Do třídy sem přišla stejně jako včera,hrdě a ruku v ruce s Billem.Celá třída mě nesnášela,už jenom kvůli tomu,že chodim s idolem všech holek ve třídě.Při hodině nám pořád lítali psaníčka na stůl.Některý byly pro mě,některý zase pro Billa,ale četli sme je všechny společně.Hned sme poznali pro koho je jaký.Billovi chodili většinou vzkazy typu:Miluju tě...nebo Chci tě...Pro mě většinou bylo:Chcípni!!! Nebo:Bill je můj ty mrcho...
,,Mám o tebe strach Sisi...Tohle není normální,ty holky by ti mohli něco udělat.´´povídal Bill o přestávce.,,O mě se neboj...Jestli tě ty holky milujou,tak neudělaj nic proto aby si byl nešťastnej...Bille já bych za tebe umřela....´´snažila sem se ho uklidnit,ale až pak mi došlo že ta poslední věta nebyla zrovna vhodná.,,Sisi tohle neříkej...Miluju tě nadevšechno a udělal bych pro tebe všechno,jenom aby si byla šťastná....´´přesvědčoval mě.,,Nemusíš dělat nic,mě stačí to že si a že ě mám...´´řekla sem a objala ho,jako kdybych ho o tom chtěla přesvědčit.,,Co bys řekla tomu,kdyby sme večer něco podnikli...Jenom my dva....´´navrhoval Bill a v očích se mu nebezpečně zajiskřilo.,,To je dobrej nápad,ale co???´´ptala sem se,protože mě zrovna nic originálního nenapadlo.,,No to už nech na mě...´´mluvil v hádankách,ale nic mi prozradit nechtěl,prej to je překvapení.Při matice sme s Billem dělali tak trochu bordel,no tak trochu větší,protože nás profesorka rozsadila.Posadila mě do poslední lavice k jedný takový Barbie....,,Co si ta kráva o sobě myslí...Jako já to bez tebe do konce hodiny nevydržim...´´poslala sem Billovi psaníčko.,,No to nevim,jako tady bez tebe umřu a ještě mě poadí k takovýmu blbcovi...Kdyby aspoň k nějaký pěkný holce...=)´´odpověděl mi.,,Teda ty se těš na večer...Jako tohle si přehnal...=)´´odespala sem mu.,,Ne promiň to byl jenom vtip...Štve mě že sem od tebe tak daleko...´´omlouval se Bill.,,Mě taky,ale ty tři minuty to už nějak vydržim.´´chtěla sem to poslat,ale někdo mi to vytrch z ruky...Profesorka...,,Slečno Hirschová...Ste tady druhej den a hned si dovolujete vyrušovat...A samozřejmě s naší třídní hvězdou panem Kaulitzem že!!´´schladila mě.,,Paní profesorko my řešíme něco důležitého...´´snažila sem se nějak vymluvit.Řídila sem se podle toho co mi napovídal Bill,kterej seděl ve předu.,,Vážně???A čím to asi je,že se obhajujete stejně jako pan Kaulitz....Tak se podíváme co tak důlležitého řešíte...´´řekla profesorka a už otvírala psaníčko.Bill se rychle zvednul a vytrch jí to psaníčko z ruky...Zmačkal ho a hodil do koše...Sednul si a nevinně se na profesorku culil.Já sem z toho málem chcípla smíchy.,,Tak a teď už toho mám vážně dost...Kaulitz,Hirschová do ředitelny a hned....´´vřískla profesorka a nám ztuhnul úsměv.,,Pane Kaulitzi,zdá se mi to,nebo už tady sedíte po třetí...´´mluvil ředitel a Bill si jenom psal lhostejně smsku.Za chvilku přišla do ředitelny zástupkyně.,,Pane řediteli pan Kaulitz s vámi chce mluvit.´´pískala takovým zvláštním hlasem.,,Ale vždyť je tady...´´hájil se ředitel.,,Ale nezpomeňte že sou dva...´´oznámila zástupkyně.,,Tak Bille já se teď půjdu podívat co tak důležitého váš bratr potřebuje a vy dva tady počkejte.´´poručil a Bill souhlasně přikyvoval.Nechápala sem co se děje.Jenom co ředitel zavřel dveře,Bill se zvednul a otevřel okno.,,Poď dělej,neboj,kluci tě budou dole chytat.´´volal na mě Bill.Vyskočili sme oknem z ředitelny a řezali sme se pod balkonem.,,Tak schválně poslouchejte.´´nabádal ostatní Bill.,,Lenko Kaulitz a ta Hirschová zdrhli...Neviděla ste je???´´vztekal se říďa.,,Sakra,jak to dělá že mu vždycky naletim...´´hysterčil v ředitelně.My sme z toho všichni měli vánoce.Přesunuli sme se do klubovny,byli sme tam já,Bill a Gusťa a Georg a za chvilku přišel i Tom.Celou dobu sme tam po sobě něčím házeli a tlemili se.Zůstali sme tam i na další hodinu...Bylo mi teda divný,že to klukům nevadí,ale co pořád lepší než se učit.
