sněhově bílý šaty s velkou mašlí…dlouhý tmavě hnědý vlasy měla stažený do úhlednýho drdolu a v ruce měla kudlu…,,Sáro…´´spustila sem opatrně.,,Ty za všechno můžeš…Ty a celá vaše rodina….´´ječela na mě…Bylo mi jí líto.,,Sáro,co se tenkrát stalo???Kam zmizela vaše rodina???´´ptala sem se.Její oči byly mrtvolně prázdný,když slyšela o čem sem začala mluvit zdálo se mi,že se jí zaleskly slzy….,,Víš to…Ukázala sem ti to…Chtěla sem aby to někdo věděl.Někdo kdo nevěří těm povídačkám….Je to přesně sto let…..Já vás nenávidim….Nenávidim vás za to co ste udělali mě a mojí rodině.Proč???Proč sme nemohli žít jako ostatní???Co ste proti nám a všem jako my měli???Co sme vám udělali???´´rozkřičela se Sára a zmizela.Kluci na mě koukali jak na zjevení….,,Co bylo před sto lety???´´ptala sem se…,,Rok 1939….Druhá světová válka…..´´dodala sem.,,Sisi jak se menuješ dál???´´ptal se hned Georg,kterej vypadal že všechno pochopil…,,Sisi Ann Braunová…´´špitla sem po tichu…Georg přemejšlel,ale stejně nic nevymyslel…Vzpomněla sem si na ten list papíru…Otočila sem se na něj a začetla sem se….Bylo to nařízení k převozu do koncentračního tábora v Osvětimi pro Sáru a celou její rodinu…,,Byla to židovka…´´řekla sem a zvedla oči ke klukům.,,Jak tohle sakra víš???´´vyjel na mě Tom.,,Tohle je nařízení k převozu do koncentráku…´´řekla sem a podala mu papír…..Něco zavrzalo.Ale slyšela se to asi jenom já…Podívala sem se na strop..Padal lustr a přímo na Billa.Skočila se na něj a svalila ho k zemi....