Tom se na mě ani nepodíval,prošel s ní ruku v ruce jako bych byla duch.Nezavadila o mě ani pohledem.Nejevil o mě zájem,jako kdybych byla jenom kus hadru.,,Sisi mrzí mě to,ale Tom....´´začal Bill.,,Věděl si to...Všichni ste to věděli,že to táhne s ní....Už vim kde byl,když říkal,že nemá čas,že celej den zkoušíte....Celou dobu ste to věděli a nic ste mi neřekli???Proč???´´mluvila sem zoufale ale z očí mi neukápla ani slzička.Strašně to bolelo,ale věděla sem že je to začátek,že to bude bolet víc až si tu zradu začnu uvědomovat,až pak budu brečet.Ne před klukama,ne před Tomem.Vždycky si říkám směj se i na toho,kdo ti tolik ublížil,aby neviděl jak moc to bolí....,,Kam deš Sisi???´´volal za mnou Gustav.,,Nevim,možná domů,možná taky ne,možná tam,kde bude líp,kde zapomenu na všechno co mě kdy potkalo....Možná se ještě uvidíme...´´usmála sem se a odešla z tý garáže.Sotva se za mnou zavřeli dveře,měla sem pocit jako že se předemnou zavřeli dveře celýho života,cejtila sem prázdnotu,jako bych v sobě neměla nic než tmu,jako by všechno odešlo s Tomem.Ani nevim kam sem šla,sledovala sem akorát zem,když sem ucejtila náraz.Zvedla sem oči a předemnou stál Tom,stejně jako když sme se viděli poprvé.,,Sakra neumíš dávat bacha??´´vyjel po mě místo těch starostlivejch slovíček.Mlčela sem.Přemejšlela sem nad tím jak se může někdo tak rychle změnit.Ještě před pár hodinama mi říkal jak mě má rád,že v něm mám oporu a teď???,,Proč si to udělal???´´ptala sem se potichu a podívala se mu do očí...,,Co jako???´´neuhnul pohledem,copak nemá žádný výčitky??,,Ty se ptáš???Já myslela že mě máš rád,že spolu chodíme...Tak proč si se s ní vyspal???´´mluvila sem úplně klidně,měla sem pocit že se neumim rozčílit,proč taky???,,Už tě nechci Sisi...Prostě sem si našel někoho jinýho...Stačí???´´taky byl klidnej,bral to jako samozřejmost,ale neviděl jak se mě ty slova dotkly,jako to bolelo.,,A to je všechno co mi k tomu řekneš??´´teď už mi z očí tekly slzy.Možná sem před tím měla naději,nebo spíš doufala že to nebylo tak jak to vypadalo,ale teď když to Tom řekl mi začalo všechno docházet.,,Co chceš slyšet???Chceš abych se ti začal omlouvat???Prosit aby si mi odpustila???Já se nemám za co omlouvat.Dělám jenom to co cítím....A uhni už,máme zkoušku...´´To mě dostalo úplně,jak může bejt tak bezcitnej...Říká tohle další holce??Dopadne tahle stejně jako já???Z přemýšlení mě až probrala rána,kterou sem dala Tomovi,ani sem nad tím nepřemejšlela prostě mi ta ruky vyletěla sama...,,Sakra co to děláš???´´zařval na mě.,,Jenom to co cítím...Stejně jako ty....´´řekla sem a nechala ho odejít.Tak moc sem v tu chvíli chtěla vrátit čas a zastavit ho na včerejším večeru...Kdyby tohle moch bejt sen,ze kterýho se co nejdřív probudim...Jak nad tím uvažuju vždycky dojdu jenom k něčemu co začíná co kdyby...Došla sem znova k domu Kaulitzů...Naposled sem se podívala do Tomova okna a řekla sem si že ho dostanu zpátky za každou cenu.Mám ho prostě až moc ráda na to,abych to celý nechala jenom tak plavat.Stalo se až moc věcí,na který nejde zapomenout....Tom bude znova můj..:Chci slyšet jak říká to svoje mám tě rád.Vlastně nikdy neřek miluju tě...Ale já jemu vlastně taky ne..Ale přijde čas,kdy to řekne a řekne to mě....