Když skončila hodina,došli sme si do třídy pro věci a šli sme zpátky do klubovny.,,Nebude z toho průdser???´´ptala sem se trochu nejistě.,,Ne nebude,když tak řeknem že zkoušíme,to je v poho...´´ujišťoval mě Georg.,,To je sice hezký,ale já s váma nezkoušim...´´stáhla sem je zpátky do reeality.,,Klid ty seš naše inspirace...´´oznámil mi Bill.,,Kecko...´´řekla sem a dala mu pusu.,,Tak to tady zabalíme ne???´´navrhnul po chvíli Gustav.,,Jasně pečem na to,deme dom...´´souhlasil Tom.Na nic sme nečekali a vyplížili sme se ven.,,Tak mě čekej,v sedm sem u tebe...Pa´´loučil se se mnou Bill.,,Jasně,už teď se nemůžu dočkat...Papa miluju tě.´´řekla sem a dala mu pusu na rozloučenou.Přišla sem domů a hned mě čekal oblíbenej úkol...Procházka se Sindy.,,Tak miláčku deme...´´volala sem na psa a chrastila kovovým vodítkem.Sindy přiběhla dolů a sklonila hlavu a čekala na obojek.Šli sme k řece...Sindy hned skočila do vody a já se usadila u kraje.Najednou mě vyděsilo zašustění...Sindy si toho ani nevšimla,ale já sem měla docela strach.Najednou se tam objevil Tom.,,Tome víš jak si mě vyděsil...Tohle mi už víckrát nedělej...´´nadávala sem.,,Promiň,nechtěl sem tě nějak vyděsit...´´omlouval se Tom a sednul si ke mně.,,Co tady vlastně děláš???´´zeptala sem se zvědavě.,,Nevim,šel sem se prostě projít...´´vysvětloval Tom.,,Aha,tak to sme měli stejnej nápad...´´usmála sem se.,,To jo,ale ty seš tady s obludou...´´zašklebil se Tom.,,S jakou obludou???´´vyjela sem na něj a schodila ho tak,že málem spadnul do vody.,,Počkej,to si přehnela.´´vyhrožoval Tom a snažil se vyškrábat na nohy.Já sem se mezitím snažila utýct,ale Tom je rychlejší,takže mě stejně za chvilku chytil.,,Pusť mě...´´smála sem se,ale Tom nevypadal na to,že by mě chtěl pustit.Nakonec mě sevřel v tak pevnym objetí že sem se nemohla hnout.Položil mě do trávy a lehnul si na mě.Brala sem to jako srandu,protože sem věděla,že to myslí jenom jako jedinou možnost,jak mě zklidnit.,,Tak a seš nahraná...´´šeptal Tom a lapal po dechu.,,Nene...Na něco si zapomněl...´´upozornila sem hoj.,,Jo a na co???´´ptal se ,,neomylnej´´ Tom.,,Na tohle..´´řekla sem a trochu..no možná trochu víc sem ho kopla kolenem přesně do rozkroku.,,Ty wole....Ty wole..já tě...To je bolest..´´skučel Tom a já sem se řezala tak že sem byla k nezastavení.,,To si kapku přehnala nezdá se ti...´´skoro brečel Tom.,,Tak promiň...´´řekla sem a zvedala ho ze země.,,Jako si myslíš že mi nějaký promiň stačí jo???Si teda věříš...´´skuhral Tom.Tom si ukázal na tvář.Hned sem pochopila o co de.Dala sem mu pusu na tvář,ale Tom si hned ukázal na druhou stranu.Dala sem mu ještě jednu pusu a podívala sem se na něj trochu s výsměchem.,,Stačí???´´zeptala sem se.,,Ne ještě na pusu a na čelo...´´poručil si Tom.,,Hele mladej to je vydírání...´´vztekala sem se.,,Ale není...Čekám...´´dupnul si Tom.Tak sem mu dala teda pusu na čelo a na pusu,aby dal klid.,,No vidíš že to de...´´zašklebil se Tom.,,Já tě kopnu...´´usmála sem se.,,Sindy....´´volala sem a Sindynka se konečně uráčila ,přiběhnout.,,Tak ahoj,my už musíme...´´loučila sem se s Tomem.,,Jojo ahoj...´´pozdravil Tom a šel taky domů,ale na druhou stranu.
,,Kde ste byli???´´ptala se máma,když sem přišla se Sindy domů.,,No projít se u řeky...´´řekla sem a chtěla sem se vzdálit do pokoje,ale máma mě zarazila.,,A to ste byly jenom vy dvě???´´ptala se dál.Neměla sem náladu jí něco vysvětlovat.,,Ne potkali sme tam Toma a tak sme se trochu zakecali...´´řekla sem hodně stručně a i přes to,že mě máma volala sem utekla do pokoje....,,Sakra už jenom půl hodiny...´´říkala sem si,když sem se připravovala na to,že se pro mě staví Bill.Ale nakonec sem všechno v poho stihla a už už sem čekala na to,až zazvoní zvonek....,,Konečně...´´zavejskla sem si a letěla hned ke dveřím...,,Ahoj lásko...´´pozdravila sem,aniž bych se podívala,kdo to vůbec přišel...,,Nazdar miláčku a uhni už...´´vyjel na mě táta a já stála jak opařená...Stála sem tam snad celej den,protože za chvilku už tam přišel Bill.Oznámila sem našim,že du pryč a čapla sem Billa za ruku.Šli sme znova k tomu stromu,protože se nám to místo zdálo strašně krásný a prostě pokaždý když sme spolu,táhne nás to právě tam.Tentokrát sme ale šli takovou jinou cestou,bylo to tam mavý...Najednou sme slyšeli křik..,,Holky koukejte,to je Bill...´´ozývalo se ze všech stran.,,No to snad ne...Teď ne...´´naříkal Bill,ale už nestačil utýct.Všechny ty holky se na chudáčka vrhli a mě úplně odmrštily stranou..Po chvilce se rozutekli a Bill tam stál a koukal kolem sebe.Šla sem k němu a zezadu mu zakrala oči...,,Kdo pak to je???´´zeptal se Bill.,,Neodpověděla sem.,,A co já pane Kaulitzi,já nedostanu podpis???´´zeptala sem se provokativně.,,No slečno Hirschová,když mi dovolíte se na vás podívat,tak třeba nějakej ten podpis bude,ale počítejte s tím,že bude úplně jinej...´´nenechal se Bill.Tak sem ho teda pustila.Bill mě začal líbat...Pak sme nějak došli na tu louku a tam už sme se zase váleli v trávě.,,Miluju tě Bille...´´řekla sem a rozepínala mu kalhoty.Trochu se zarazil,protože to nebylo dlouho co sem mu řekla,že je na mě brzo.Ale nenechal se vyvíst z míry,pomalu mi zajížděl rokou pod tričko a hladil mě po celým těle.Pak mě taky pomalu svlíkal.,,Opravdu to chceš??,Nechci tě do ničeho nutit..´´přesvědčoval mě,ale já sem jenom přikývla...Bill myslel na všechno a z kalhot,který leželi na zemi vedle nás vytách krabičku kondomů...
Bylo to nádherný...Bill je hrozně něžnej a opatrnej,ale potom byl takovej smutnej.,,Je ti něco???´´zeptala sem se.,,Víš Sisi teď je to pro mě ještě těžší...´´řekl Bill a podíval se na mě očima zalitýma slzama.,,Co je pro tebe těžší???´´nechápala sem,ale měla sem strach..Nikdy sem neviděla Billa brečet.,,Sisi miluju tě víc než život,ale...Nemůžeme být spolu...Neptej se proč,ale nejde to...´´vysvětloval Bill.Slzy už sem neudržela,valily se mi po tváři a kapali Billovi na krk.,,Nebreč Sisi,prosim tě...´´prosil Bill,kterej už brečel taky.,,Proč???´´zeptala sem se,přece sem měla důvod znát pravdu.,,Nemůžu ti to říct...Věř mi,je to pro tvoje dobro,byla by si akorát nešťastná...´´přesvědčoval mě dál.,,Bille jak můžu bejt nešťastná,když sem s tebou...Já tě miluju...´´brečela sem.Bill mi zapnul řetízek na krk...Nic sem nechápala...Nevěděla sem co mi tím chce říct,mlčel a jenom na mě smutně koukal...,,Nos ho prosím tě pořád u sebe...Uděláš to pro mě???´´ptal se Bill a už brečel taky..,,Bille řekni mi to prosím...´´škemrala sem a Bill nakonec usoudil že mám právo to vědět.,,Mám leukémii...´´vydal ze sebe...,,Co že máš???´´nevěřila sem.,,Ale to ještě není důvod,aby sme nebyli spolu...´´nechápala sem proč by sme se měli rozejít.,,Sisi ty to nechápeš,já umírám...Stěhujeme se do Ameriky,protože to nechce vzdát...Je tam nějaká klinika...Ale já už nemám naději...´´řekl mi Bill.V tu chvíli jako bych umřela...,,Co je toza spravedlnost,proč nemůžeme bejt šťastný jako všichni ostatní..´´brečela sem Billovi na rameně a tiskla ho pevně k sobě.,,Sisi pamatuj si,že na světě je jenom jedna spravedlnost a to že každej jednou musí umřít...´´řekl mi Bill.,,Umřeme spolu..´´řekla sem rozhodnutě.,,Ne Sisi,co to děláš...Ty musíš žít,máš před sebou krásnej dlouhej život...Nesmíš to zahodit jenom kvůli mně...Ty musíš žít krásnej život...Prosím..´´řečnil Bill.,,Co je můj život bez tebe???Jak mám žít,když...´´nedořekla sem to...Nemohla sem mluvit.Bill se oblíknul a zvednul se...Vstala sem taky a naposled sem se podívala do nejkrásnějších očí na světě...,,Sisi jednou se tady sejdem...Nevim kdy a nevim za jak dlouho..Ale jednou určitě...Miluju tě..Dávej na sebe pozor...Sbohem..´´řekl Bill,políbil mě a odešel.,,Neeee..´´křičela sem...Seděla sem tam až do noci,pořád sem se ujišťovala že to není pravda,ale ne...Nenáviděla sem život...Bylo to naposled co sem Billa viděla.Volali sme si každej den,ale pak telefonátů ubývalo...Bylo jich pořád míň,až najednou nebyl žádnej...Seděla sem u televize a najednou...Rozhovor s Tokiáčkama...Všichni žili v Americe,kde se jim moc dařilo...Mrzelo mě že si na mě nikdo nevzpomněl...,,Zpěvák Bill Kaulitz překonal zákeřnou leukémii,říkal jenom díky své lásce...´´ozývalo se z televize.Byla sem štěstím bez sebe,ale ne dlouho,protože v televizi mluvil Bill a představoval nějakou pipku,jako svoji holku.,,To není možný...´´zaječela sem a schodila televizi na zem.Rozbíjela sem všechno co mi přišlo pod ruku.Rodiče nebyli doma a tak mě nikdo nemoch zastavit...Běžela sem do pokoje,abych se uklidnila,ale na posteli leželo album s fotkama,na kterejch se já a Bill objímáme...,,Ne...Ty hajzle...´´křičela sem a začala všechny fotky trhat.Pak sem měla dokonalej nápad je spálit....Uprostřed pokoje,na koberci...Bylo mě jedno jestli se něco stane nebo ne...A stalo se,oheň se rozšířil po celým baráku..Já sem ležela na zemi přiotrávená kouřem...
,,Sindy co je???Co se stalo???´´ptala se Sindynky máma,která s ní byla v parku na procházce.Sindy cejtila,že se něco stalo a táhle mamku domů..Mamka našla dům v plamenech...Sindy běžela dovnitř a našla mě v pokoji...Za chvilku přijela sanitka a hasiči...Sindy je vedla do pokoje...Jenom díky ní sem tam nezůstala...Zachránila mi život.
,,Sisi co si to proboha dělala???´´zeptala se mě máma,když sem se probrala z kómatu s popáleninama na celým těle.,,Nechci o tom mluvit...Nenávidim ho...´´brečela sem.,,Koho???Sisinko koho nenávidíš???´´ptala se máma.,,Billa...´´zakřičela sem...,,Chi bejt sama...´´řekla sem a poslala mámu pryč.Byla sem na to zle,ne se zdravím,ale nemohla sem se vyrovnat s tím,že si Bill našel nějakou jinou...Dožralo mě,když za mnou poslali psychologa,kterej se mi snažil vtlouct do hlavy,že je to jenom dětská láska a že to časem přejde.,,Ne vy to nechápete...To není jenom dětská láska...Vy nevíte,co sme spolu prožili..Vypadněte...Nechci tady nikoho...´´vřískala sem,protože toho na mě bylo kapku moc...Nechala sem si na pokoj přinýst televizi...Co sem tam měla dělat.Zapla sem ji a ...,,Ne už ne...´´řekla sem,když sem v televizi viděla rozhovor s Tokio Hotel.,,Bille,proč ste se s Michaelou rozešel???´´ptal se Billa nějakej reportér.,,Protože sem si uvědomil,že si lásku k ní jenom nalhávám,že ve skutečnosti miluju někoho jinýho...Někoho,kdo je ode mě tisíce kilometrů daleko,že miluju někoho,komu sem strašně ublížil a nečekám že mi ta holka odpustí...´´říkal Bill se slzama v očích.Nemohla sem to dál poslouchat a vypla sem televizi..
Další tejden už mě konečně pustili domů...Vypadalo to tam úplně jinak,naši museli nakoupit novej nábytek,protože oheň zničil skoro všechno...Lehla sem si do postele,protože sem byla pořád dost unavená...Za pár dní sem zase začala chodit do školy a na procházky se Sindy.Chodila sem k tomu stromu každej den a každej den sem pozorovala jak nápis v kůře pomalu zarůstá.Kdysi tam Bill napsal S+B forever...
Jednou byla Sindy úplně mimo,celej den za mnou chodila jak vocásek a byla k nezastavení..,,No dyť už dem...´´řekla sem a vzala vodítko...Sindy nečekala až jí nasadím obojek a rozběhla se pryč.Nedělalo mi to starosti,protože sem přesně věděla kam běží...Došla sem na louku a...Vítr mi nesl slova písničky Rette mich...Zvedla sem hlavu a podívala se k tomu stromu.,,To není možný...´´řekla sem a všechna nenávist vůči Billovi byla pryč.Stál tam přesně tak,jako když sem ho viděla naposled.Stál tam a vítr mu rozcuchával vlasy...Nevěřila sem tomu co vidim...Pevně sem stiskla řetízek na krku a pomalu šla ke stromu,kde už se válela Sindy...Došla sem tam.,,Nevim kdy a nevim za jak dlouho,ale určitě se tady sejdem pamatuješ???....´´slyšela sem první Billovi slova.,,Jediná spravedlnost je,že každej jednou musí umřít...´´řekla sem potichu a dívala se mu do očí plných slz.,,Promiň...´´řekl Bill a už mě držel v náruči...,,Miluju tě...´´šeptala sem mu do ucha...,,Teď už budeme spolu...Navždycky...´´šeptal a já věděla,že kdyby nebylo Sindy,tak bych teď nebyla to co sem....Jenom díky ní sem tady a jenom díky ní sem nejšťastnější člověk.Protože kdyby nebylo Sindy asi bych tam ten den nešla a Bill by odjel na pořád...Díky Sindy...